Já vím, že už jsem s tou Ikeou lehce trapná, ale včera jsem tam po delší době byla zase na "exkurzi". Tentokrát jsem si ovšem všimla takového zajímavého fenoménu. Respektive dvou. Fenoménu číslo jedna jsem si teda všimla už při mé minulé návštěvě a překvapivě to podle mého soudu není nic pozitivního, což může být na tomto blogu relativně osvěžující. Nevím, jestli v Brně najali nového interiérového designéra nebo se jedná o marketingový tah, ale oddělení obývacích pokojů mi přišlo jako jeden velkej průšvih. Proč? Vypadalo to jako by se Ikea vydala cestou "jdu na ruku českému zákazníkovi", čili takovej strohej pseudomoderní interiér s bílou koženou sedačkou, bílejma zdma a vůbec veškerým nábytkem, do toho jedna váza se sušenou kytkou a růžovej koberec. Abych byla upřímná, mně se to, co si průměrný Čech představí pod pojmem moderní interiér, vůbec nelíbí. Ikeu jsem vždycky brala jako do jisté míry toho, kdo ten vkus udává, kde se člověk inspiruje a sbírá nápady. Místo toho jsem viděla několik (ne všechny) takových nějakých uni nuda interiérů, který vypadaly spíš jak z Asko nábytku něbo něčeho podobnýho. Jestli jste si toho taky všmli, budu ráda, když se o názor podělíte v komentářích.
V tomhle článku bych se ovšem chtěla věnovat fenoménu číslo dva. Ten spočíval v tom, že se mi podezřele často stávalo (a stává když listuju katalogem), že mě do oka vždycky praštily produkty s nápisem Stockholm. Tak jsem si říkala, kurnik, co to je za kolekci, že se mi tak líbí? Tak jsem se rozhodla ji podrobně prozkoumat.