Už v nějakým minulým článku jsem psala, že se chystám na utěrky a utěrky jsem taky stvořila. Mimoto jsem vyrobila lehce křivě ušitý ubrus, ze kterého mám ale ohromnou radost (fakt, bez ironie). Ono teda i ty utěrky jsou trochu křivý, ale není to nic hroznýho. Jestli z toho plyne nějaký ponaučení, tak asi to, že levnou látku radši netrhejte, ale stříhejte, protože může být nějakým záhadným způsobem křivě utkaná. Nebo jsem ji naškubala křivě já, ale moc nechápu, jak se mi to mohlo podařit. No, až budu šít něco fakt důležitýho, tak si to asi vošéfuju líp.
Napřed jsem se vydala nakoupit zásoby. V Ikei (kde jinde) jsem koupila dva metry látky Bomull za směšných 60 kaček za metr. Ve výtvarných potřebách jsem si koupila naprosto úděsně předražený zažehlovací barvy na textil a v galanterii modrou keprovku za šest korun za metr. Taky jsem si koupila špendlíky, ale v papírnictví, protože jsem kolem nich prošla a bohužel si jich všimla a líbily se mi. Kupovat si v papírnictví špendlíky na látku ovšem může zřejmě pouze takový idiot, jako jsem já, protože půlka z nich má ulomenou špičku a sou dobrý tak možná na nástěnku. Poučení pro příště! Další. Nojo, tak za padesát let ze mě bude neomylný profík.
Látku jsem pak tak nějak křivě naškubala. Když sem to viděla, řekla sem si "sakra" a na nějakou dobu hodila kusy látky do kouta stolu a pro jistotu ještě přikryla tunou papírů.
