neděle 13. října 2019

Rezavá podzimní inspirace

... a když říkám podzimní, tak výjimečně nemyslím fotky dýní a kouřících čajíčků, ale interiéry, který mají zemité tóny ve své celoroční výbavě. Nedávno jsem si totiž koupila lněné šaty v zrzavé barvě a ta barva mě tak fascinuje, že na ni myslím, kudy chodím. Abyste totiž rozuměli - rezavá barva je zcela mimo škálu toho, co normálně nosím a čím se obklopuju doma. Pokud teda nepočítám několikaletou epizodu, kdy jsem si vlasy barvila hennou. Ty šaty mě zkrátka dostaly a teď tu barvu nemůžu dostat z hlavy. A poté, co jsem si včera večer zagooglila "rust interior ideas", už asi ani nechci. Protože:

1. no není to krása? Kdo by řekl, že kombinace rezavá-hnědá-pudrová bude mít takovou sílu? Jsem na větvi

pondělí 30. září 2019

Domov plný světla z Melbourne

Zatímco u nás léto skončilo, na jižní polokouli se na něj teprve chystají. Mám ale takovej pocit, že ve většině australských domácností mají léto celoročně! Jako třeba tady v tomhle domě v Melbourne, kde je světla víc jak u nás na ulici. Spousta bílé, zeleň a barevné akcenty - no však už to znáte, to já prostě můžu!

Tenhle domov ze šedesátých let minulého století obývá rodina ve složení fotograf architektury, stylistka a jejich dcera. Kupodivu interiér není práce jejich, anébrž vyhlášeného architektonického studia Kennedy Nolan. Realizace reflektuje vysoké požadavky majitelů na estetiku a funkci prostoru, který je směsí moderního stylu, retra a nadčasové klasiky.

Fikus lyrata, subway kachličky, betonová podlaha - všechno jsou témata mých (někdy už vyloženě prehistorických) článků. Musím říct, že mě ohromně oslovily i kuchyňské skříňky v sympaticky teplém žlutém odstínu. Já žlutou nemám moc ráda, ale věřím, že když se člověk ráno vyškrábe z postele a jde postavit na kafe, tahle žlutá exploze mu přinejmenším rozlepí voko. Na něco takhle odvážnýho člověk myslím opravdu musí oslovit designéra, který se nad prostorem zamyslí tzv. "out of box".


úterý 24. září 2019

Výlet do IKEA, nějaká ta novinka + krátký storytime

První poporodní výlet do mojí milované Ikei jsem začala plánovat snad už v porodnici. Pude to s miminem vůbec? Nezmění se moje celoživotně oblíbená destinace na místo hororových vzpomínek? Zvládneme to? No budeme muset. A vůbec, láska k Ikei je beztak genetická, tak co by se tam té mojí cácorce nelíbilo, že.

Nedávno jsem se tedy domluvila s další dvojkou matka-dítě, nabila šrajtofli a vyrazila s kočárkem na nízkopodlažní spoj... kterej mi ujel před nosem. Za hlasitého klení píšu Aničce, že dorazím cca pozítří, ta zase, že její dítě právě počůralo přebalovák, zeď i ji a že pro změnu kojí. Hele jako nikdo neříkal, že to bude jednoduchý!

Slunko oproti minulým dnům letně pražilo a já navíc zjistila, že jsem doma nechala sluneční brejle. K tomu všemu mám na sobě dlouhý kalhoty a černej svetřík, takže se už v tuto chvíli začínám mírně potit a navíc vidím v té záři bez brejlí velký kulový. Co teď, vzdát to? Nikdy!

Nepřiměřeně oblečená vyrážím svižným krokem přes celé centrum, abych stihla ten další navazující nízkopodlažní spoj, na který jsem měla naštěstí nějakou rezervu. Zpocená jako prase dobíhám na zastávku asi minutu před příjezdem busu, ale do Ikei o půl hodiny později dorážím vychladlá a natěšená na kuličky s brkaší a samozřejmě i všechny novinky. A dítě? Měla jsem pravdu, je to dědičný.

neděle 15. září 2019

Citrónové mámení aneb někdo to rád kyselý a žlutý

Tak se vám musím přiznat k další z mých materialistických úchylek. Kromě koberců a fikusů mám totiž mírně patologickou fixaci na citróny. Kdo by to byl řekl?

Všechno to začalo před mnoha a mnoha lety v Londýně, kdy jsem si nekoupila krásné bílé retro šaty s citronovým potiskem. Stály totiž asi padesát liber, což bylo zcela mimo můj budget. Jenomže já na ně nemůžu přestat myslet do teď. Žádné podobně krásné jsem už nikde nikdy neviděla, zato s každým natištěným citrónem moje touha sublimuje do povlečení, tapet, klíčenek, talířků a sešitků... 

A tento článek je tak trochu má terapie. I když nevím, jestli je při terapii žádoucí řvát nadšením a následně brečet, že něco někde vyprodali a už si to nemůžu koupit. Jako třeba tohle povlečení z Adairs, který bych si stejně nekoupila, protože objednávat z Austrálie se mi nechce. Ale líbí se mi děsně. 

1. DĚ-SNĚ

neděle 8. září 2019

DIY - jak na hnízdo pro mimino (antinávod)

Tak jo, po svítícím nápisu, který jsem vám naservírovala krapet externě, tu máme další článek na téma "co jsem vyrobila pro miminko". Vyrobila jsem toho fakt dost, ale rozhodla jsem se, že vám to teď začnu ukazovat od nejméně oblíbeného projektu po nejoblíbenější, ať si tu munici nevystřílím hned na začátku.

Šít hnízdo pro mě totiž nebylo úplně jednoduchý. Myslím, že už nejsem úplně šicí začátečník, ale výsledný poměr cena-vložená energie-výkon mě rozhodně příliš neoslnil. Čili - pokud vás šití opravdu moc baví a považujete se za pokročilé (anebo prostě jako já máte rádi výzvy) - běžte do toho. Pokud jste ale zatím ušili leda tak závěsy a jste jako já občas mírně netrpěliví, nechte si hnízdo ušít od nějaké šikovné paní na Fleru. Just keepin' it real, baby! Jinak taky můžete svý dítě v děloze vystavit vysokým dávkám adrenalinu v krvi a naučit ho zepár sprostých slov už v prenatálním stádiu.

Já si samozřejmě myslela, že to bude brnkačka. Nebyla. Jenomže jsem chtěla ušetřit a taky si vybrat látky přesně podle mýho vkusu. A navíc jsem tvrdohlavá a prostě jsem to vyrobit chtěla, chápete. Neušetřila jsem teda ale ani korunu.

Abych nebyla jenom negativní - ono to ve výsledku vlastně dopadlo dobře. Nedokonalosti se ztratí a obě hnízda (ušila jsem rovnou dvě) používáme každou noc. Znovu bych do toho ale nešla (i když, to já říkám často).

Výsledek druhého "ostrého" hnízda je hýr:


pátek 30. srpna 2019

Zase jednou na skok do Austrálie - dům v Sydney

To, že v tomhle australském lentilkovém domě bydlí umělkyně, vás asi moc nepřekvapí. Jmenuje se Rachel Castle, má vlastní značku barevných textilních doplňků, a v tomhle domě bydlí s rodinou už zhruba deset let. Obydlí, které jsem opět objevila na The Design Files, obývá spolu s manželem, dvěma skoro dospělými syny a jezevčíkem. No a co vám budu vykládat, to je zase něco na mě.

Vidíte tu prosklenou stěnu a to zeleno za ní? Uááááá

pátek 23. srpna 2019

Bude workshop!

Protože nezvládám postovat na sockách v době, kdy na nich někdo je, s dovolením si sem odložím malou reklamu na workshop, který povedu už tuto středu 28.8. v rámci bazárku Bella Rose v Brně Modřicích! Juch!

Hýr odkaz na událost: https://bit.ly/306VMug 

Budeme vyrábět papírový růže, který jsou krásnou dekorací na zeď do dětského pokojíčku, na svatbu, v menším měřítku třeba na dárkové balení... anebo jako doplněk do flatlays. Ačkoli mám tu na blogu podrobný návod, má asi pět kilometrů, páč to žel bohu není úplně jednoduchý! Ale protože jsem myslím vychytala všecky výrobní trable, troufám si na to tuto zkušenost předat dál.

Tož neváhejte a přijďte, protože se to pravděpodobně nebude vopakovat! Jo, mohla jsem dát vědět dřív, ale impulzivní rozhodnutí jsou stejnak nejlepší. Jenom připomínám, že kvůli matrošu je třeba se přihlásit.


Tak nashle ve středu!

post signature

středa 21. srpna 2019

In August Company - česká značka, o které ještě hodně uslyšíte

O mladé české značce In August Company jsem měla v plánu napsat už od loňska, kdy tenhle projekt Karolíny Strykové a Teodorika Menšla oficiálně spatřil světlo světa. Jak už jsem si tu jednou stěžovala, vzhledem k mému zaměstnání se mi už moc často nestává, že mě něco opravdu nadchne. Zkrátka a jednoduše už jsem totiž viděla leccos. Ale In August Co. se to rozhodně podařilo. Jakože "hyperventiluju-když-to-vidim" podařilo! Doteď hltám každou novinku a přemýšlím, co všechno ještě potřebuju. To, že se navíc jedná o značku českou (i když komunikuje v angličtině), mě úplně neskutečně těší.

Karolínu jsem měla tu čest potkat na jejím workshopu krasopísma Pen Pals, který jsme se skupinkou blogerek absolvovaly nějaký ten rok zpátky. Hrozně se mi líbil její "akademický" přístup a to, jak byl workshop zaměřen na hledání svého vlastního jedinečného krasopísma - a ne unifikovaného instagram stajlu. Karolínu jsem hned začala sledovat na IG (což vám taky doporučuju), kde dodnes obdivuju jak její typografickou práci, Blokki... a pak konečně i vloni spuštěnou In August Company

Celý koncept a vizuál mě dostal natolik, že jsem si vyškemrala tričko ještě před spuštěním webu. Nedávno jsem si zase s předstihem vyprosila ubrus, na kterým teď ukrutně ráda snídám. Je to tendle:


úterý 6. srpna 2019

Ratan & bambus - trochu retra do života

Bambusový a ratanový nábytek se v kolekcích designových značek objevuje každé léto, ale letos se jedná opravdu o výbuch a já marně dumám, kdo ho v kolekci tento rok neměl. Bambus je super materiál na terasu nebo balkón a třeba taková Tine K Home na svém bambusovém nábytku prakticky staví byznys. Bambus má navíc velkou výhodu v tom, že se jedná o udržitelný materiál - rychle totiž roste a moc toho k životu nepotřebuje.

Ratan se na ven tolik nehodí a s tou udržitelností to taky není tak slavný, ale zase živí velkou část Asie. Nicméně to stejně není ten hlavní důvod, proč jsem se těmto dvěma materiálům chtěla podívat na kobylku. Hlavní důvod je ten, že si v poslední době dost frčím midcentury modern styl a k tomu taky sedmdesátkové retro. A ty ratanové a bambusové nábytky mi tam prostě báječně zapadají! Terasu ani balkón navíc nemám (bů), všechny tyhle nábytky mě tak primárně zajímaly v interiéru (čili jsem všechny ty letošní venkovní kolekce v článku zcela ignorovala, pardon). A dospěla jsem pochopitelně k závěru, že jednou budu vlastnit bambusové křesílko. Tak.

1. Nebudu kecat, jenom podle fotky je občas trochu těžký rozeznat, co je bambus a co ratan. Todle bude ratan. Židla supr,  ale ten tácek bych brala hnedle!

čtvrtek 1. srpna 2019

Svítící nápis pro mimino ( a Bella Rose)

Červenec mi mezi pokakanejma plínkama, kojením a uspáváním utekl jako voda. Ale je tu srpen, a tak je potřeba se trochu znormalizovat a začít konečně dělat taky něco jinýho! Uvidíme, jak moc mi to náš malej kraken povolí, v každým případě mám pro vás konečně novej článek - i když si ho tentokrát budete muset přečíst na blogu Bella Rose.

Jedna z mnooha věcí, kterou jsem pro miminko vyrobila, je tenhle svítící nápis nad postýlku. Pokud sem chodíte už nějakej ten pátek, tak jistě víte, že je to v podstatě mé staré DIY z předsíně, akorát verze 2019. Čili i když žádný miminko nemáte, furt se jedná o príma projekt!


Celý článek najdete ZDE

No a protože se mi po poslední fotce na IG a Facebooku hned začali odhlašovat lidi :D, tak bych ty zbylé chtěla ujistit, že přerod v matkablog neplánuju. Ale těch pár DIY a pokojíček vám určitě ukážu, protože kromě miminka jsem ještě minimálně na dvě moje DIY fakt extrémně pyšná. To jedno dokonce najdete i na fotce hore, uhádnete, která věc to je?

Tož krásnou druhou půlku prázdnin vinšuju!
post signature

neděle 23. června 2019

O svatbě díl 5. - program, oddávající... a nějaký ten drobný failík na závěr

Jak se to stalo nevim, ale představte si, že od naší svatby dneska uplynul přesně rok! A je tedy myslím na čase tuhle moji svatební sérii uzavřít a začít se soustředit na novou tématickou sérku, muhaha. Nicméně mi teď zbylo ještě pár témat, možná i svým způsobem těch nejdůležitějších, o které jsem se s váma chtěla podělit. Takže pokud plánujete svatbu, pohodlně se usaďte a možná i nachystejte svačinu, protože to bude náročný!

hoodně náročný

čtvrtek 20. června 2019

Londýnský byt na červen z blogu Habitat

Tahle londýnská záležitost na mě tuhle vyskočila na blogu britského obchodu s nábytkem a doplňky Habitat a mně bylo hned jasný, že o to se s váma musím podělit. Nedávno totiž na trh uvedli kolekci bytového textilu ilustrátorky a umělkyně Quentin Jones a při té příležitosti ji i navštívili v jejím domě, ve kterém žije se svým mužem a dvěma dětmi. Briti mají hrozně specifický a výrazný grafický design, který se tady myslím fakt dost projevil. Je to zase něco trochu jinýho, než co sem obvykle dávám, ale já jsem nadšená. Hlavně ty syté barvy v akcentech mi přijdou tak děsně britsky specifické, že to snad ani víc nejde.


neděle 9. června 2019

Shibori - tradiční indigo batika

Nedávno jsme s Jiřím absolvovali nezbytný nakupovací odpoledne v Brněnské Ikei, kde mě zaujalo nový povlečení ve stylu shibori. Vzpomněla jsem si, že shibori bylo okrajovým trendem letních venkovních kolekcí asi před dvěma - třemi lety a já o něm tenkrát chtěla napsat. Nakonec se mi to ale nějak vykouřilo z hlavy, navzdory nesmazanému předmětu v konceptech. Tak pokus číslo 2. hýr!

A co že to je to "shibori"? Nelekejte se vážení, ale batika. A néé, nemyslím tím duhový batikovaný tričko, který nosil váš středoškolský spolužák s krepatýma vlasama po ramena spolu s rejoickama a sandálama. Shibori je tradiční japonská technika barvení látek, která pochází už z 8. století a která využívala zejména indigo, tedy temně modrou barvu rostlinného původu.

Batikovat v naší české kotlině vyzkoušel snad úplně každý, i já toho mám za sebou poměrně dost nabatikováno. I z toho důvodu se myslím většina z nás nad batikou mírně vofrňuje. Jenže ono když to pojmete tradičně po japonsku, tak to najednou celý vyznívá tak nějak jinak. Což? Hele:

1. No zkoušeli jste třeba někdy batikovat povlečení? To by jednoho nenapadlo, co?! A přitom úplně super nápad (si myslim)

středa 29. května 2019

Renovace bazarové komody & recept na DIY chalk paint

Těch několik posledních měsíců, které jsem strávila doma, se na našem interiéru poměrně dost podepsalo. Hlavní změnou je nový koutek v naší ložnici, který jsme potřebovali krapet zpraktičtět vzhledem k aktuálním požadavkům. Celý vám ho ukážu už brzy, hlavní hvězda dnešního článku je ale náš nový prádelník, na který jsem úplně děsně pyšná. 


úterý 21. května 2019

Interiér na květen aneb slintám nad prací této paní

V článku s dalmatíníma stěnama jsem u jedné fotky zmínila můj oblíbený instagramový účet, který patří americké interiérové stylistce Erin Wheeler. Tahle šikovná paní a maminka dvou malých dětí pracuje pod značkou Sunny Circle Studio ve své domovině v Severní Karolíně. A já musím bez keců přiznat, že její práce mě děsně motivuje k tomu, pohnout se s mou odvěkou touhou být interiérovou stylistkou zase o kus dál. Podle mě totiž máme dost podobný vkus, akorát já teda nemám koule a obchodního ducha ( a se zkušenostma to taky není zas tak extra žhavý, i když by se něco našlo). Zatím? heh

Mňo, to jsem krapet odbočila, každopádně tento interiér z její dílny mě hrozně baví. Na jejích stránkách ho najdete rozkouskovaný do více článků jako The Happy Nola Home. Na jejím webu najdete samozřejmě spousty dalších fotek včetně těch "před" a produktových koláží, tak určitě mrkněte.

středa 1. května 2019

O svatbě díl 4. - doplňky, vlasy a makeup

Tak tu máme 1. máj, lásky čas, a svatební sezóna se rozjíždí na plnou palbu. To zní jako vhodná doba a další svatební článek, tentokrát o doplňcích a vizáži! Jinými slovy - dneska to snad bude oproti minulému článku vcelku krátký, i tak mám pro vás ale pár tipů a poznatků. Prosim vás, jestli rádi sledujete nějaký fashion a beauty blogy, tak nemějte velký očekávání. Aby bylo jasno, tak letos jsem na sobě měla makeup asi dvakrát, což by vám mohlo napovědět, jaký mám k těmto záležitostem vztah, hehehe. No tak jdeme rovnou na to!

Boty, závoj, šperky a prstýnky

Boty byly pro mě z této oblasti jednoznačně nejdůležitější položka. Já totiž boty naprosto miluju, i když to už asi delší dobu není moc poznat.Vlastnila jsem (a stále ještě vlastním) opravdu rozsáhlou sbírku sandálků na podpatku a lodiček, které ale do práce nebo na kapačku do špitálu fakt nenosim. Pořád po nich ale mé srdce touží, a to tak že velmi. Moje idea byla neskromná - třpytivý lodičky Jimmy Choo. Ehm. To bylo sice reálný zhruba jako to, že nám přijedou zahrát praví Rolling Stones, ale nějak jsem tu ideu nedokázala dostat z hlavy. No a pak se stala srandovní věc - při zcela náhodné návštěvě jednoho brněnského obchoďáku jsem našla třpytivé stříbrné lodičky z plesové kolekce, které odpovídaly jak mé cenové kategorii, tak i požadavkům. Boty jsem tak měla mnohem dřív, než jsem věděla, jak budou vypadat moje šaty. To bych vám osobně rozhodně nedoporučila, ale v mém případě to fungovalo. Já si je zkrátka vysnila a vesmír mi je seslal.


neděle 14. dubna 2019

DIY flekatá dalmatíní zeď

Tak mi vážení přátelé odešel harddisk. A protože jsem stará konzerva, která elektroniku mění po dekádách, tak jsem místo rychlé koupě nového noťásku nechala opravit ten starý. Uplynulé týdny jsem tím pádem nestrávila civěním na youtube a psaním článků, ale zato jsem stihla hned několik vysoce uspokojivých DIY projektů. A první mám pro vás právě dnes!

Jestli jste četli můj předposlední článek o flekatých zdích a sledujete můj instáč, musí vám být hned jasný, odkud vítr vane. Jo, tentokrát se opravdu nejednalo o prázdný řeči, ale o plán. U nás v ložnici totiž dlouho zbýval takový nedodělaný koutek, kde se tak nějak nic nedělo. A protože jsem poslední půlrok strávila víceméně doma, z toho značnou část v posteli téměř naproti němu, už mě úplně přestal bavit. A jak jistě chápete, najednou bylo třeba jednat.


neděle 31. března 2019

Americký interiér, který mě dostal

Jak jsem u předposledního interiéru říkala, že americký dyzajny moc nemusím, tak tu mám kupodivu zase jeden další. Proklikala jsem se k němu skrz hledání podkladů do minulého článku a hezky jsem si u toho spravila voko, to vám povim! O tomhle interiéru nevím prakticky nic, jenom že je v USA a pochází z dílny realitky a interiérovéhos studia v jednom City Home Collective.

Fotky z dílen interiérových studií skoro nikdy nepostuju, protože jsou většinou hodně stylizované a chybí tomu autentičnost. Musím ale říct, že tady to podle mě vůbec nepla. Tož snad se mnou budete souhlasit! Já jsem dost nadšená.

čtvrtek 21. března 2019

Stěny v kůži dalmatina

Možná se měním v pacifistickou verzi Cruelly de Vil, každopádně flekatý dalmatinový stěny mi zalezly do hlavy natolik, že už mám doma koupenou barvu (ha!). Poprvé jsem se s tímhle nápadem setkala u Mr. Kate, ale spát mi nedá až od chvíle, kdy jsem na instagramu začala sledovat paní Erin ze @sunnycirclestudio. V hlavě se mi začala pomalu formovat myšlenka, že ozdobit takhle jeden nudný koutek v naší ložnici možná není vůbec špatnej nápad! Je to hravé, vtipné, přitom nijak infantilní a hlavně extrémně lehké a levné na výrobu (si myslim). Pokud teda nechcete tapetu, ta se krapet prodraží. Já pochopitelně plánuju ťupkovat růčo. Ale napřed je nutno udělat si trochu výzkumu:

1. Zde to oné foto, které mě tolik namlsalo

zdroj

neděle 17. března 2019

Poličky v kuchyni a svatební dar na nich

Některý věci mi zkrátka trvaj. Nemám ráda dočasná řešení, takže když si nejsem něčím jistá, čekám, až se to tak nějak vystříbří. Stejně jako s těmahle poličkama na porcelán v kuchyni.

Jako svatební dar jsme od babičky dostali kávovou sadu anglického porcelánu. Sami jistě uznáte, že strkat todlencto někam do skříně by byla téměř svatokrádež. Dlouho předlouho jsem hledala a přemýšlela, kam s tim? Koukala jsem na poličky na talíře, prosklený skříňky... a nic ideálního ne a ne najít. Několik měsíců jsem tak při žvýkání snídaní a večeří koukala na krabici těchle krasavců v rohu kuchyně, až jsem konečně dostala nápad a vyřešila to - ikeou. Tohle jsou prosím poličky na kořenky. Cha! No nejsem já vobčas praktická?

čtvrtek 28. února 2019

Dánský penzion a jaro v luftě

Když nad tím člověk začne trochu přemýšlet, ty jarní teploty posledních dní rozhodně nevěstí nic dobrého. Osobně ale volím cestu blaženého štěstí z voňavého jarního vzduchu a nadávky na apokalypsu si stejně jako vloni schovám až na srpen, kdy toho vedra budeme mít opět všichni plný brejle. Teď mám náladu na plánování procházek a výletů a při té příležitosti jsem si vzpomněla na byt majitelů jednoho krásného penzionu v dánském Tisvildeleje, na který jsem před časem narazila na femina.dk. Dánsky sice umím asi tak pět slov, ale pomocí Googlu jsem se z článku dopídila toho, že je to penzion, že ho provozuje manželský pár se synem, a že jestli chcete, můžete tam klidně jet.


neděle 24. února 2019

O svatbě díl 3. - místo, květiny a dekorace

Jelikož letošní nevěsty a ženichové už by touto dobou měli řešit svatební přípravy (bububu), myslím, že nastal čas na další článek ze svatební série! A tentokrát se mrknem na to, jak jsme řešili a vyřešili místo a jeho výzdobu. Místo je totiž naprosto zásadní pro celkový koncept a vyznění svatby, pokud vám teda na něčem takovým sejde. Ale jste na tomhle blogu, takže si troufám tvrdit, že asi jo. Mě na tom docela záleželo. Jak už jsem myslím někam psala, od zásnub mě pronásledovaly vysoký očekávání mýho okolí, kdy jsem si nejednou vyslechla, jak krásný a vypiplaný to určitě budeme mít. Jednoho by to krapet znervóznilo, nicméně můj přístup se po krátké hysterii velice rychle změnil z "tyhelejátinevim" na "challenge accepted". Protože já jsem já a zařizovaní svatby je přesně ten typ zařizování, co mě doopravdy bavil a baví i nadále. Opravdu můžu směle říct, že jsem si to užívala od začátku až do konce a byl to můj oblíbený "projekt" loňského roku.


neděle 17. února 2019

Povedený jarní fotošůt 2019 Hübsch - a že bylo na čase

Jako zatím-furt-ještě-nákupčí to mám s těma ročníma dobama oproti ostatním trochu přeházený. V únoru objednávám Vánoce, v červenci podzim a zimu... takže se asi nebudete divit tomu, že jaro a léto na rok 2019 mám už letos skoro celý hotový. Objednávat novinky na e-shop je pro mě odjakživa spíš odměna než práce, takže jsem s touto činností s radostí pokračovala i na jipce s hadicema v těle. Akorát pak nikdy nevím, kdy s tím jarem můžu začít opruzovat i všechny ostatní? No myslím, že po tomto neuvěřitelně jarním víkendu, kdy i u nás na ulici v centru cvrlikali ptáčci nadšením, můžu dneska. Jo?

Mně se totiž letos strašně líbí fotky od Hübsche. A fakt bylo na čase, protože několik předchozích kolekcí bylo nafoceno tak nějak divně, tmavě, smutně...a nikde nic moc nevyniklo. Letos asi vyměnili stylistu a i mám takovej pocit, že z jedné nejmenované firmy přetáhli pár designérů, protože některý novinky jsou letos fakt dost prima. Hübsch obecně platí za nadčasovou značku, která nechrlí stovky novinek za sezónu, ale spíš míň nadčasových kousků, který dokáže točit i x let v kuse. A to všechno navzdory tomu, že za posledních deset let tato značka prošla naprosto neuvěřitelnou transformací, která je ovšem na poli bytového designu docela běžným jevem. Čím dýl prostě něco děláte, tím spíš máte tendenci zjednodušovat. Schválně, mrkněte na článek, který jsem o této značce psala v roce 2013 a srovnejte si to s tímto. Hustý, co? No a teď si představte, že spoustu věcí z toho pět let starýho článku furt maj. Podle mě dost dobrý.


neděle 10. února 2019

Naše chodba s kelimem a galerií

Volejte sláva a tři dny se radujte! Na podzim jsme po třech letech (!) konečně dodělali chudáka otloukánka našeho bytu - chodbu. Je dost neomluvitelný, že nám (ehm, mně) to trvalo tak dlouho, ale na mou obranu - s chodbama je to prostě těžký a o naší to platí myslím ještě o chlup víc. Je to totiž dlouhá tmavá nudle s jedním světlem, ve které nám dlouho stačila jenom DIY čalouněná lavice, zrcadlo a věšák. Jinak tu nebylo nic, až na obrovskou holou bílou stěnu, ze které mi sice trochu tikalo voko, jenže prostě galerie na stěně prostě není jen tak hele. Vyladit obrázky tak, aby šly pěkně k sobě, je proces. Teda minimálně pokud jste já. No a taky co si budem vykládat, nedodělaná chodba člověka tíží vo dost míň než třeba ložnice, že.

neděle 27. ledna 2019

Chic domek v Chicagu

Přiznám se vám bez mučení, že americké interiérové fotošůty mě obvykle moc neoslovujou. Ale vobčas se to přeci jenom stane - jako třeba teďkonc. Starý viktoriánský barák se schodištěm a starýma krbama v každé místnosti - tomu já pochopitelně odolávám dost těžko i nebýt krásných vintage kousků, které tady doma mají. Tenhle dům v Chicagu obývá spoluzakladatelska a editorka prima internetových stránek The Everygirl Alaina Kaczmarski s manželem. Vyňuňali si to teda moc pěkně, i když já bych jim do toho pochopitelně vrazila ňáký barvy nebo víc kytek, protože si prostě nemůžu pomoct.

úterý 22. ledna 2019

Opožděný novoroční bilancování a pár slov na vysvětlenou

Je moc trapný vám teď popřát všechno nejlepší do roku 2019? Upřímně doufám, že nejni, takže vám moji milí přeju spousty harmonie, zdraví, štěstí a lásky v nadcházejícím roce. 1. ledna tento blog oslavil neuvěřitelných šest let své existence. Vám všem patří veliký dík za to, že i po téhle šílené době sem pořád chodíte pro inspiraci a třeba i sem tam zanecháte nějaký milý komentář... I když občas neodpovím anebo dlouho nepíšu, rozhodně to nemám takříkajíc na háku - jenom to prostě a jednoduše nezvládám. A dneska jsem se po dlouhém zvažování rozhodla vysvětlit vám proč. Protože můžu, protože se mi chce a protože nechci abyste si mysleli, že to tu nechávám vyhnít a už mě to třeba tolik nebaví. To by totiž nebyla ani trochu pravda. Ovládnout svět s blogem pochopitelně plánuju furt.

Co mi dává enerdžy - manžel, "zelený", šálek čaje, plány, svíčky, vonný olejíčky a hledání rovnováhy

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...