DIY dětské hrací matrace

Když jsem dětem plánovala pokojíček v novém bytě, jedním z hlavních DIY plánů byl čtecí koutek. Chtěla jsem v rámci úspor ušít vlastní baldachýn, jenže mi záhy došlo, že potřebuju vyřešit i co dám pod něj. Baldachýn jsem ušila už před víc jak rokem a článek vám pořád dlužím, rozhodla jsem se ale napřed vypublikovat tady ty matračky, které jsou podle mě jeden z těch lepších nápadů, které mě kdy v rámci DIY napadly. Dětské hrací matračky sehnat jdou, třeba krásné bunkr, jenže jsou všechny aktuálně mimo můj rodičákový budget. Dost mě to mrzelo, ale pak jsem se rozhodla vzít situaci do vlastních rukou a musím se pochválit, protože poměr cena/vložené úsilí/výkon je myslím velice slušný. Matrace slouží primárně jako podložka do čtecího koutku kde jsou naskládané na sobě, ale často morfují i do matrací pro panenky ("jako ve školce děti"), na stavební materiál na bunkry anebo aktuálně jako žíněnka na doskoky z opěradla pohovky. (Věčně vykledlanýho opěradla se strženým závitem č. 587 nutno dodat.)

Tenhle projekt bych označila jako středně pokročilé DIY, ale pokud jste zvyklí šít, tak bych ho označila možná i jako snadné. Potenciální záludnost je v procesu myslím jenom jedna, o které se pobavíme později. Takže pojďme na to!

Dům v Brooklynu na říjen

Tak v říjnu se ukázalo, že s tou školkovou imunizací to nebude hotový jen tak. Radši už nic neslibuju, letošní předvánoční sezóna bude zdá se na blogu trochu přichcíplá, stejně jako já. Aktuálně jsem vycuclá jak... ty kráso už aji ty metafory mě opustily, co je vycuclý? Napadá mě akorát sirup na vykašlávání.

Po dlouhé době mám za sebou i období, kdy jsem celý dny vůbec neotevřela laptop a pohyb v online světě jsem vyměnila za čtení fantasy čuňáren, což mé psychické zdraví udrželo v relativně únosném stavu. Díkybohu za fantasy literaturu pro ženy, fakt. Nevytvořila jsem nic, nenafotila taky nic, z plánů mi zůstaly jen ty co tlačím pořád před sebou, ale pořád věřím, že všecko bude! Jen se mě prosimvás neptejte kdy.

Tenhle americký interiér jsem chtěla sdílet v posledním mezichorobném období, které ale nakonec trvalo jenom tři dny, takže zůstal trčet v záložkách. Z druhé strany mám ale i po těch týdnech pořád chuť ho publikovat a to zejména kvůli mramorovým povrchům, ze kterých jsem dost odvařená. Původní článek jsem našla na Design Milk.

Většina nábytku je v interiéru vestavěná, všude je hodně překližky a mramoru s výraznou kresbou, do kterého jsem se před časem dost zamilovala. To vše doplňují výrazné prvky jako svítidla, umění... anebo jako na fotce níže naprosto fantasticky ulítlá červená digestoř.

Focení v naší kuchyni s Bella Rose.cz

Tak konečně tu máme říjen, uf. Navzdory plánům a slibům na články mě září vzalo přes ksicht jako dopravní značka uprostřed chodníku. Sice jsme doma čekali, že nástup do školky s sebou ponese jistá úskalí, že se nám ale prakticky ihned podaří vysbírat všechny choroby v okolí, na přeskáčku si je předat a měsíc téměř nevylézt z domu (a když, tak na pohotovost nebo do lékárny), s tím jsme myslím nikdo úplně nepočítali. Prosimvás, matky, uklidněte mě - že se to zlepší? Žejo? Ne? Co?

Ale konec remcání, všechno bude! Začneme tím, že vám konečně ukážu pár extra fotek z focení pro moje milované Bella Rose, které jsme stihli ještě v srpnu. Fotily se zejména produkty OYOY v naší kuchyni, kterou vám tak můžu ukázat zase z trochu jiný perspektivy. Fotky měla na starosti jako obvykle Anička Édes, se kterou už jsme myslím docela sehraný tým. K fotkám vznikl i fajn rozhovor, který si můžete přečíst ZDE, doplněný i o kolekci použitých produktů přímo na webu. 

Interesantní interiér(y?) H&M home

Od doby, co jsem začala sem tam produkovat nějaký interiérový fotošůty, dokážu ohromně ocenit zajímavý "fotointeriéry". Takový, který mají dostatek ducha a působí autenticky, ale přitom pořád skvěle plní roli pozadí pro produkty, o který jde v těchto případech především. Tahle menší kolekce z háemka mě nedávno hrozně zaujala, právě kvůli zajímavému interiéru. Interiéru, ve kterém ty produkty vypadají fakt bezvadně, i když dost z nich by mě samostatně asi nezaujalo. A tak se to dělá, přátelé. Barvy, různý textury, materiály... jsem zaháčkovaná! Nejsem si teda jistá, jestli to nejsou byty dva (asi jo), ale co už. Jestli jo, tak jsou skvělý oba.

Zrenovovaný sekretář a tapeta v pokojíčku

Když jsme se už skoro před rokem!! přestěhovali, myslela jsem, že dětský pokojíček bude jednou z prvních místností, které vám u nás ukážu. Ale i když střípky už jste tu a tam vidět mohli, hotový pokojíček stále není a článek tudíž taky ne. Přitom paradoxně vypadal po nastěhování nejlíp a možná i proto ho tak trvá dotáhnout. Hlavní důvody jsou dva - ten největší je původní dřevěné obložení jedné ze zdí, které chci obrousit, natřít a vrátit. A ten druhý je starý sekretář, u jehož několikaměsíční renovace jsem si musela klást nespočet otázek o hodnotách mého IQ a psychickém zdraví.

Ale od začátku. Tenhle sekretář měla kdysi v pokojíčku moje babička. Původně byl červeno-žlutý, vevnitř byl potažený měkkou podložkou na psaní a hlavně byl celý z masivu. Někdy před pár dekádami dostal sekretář do pokojíčku můj strejda, který ho natřel sytě zelenou barvou v kombinaci s černou. Sekretáře mi vždycky připadaly jako děsně kůl kusy nábytku, kór když jsou dřevěné a né z dřevotřísky, ze které se dneska dělá úplně všechno. Tmavě zelená s černou by se sice do pokojíčku nehodila, ale zbavovat se ho mi bylo líto. Takže bylo rozhodnuto - renovace!

Tímto chci veřejně poděkovat mému muži, bez jehož pomoci by nám ten sekretář stál na chodbě asi navždy. Jaksi jsem zapomněla, že už nejsem ani student s horou času nebo single mlaďoch bez závazků, ale matka dvou dětí z divokejch vajec a bydlím v bytě, kde je seznam úkolů a nedodělků delší než slovník.

Takže prosimvás, hrdě vám představuji zrenovovaný sekretář, na kterém jsem začala pracovat začátkem listopadu 2021 a poslední nátěr na něm zaschnul někdy v květnu. Tou dobou také konečně přestal zavazet před skříněma v předsíni a začal plnit svou funkci jako úložný prostor na hračky. A včera se mi ho konečně podařilo nafotit. Hurá! 

Designérský dům v Aarhusu

Dnešní interiér z dánského Aarhusu mám v plánu sdílet už nějaký ten pátek. Občas si interiéry odkládám "na potom" a nechávám uzrát - no a někdy se stane, že to nakonec neklapne. To ale není případ tohoto domu, který uzrál tak, že bych se do něj z fleku přestěhovala. Se svou rodinou v něm bydlí architektka Mette Kirk, kterou můžete sledovat na Instagramu jako @kirkarkitektur. Její fotky občas sdílí dánská značka Hübsch, tak třebas vám bude něco povědomé. Já jsem článek našla na boligmagasinet.dk, kde s ní na začátku roku udělali rozhovor.

Zásadní podíl na mé odvařenosti má kuchyně, kdy zkombinovali krémové spodní skříňky s dubovou stěnou. Jak jste si jistě všimli v naší vlastní kuchyni, kombinace dýhy a laku je moje oblíbená. No a tu stěnu s vysokou troubou jim teda nepokrytě závidím! Troubu, do které bych se nemusela shýbat, jsem si moc přála, tak se kochám aspoň na obrázku.

Vodovodní kohoutek na terase

Dnešní článek patří do takové neoficiální série, kdy se reálně snažím přijít na kloub nějaký mě aktuálně trápící záležitosti. V tomto případě je onou záležitostí díra po kohoutku v kachličkách u nás na terase, který kdysi napájel jednoduchou venkovní sprchu. Sprcha ale jednoho krásného dne zatekla o patro níž, takže byla nemilosrdně zrušena. Během naší rekonstrukce se pak opravily rozvody a odstranil starý kohoutek, ale na nový už nedošlo. Aktuálně máme tedy na terase kousek zdi stále vykachlíkovaný škaredýma dlaždičkama s patinovým fototiskem (pomoc), uprostřed který se skví nádherná díra se zaslepenýma trubkama. Co vám budu vykládat, je to báječný.

Ačkoliv se jedná o projekt, který zatím nijak nespěchá (moc zeleného toho na terase zatím nemáme a na to málo nám stačí dešťovka, kterou chytáme ze střechy), přeci jen mi ta škaredá díra leží v žaludku. Jednou bude potřeba kohoutek zprovoznit, ale hlavně odlámat ty hnusný kachle a spravit omítku za nima. Nojo, ale co s tim? Vykachličkovat jinak? Snažit se navázat na fasádu? Udělat jenom kohoutek anebo výlevku? A co takhle rovnou kašnu? Otázky, samý otázky. Tak pojďme vymyslet, co s tim.

1. Jedna z možností, která by se mi líbila, by bylo na místě udělat umyvadlo v rámci venkovní jídelní zóny. Můj muž rád griluje, takže to vůbec není mimo. Musel by se ale vymyslet odtok a zóna samotná. Jelikož budeme příští roky šetřit na výměnu stávající dlažby za dřevo, konstrukce by mohla být pouze dočasná či odendavatelná. Čili - toto spíš neklapne, ale ne že by to nebyl faj nápad

zdroj

U nás v ložnici a kde hledám, když nevím

Jednu ze dvou skoro hotových místností (naši kuchyň) jste už viděli, nezbývá tedy než se s váma podělit i o tu druhou - naši ložnici. V ní nám chybí opravdu jen pár "detailů", jako zarámovat a pověsit obrazy a časem vyměnit vypínače u postele za kulaté keramické, jinak si ale tuhle místnost můžeme víceméně odfajfkovat. Je jasný, že aktuálně máme vedle postele dětskou postýlku, která půjde časem pryč - a pak budu patrně docela vehementně přeskládávat. Jenže to už bude verze 2.0 o které toho upřímně řečeno zatím moc nevím. Pojďte tedy dál!

Divný tvary, pastelový barvy, kostičky a kytičky - styl, co hledá jméno

Že se nám trendy v posledních měsících začínají dost radikálně zvrhávat do pastelova jste si už asi alespoň koutkem oka všimli úplně všichni. Jejich původ osobně sleduju někde ve vodách přeslazených asijských kawaii pokojíčků a DIY na tiktoku, které prosákly v různých podobách úplně všude. To celý zkombinujte se skandinávským příklonem k pastelovým i jiným barvám a máte to.

I když pastelově růžový zdi a kytičkový polštářky už mít v ložnici asi nikdy nebudu, vlastně mi to přijde takový roztomile srandovní a naivně optimistický. Což se dneska hodí, žejo. Začlo to DIY okachličkovanýma stolkama a zrcadlama s rámem z hnusné izolační pěny, k tomu se přidaly pastelový svíčky v divnejch tvarech a olej do ohně přililo Pantone s barvou roku Veri Peri. Dneska je tohoto stylu, co pořád hledá nějaké obecně uznávané jméno, celej Instagram, Pinterest a internet vůbec. Párkrát jsem narazila na označení "danish pastel", ale upřímně řečeno ten považuju spíš za střídmého bratrance tohodle barevnýho úletu, kterým vám chci dneska vybarvit den. Možná by to mohl být danish pastel na kawaii steroidech? Inu, posuďte sami:

1. signature prvky jsou například vlnovkové zrcadlo, okachličkovaný kostičkovaný stolek, retro nábytek v cáklých tvarech a pastelové barvy všude kam se podíváš. Přidej k tomu moji oblíbenou togo housenku a já se královsky bavím

zdroj

Brazilská džungle v Sao Paulu

Dneska to vezmeme z trochu jiného soudku. Na tenhle neuvěřitelně zelený byt jsem narazila při hledání inspirace na balkóny, kdy jsem v touze po něčem "jiném" brouzdala ve vodách mně dosud nepoznaných (rozuměj "obvykle googlím v angličtině"). A výsledek byl ten, že mě po čase zase jednou něco nadchlo. Tolik zeleně, ale i barev a zajímavých retro kousků se hned tak nevidí! Hrozně mě baví, jak je interiérový design podmíněný i geograficky, ale k nám v české kotlině se vždycky dostane jenom něco, co u nás zrovna frčí - např. styl provence nebo skandinávský styl a podobně. Nechci z tohoto jediného interiéru odvozovat celou Brazílii, ale ohromně mě osvěžil, takže šupsemsnim!

Pokud jsem to pochopila správně, byt je situován spíše ve starší, ale i tak stále zatraceně vysoké zástavbě, a patří mladému páru se psem. Mnohonásobně košatější reportáž i s videem najdete v portugalštině zde.

U nás v kuchyni

Volejte sláva a tři dny se radujte, konečně se mi podařilo nafotit naši kuchyň a fotky s různou úspěšností i upravit! Ale neradujte se zas moc, protože jsem je upravovala nadvakrát kvůli vlnovkám v liniích a navíc jsem si při focení nezapla mřížku, takže mi linky lítají všema směrama. Taky jsem byla komplet nalačno, dokud jsem nesežrala jeden z focených croissantů, což výsledku taky nepomohlo. No a focení proti oknu rovněž nepatří mezi mé záliby. Chtěla jsem vám ale ukázat kompletní layout a všechny strany, tak těch pár fotoúletů snad přežijete. Protože po tom všem, co jsme si s naší kuchyní užili, ji hodlám ukázat a okomentovat komplet celou. A ideálně letos a ne až budu umět v roce 2056 dokonalý fotky (jestli vůbec někdy). Tak.

Začněme kde jsme skončili v září minulého roku, kdy jsem sepsala první část téhle nekonečné ságy. Tu si můžete přečíst zde a doporučuju to udělat, protože tam najdete i fotku "před". Tehdy jsme byli chvilku před stěhováním a naši kuchyň představovaly dva korpusy z ikei, do kterých jsme dali dřez a novou troubu s varnou deskou, mezi to na volno vestavnou myčku položenou na lepence a vedle toho všeho novou ledničku, taky postavenou na volno na zemi. Naproti kredenc z minulého bytu a bylo. Bylo to sice provizorium, ale šlo to docela dobře a jedinej větší problém byla neexistující spíž. Opravdická vopruz ale byla to, jak byly jednotlivé práce časově roztahané a kuchyň pořád někdo "blokoval". V říjnu nám pán přišel repasovat okno, v půlce listopadu jsme pak museli dočasnou kuchyň zrušit úplně, protože nám přišli nainstalovat spodní korpusy s jinou dočasnou deskou. Ale bez dvířek, takže se stejně nedaly používat. Pak zas přišli dělat desku a obklad (to jediný klaplo hned napoprvé na jedničku se třema hvězdičkama, ale taky byla ten den kuchyň nepoužitelná). Inu, co vám budu vykládat, se dvěma dětma, co vyžadujou plnou penzi, nic moc. Dvířka a vrchní skříňky se začaly instalovat v prosinci, ale neustále se něco muselo udělat znova, opravit, předělat, vylepšit. Komplet hotovou kuchyň včetně těch nejdetailnějších opravenejch detailíčků máme sotva pár týdnů. Hele bylo to fakt dlouhý. Ale stálo to za to!

Těším se na balkón a sbírám inspiraci

Když jsem kdysi v roce 2015 bydlela v podnájmu, strašlivě jsem tenkrát toužila po svém vlastním balkónku - a tuto touhou jsem tenkrát přetransformovala i do stále docela aktuálního článku. Ani by mě tenkrát nenapadlo, že o sedm let později budu mít nejenom balkón, ale dokonce i terasu, celej byt, manžela a dvě děti. První dvě položky teda v dost šíleným stavu, takže nás letos čeká jedna balkonová rekonstrukce. Na terasu jsme nechali vyrobit aspoň nové zábradlí, abychom na ní vůbec mohli s dětmi vlézt, balkón potřebuje opravit komplet, protože aktuálně je trochu jak nějaká disciplína z pevnosti Boyard. 

Momentálně čekáme na termín od řemeslníků, bojíme se a opatrně se těšíme. Já se nemůžu dočkat, až si konečně pořídím červenou lavičku Brusen z ikei, která se mi líbí už několik let...a kterou pochopitelně letos pořád nemají skladem. Jinak jsem ale neměla v plánu nic zásadního - pár truhlíků, světýlka, možná stolek a kobereček? Když jsem ale vlezla na pinterest pro inspiraci, musím říct, že mě to trochu otrávilo. Samá vyplétaná židle, šedá barva, boho akcenty v neutrálních tónech... nic, co by mi nějak vadilo, ale vážně je to všechno, co se dá aktuálně na balkónech vidět? Hledání obrázků, který by mě něčím opravdu inspirovaly, jsem tudíž strávila o dost dýl, než kolik jsem měla v plánu. A taky jsem se dostala na místa, kam na internetu obvykle nesměřuju (protože neumím portugalsky ani španělsky). Výsledek níže.

1. Za mě má boho vypadat nějak takto prosím pěkně. Přírodní barvy klidně, ale výrazný jsou ještě lepší! Kdybyste někdo věděl o takto barevným venkovním koberci, tak beru hnedle!

zdroj

Vyhrané křeslo z Biano.cz a plot twist

Pamatujete si ještě někdo na soutěž o křeslo, kterou před víc jak rokem a půl pořádalo Biano.cz? Tak si představte, že tu soutěž jsem tenkrát spolu s Miauk vyhrála! Informace trošku s křížkem po funuse, ale byla to značně radostná událost. Tehdy jsem psala, že k nám domů by se další křeslo vlezlo ledas tak na strop - a že kdyby soutěž klapla, nové bych darovala mojí milé tchyni. A když se pak tak stalo, chtěla jsem pochopitelně dostát svému slovu - křeslo jsme tudíž vybíraly do obýváku k ní. Vybraly jsme provázkové křeslo Bloomingville Mundo, které se hodí do interiéru i ven na terasu. Tvarem i barvami se bezvadně hodí do zbytku neutrálního interiéru, navíc je i senzačně prostorné (což teda z fotky nebylo poznat, ale je fakt velké a pohodlné).

Jenže pak se to začalo zamotávat. Ušetřím vás detailů, ale díky covidu i nějakému tomu failu trvalo skoro rok, než křeslo reálně dorazilo. Mezitím se toho stihlo opravdu hodně udát - například jsem komplet vyrobila celý jedno dítě a s mužem jsme spustili rekonstrukci nového bytu. Kam momentálně potřebujem - hádejte co. Nový křeslo! Respektive rovnou dvě. No není to srandovní plot twist? I když jsem několikrát odrážela nabídky na výběr jiného pro nás, nátura mi nic takového nepovolila a myslím, že počkat si se nakonec vyplatilo. Hele:

Kodaňský byt na duben

Dneska mám pro vás zase jednou něco pěkného na okouknutí. Konkrétně velikánský byt z kodaňské čtvrti Vesterbro, který obývá mladá čtyřčlenná rodina. Já jsem tento dva roky starý článek našla na boligmagasinet.dk, ale vy můžete příběh dnešního bytu sledovat i na instagramu, kde se kupříkladu dozvíte, že stěna níže má aktuálně úplně jiný obrázky a místo zelené je natřená na modro. Mně se líbí obě dvě varianty, ale ta modrá o chlup víc, tak určitě mrkněte i tam!

Co ale zůstalo jsou božské wishbone chair, které patří k Dánsku stejně jak tonky k Česku. A k tomu lustr z Ikei. Miluju! Taky mě teda dost zaujala ta lampa na okně.

Designový návrat - brokové sklo (a moje sbírka)

Brokové sklo je jedním z mnoha retro trendů, které se v posledních letech rozhodly vynořit z hlubin minulosti.  Stačí si zadat heslo do googlu a uvidíte, kolik věcí vám vyhledávač vyhodí! Tyto retro kousky (většinou vázy) ovšem spojuje tehdy módní, řekněme "bruseloidní" barevnost, která v dnešní době nemusí být všem po chuti. Ovšem brokové sklo samotné, které se při vyfoukávání obalí v drobných skleněných "brocích" ( ty se následně ve výrobku roztaví a vytvoří tento krásný efekt ) je opravdu krásné i v jednoduchých barevných variantách. Na což někdy vloni přišla celá řada designových značek a zhruba minulý podzim nám své zjištění začaly servírovat do regálů svých obchodů. 

No a já jsem jim na to samozřejmě hnedle skočila a aktuálně jsem vlastníkem již několik a kousků z brokového skla a řeknu vám, nelituju ničeho. Do našeho bytu ze 30. let se všechny báječně hodí a mám z nich fakt radost.

Vázu H&M home z kolekce vytvořené návrhářkou Diane von Furstenberg jsem musela mít hned jak jsem ji uviděla. Byl to snad první kousek, který jsem si koupila do nového bytu ještě v tom starém a několik měsíců jsem ji měla schovanou v krabici. Obývák budeme mít "hotový" tak do deseti let tipuju, ale ta váza do něj sedne báječně už teď. Jiřího jsem asi týden prudila, jestli by mi nemohl donést kytku, že mám v plánu fotit - a zrovna když jsem to vzdala a objednala si na rohlíku svazek tulipánů za 150 korun, dotáhl tuhle nádheru. 

Dánský interiér na únor

Tak jsem tady zas, konečně. Minule jsem slíbila nosný (a hlavně brzký) obsah, ale do plánů mi hodil vidle můj apendix, který se rozhodl ukončit misi a shodit systém. Co vám budu vykládat, s doposavad plně kojeným miminem mě tahle etuda úplně neuchvátila. Takže začínám zlehka a něžně, protože se zatím necítím na žádné velké akce a chci se akorát koukat na hezký věci a případně snít a plánovat. Může být?

Tenhle interiér jsem vyčíhla na stránkách dánského časáku Bolig Magasinet a i když jsem pro dnešek hledala něco světlého a pastelového, nakonec tahle svéráznost vyhrála na plné čáře. Navzdory tvrdým barvám, na které jsem vůbec neměla náladu.

Tenhle interiér z Arhusu obývá pár majitelů jednoho dánského obchodu s interiérovým designem. No co vám budu vykládat, jde to poznat!

Žiju a plánuju!

Tak vás tu zdravím v novém roce, juch! Jo, je už únor, což ne zcela nechápu, jak se přihodilo, ale stalo se. Moje novoroční pauza nebyla úplně zamýšlená ani plánovaná, ale nějak se mi do ní podařilo zapadnout naprosto nehorázným způsobem. Ačkoliv jsem měla na začátku roku hlavu plnou plánů, všecko se nějak rozplizlo a energie se kamsi vypařila. Plány zůstaly, energii stále vyhlížím. No ale v nejhorším jí trochu pomůžu zvýšenou konzumací čokolády a kafe, co už. Nejhorší je začít, což se mi snad právě podařilo.

Konečně jsem si po Vánocích pořídila nový počítač, protože ten starý už vážně hrozil zkratem. I vzhledem k jednomu malému a sobě nebezpečnému žužlalovi všeho včetně kabelů bylo nutné zatnou zuby a pustit si žilou. Má to ale drobný háček - já s tím strojem zatím neumím pořádně pracovat. Na dnešek jsem měla v plánu vypublikovat článek, který jsem si začala chystat snad v listopadu. Když jsem ale rozklikla koncept, zjistila jsem, že jsou ty fotky příšerně tmavý. (Tímto zdravím do počítačového nebíčka svůj starý přesvětlený monitor. ) A vzhledem k tomu, že jsem kromě přístroje změnila i operační systém, zatím moc netuším, co s tím. Úspěšně se mi na dvacátý pokus podařilo spárovat si s počítačem foťák, stáhnout free program na úpravu fotek a něco málo i zesvětlit. Zatím je to ale dost hrozný a furt jsem nepřišla na to, jak je zmenšit. Tak poprosím o strpení, než to tady vykoumám.

teaser foto by Anna Édes