Střípky z nového bydlení

V novém jsme už víc jak měsíc, ale konec rekonstrukce je furt v nedohlednu. Zatím pořád hledám nějaký "rytmus bytí", ale moc mi to nejde, protože řemeslníci si u nás doma stále podávají kliky. A nějakou dobu ještě budou. Aktuálně jsme začali řešit rozpadající se balkón a repas oken a dveří, což jsou projekty, ve kterých budeme pokračovat až do léta. Netrpělivě čekáme na kuchyň, která se o pár týdnů posunula a ještě rozdělila na tři fáze místo dvou. Jinými slovy hotové není nic a ještě nějakou dobu ani nebude. V každé volné chvilce se snažím buď řešit drobné nedodělky anebo odpočívat. Na pořádné články tak pořád není prostor, ale abych vás nenapínala, vyfotila jsem dneska pár detailů. Jen tak, sobě pro radost... vám třeba taky!

Z ložnice...

Rozloučení se starým bytem...

Tak si představte, že je to už měsíc, co mě po celodenním balení Jiří s dětma vysadil u rodičů - a další den večer si nás odvezl do nového. Mezi hromadu krabic, pytlů a chaosu, ale byli jsme v tom chaosu po měsících bojů na dvou frontách konečně spolu. Řeknu vám, že rekonstruovat byt s nemožnou těhotnou manželkou a mrňavým blonďatým torpédem bylo docela vyčerpávající sousto pro všechny zúčastněné. A tak mi dovolte mírně blogískový příspěvek, ve kterým budu asi plácat pátý před devátý. Ale hlavně se na tomhle blogu oficiálně rozloučím s naším prvním společným pronájmem, ve kterém jsme s manželem strávili krásných šest let. Za tu dobu jsme se stihli nejenom dobře poznat (protože při nastěhovaní jsme spolu byli jen pár měsíců), ale i vzít a dokonce si přivézt z porodnice dvě miminka. Prostě doják jaxviňa!

Takhle nějak to u nás vypadalo pár měsíců po nastěhování. Fotku tenkrát vytvořila Anička Édes a většinu jich najdete v článku zde. Málo nábytku, málo kytek a věcí obecně, obrázky stále nepověšené, parkety v původním stavu, novej koberec. Jó, změnilo se toho za ty roky hodně.