Váza z IKEA & barvy na sklo

Ačkoliv nouzí na vázy u nás doma rozhodně netrpíme, většina našich kousků je buď na obrovské pugéty (které teda bohužel nedostávám) anebo má úzké hrdlo. Dlouho mi chybělo něco nízkého s širokým hrdlem. Nejlepší by pochopitelně byla legendární váza od Alvara Aalta, ale na tu aktuálně jaxi nemám. A nic jiného mi dlouho ne a ne padnout do oka. Takže jsem pořídila v ikei vázu BERAKNA za 149 korun, v uměleckých potřebách dvě barvičky Vitrail a šla na věc. Samozřejmě v rámci prokrastinačních standardů až za několik týdnů, během kterých tyto předměty ležely v kuchyni na stolku.

Nepouštěla jsem se do žádných větších akcí, chtěla jsem něco jednoduchého a geometrického. Dopadlo to takto:

Výlet do IKEA, nějaká ta novinka + krátký storytime

První poporodní výlet do mojí milované Ikei jsem začala plánovat snad už v porodnici. Pude to s miminem vůbec? Nezmění se moje celoživotně oblíbená destinace na místo hororových vzpomínek? Zvládneme to? No budeme muset. A vůbec, láska k Ikei je beztak genetická, tak co by se tam té mojí cácorce nelíbilo, že.

Nedávno jsem se tedy domluvila s další dvojkou matka-dítě, nabila šrajtofli a vyrazila s kočárkem na nízkopodlažní spoj... kterej mi ujel před nosem. Za hlasitého klení píšu Aničce, že dorazím cca pozítří, ta zase, že její dítě právě počůralo přebalovák, zeď i ji a že pro změnu kojí. Hele jako nikdo neříkal, že to bude jednoduchý!

Slunko oproti minulým dnům letně pražilo a já navíc zjistila, že jsem doma nechala sluneční brejle. K tomu všemu mám na sobě dlouhý kalhoty a černej svetřík, takže se už v tuto chvíli začínám mírně potit a navíc vidím v té záři bez brejlí velký kulový. Co teď, vzdát to? Nikdy!

Nepřiměřeně oblečená vyrážím svižným krokem přes celé centrum, abych stihla ten další navazující nízkopodlažní spoj, na který jsem měla naštěstí nějakou rezervu. Zpocená jako prase dobíhám na zastávku asi minutu před příjezdem busu, ale do Ikei o půl hodiny později dorážím vychladlá a natěšená na kuličky s brkaší a samozřejmě i všechny novinky. A dítě? Měla jsem pravdu, je to dědičný.

IKEA + HAY = VSL, ééé, teda YPPERLIG

Cha, myslím, že mi můžete pogratulovat k nejagresivnějšímu titulku v historii tohoto blogu. No co no! Konečně to totiž přišlo - událost, které jsem se nemohla dočkat už asi tisíc let (nebo mi to tak alespoň připadalo). Moje oblíbená IKEA se spojila s ikonou dánského designu HAY a vznikla z toho kolekce YPPERLIG (a jo, všechno se to píše verzálkama). Ta by se teď během října měla objevit v obchodních domech a věřím, že to bude stát za to.

HAY je super kvalitní a highendová designová značka pro ty, co neradi kompromisy. Z toho vyplývá, že pořídit si z jejich nabídky něco většího, než papírovou krabici, vyžaduje příslušnost k jiné ekonomické skupině, než do jaké patřím já. Ha. Ypperlig je tak možnost okusit echt výjimečný a nadčasový design, ale přitom si nemuset brát hypotéku! A to chceš. Nebo teda nevim, esi to chceš ty, ale já to chci určitě.

Ypperlig je kolekce minimalistická, ale přitom hravě barevná, takže hezky zapadne jak do interiérů s důrazem na design, tak i do našeho eklektického hnízda.

DIY: Jak jsem se rozhodla, že očalouním křeslo

Trochu se mi chce tento článek označit jako "tohle doma nezkoušejte", ale pokud máte dost trpělivosti a čas asi milion hodin, tak směle do toho.

Toto křeslo vzniklo v kombinaci dávné touhy očalounit rozpadlé křeslo po babičce, natočit video (fail č. I. ještě před toaletkou) a vytvořit něco speciálního v rámci úkolu od IKEA na Designblok 2014. Ano, tenhle článek prosím odkládám od podzimu 2014, kdy jsem křeslo očalounila a u toho natočila hromadu materiálu, kterej plesniví ve složce někde v útrobách mého počítače. Co už.

Tenhle projekt byl do dnešního dne jednoznačně tím nejkomplikovanějším, do jakého jsem se kdy pustila, takže jsme na něj taky nejvíc hrdá. Křesílko má sice do dokonalosti daleko, ale sedí se mi v něm náramně a parádu taky docela nadělá. No ne?

Můj pracovní koutek

Člověk by si myslel, že jakmile vyleze ze školy, už žádnou home office nepotřebuje a k pracovnímu stolu mimo zaměstnání znova jaktěživ nesedne. Ha - ha. Jo, tak to možná v nějakým jiným vesmíru, v tom mým teda nikoliv. Nicméně ono to s tím pracovním stolem doma nemusí být taková trága...doma si při práci přeci jenom můžu hodit nohy nahoru a obklopit se tím, čím chci. 

Takže tu vám představuju místo, kde vznikla většina článků z uplynulého roku, pokud jsem se tedy zrovna nepřesunula do postele (hned vedle).

IKEA ART EVENT 2015

Toto téma již sice blogy proběhlo, nicméně jsem se nakonec rozhodla ho ještě jednou zdůraznit, protože to myslím stojí za to. Ikea totiž zase jednou dostala dobrej nápad a oslovila 12 streetartistů z celýho světa, aby pro ni stvořili kolekci plakátů, která by měla být teď v dubnu dostupná v limitovaném počtu přímo v IKEA. Kolekce ART EVENT 2015 je hodně barevná a hodně street, ale některé z plakátů tedy přímo volají po indóru našich obýváků/ložnic/chodeb atd. Plakát zvolili proto, protože má toto médium se street artem určité styčné body - zejména jistou efemérnost. Tady si ještě dovolím odcitovat z tiskové zprávy: „Proto jsme v IKEA spojili street art právě s plakáty. Můžete je snadno přemístit a jsou dostupné všem, stejně jako street art, který můžete svobodně objevovat v ulicích měst. Street art pro nás představuje demokratickou formu umění,“ říká Henrik Most, i když nevim, kdo to je. Co už.

Horror Vacui aneb strach z prázdnoty od nizozemského umělce Jeroena Erosie

Designblok 2014, IKEA PS a já

Když mi někdy na konci srpna došel email z Ikei, jestli bych prej měla zájem o spolupráci na letošním Designbloku, málem jsem si zavařila klávesnici, jak rychle jsem na ten mail odpověděla, že ano ano ano! Jak všichni už pravděpodobně dávno víte, Ikeu mám ráda moc - mimo jiné je pravděpodobně jedním z důvodů, proč dneska vlastně píšu tenhle blog a jsem rozhodnutá, že jednou ze mě bude dyzajnér a basta. Nabídka spolupráce, zcela jakékoliv, tak pro mě tenkrát byla fakt dost velká satisfakce. A taky znamení, že bych se z toho Londýna možná měla přeci jenom vrátit domů. 

Ač už jste o tom dost možná slyšeli, či to dokonce sami viděli, Ikea oslovila několik blogerů a novinářů, ať dle svého gusta nafotí jimi vybrané kousky z kolekce PS. A já že teda jo. A takhle to dopadlo.

10 x drobný nábytek

Říká se, že kdo má židli, ten bydlí. Jenže ono je to ve skutečnosti mnohem složitější, žejo. Kromě základních kusů nábytku totiž interiér spoluutváří i drobné stolky, skříňky a židličky, na které si odkládáte hrnek a noviny, přes které každý den přehazujete svlečené oblečení, kam házíte kabelku a klíčky....

Právě tyhle drobné kousky mají tu výhodu, že tím, že jsou malé, nestojí tolik peněz jako řekněmě postel. Tím pádem se můžete lehce rozšoupnout a zainvestovat i do něčeho dyzajnovýho!

Na tyhle veselé noční stolky v Ikea koukám pokaždý, když tam jdu. Ještěže nemám místo vedle postele...

Všechny tři stolky Ikea zleva: Nordli 1790,-, Selje 699,-, Stockholm 1990,-.

IKEA PS 2014

Už jste zaregistrovali novou PS kolekci Ikea? Troufám si tvrdit, že některé kousky jsou opravdu dost povedené!

Kolekce 2014 je zaměřená na mladý lidi, kteří se pořád stěhujou z jednoho podnájmu do druhýho a potřebují tedy chytrá a flexibilní řešení. Měl by to tedy být nábytek, který si můžete vzít bez problému s sebou bez toho, aby se musela volat armáda stěhováků.

IKEA PS kolekce jsou obecně "odvážnější" než běžný ikeácký sortiment, designéři se prostě utrhnou ze řetězu a dělají to, co umí nejlépe - design. Mainstream tedy od těchto kolekcí nelze očekávat, zato se čas od času zrodí hotové perly. Podle mě je to v této kolekci rozevírací lustr a zelený věšák. Skvělý.

Pokud se nemýlím, měla by být PS 2014 k dostání v dubnu, ale nevím, jestli se to týká i našeho českého rybníčku. Necháme se překvapit!

Povlečení a trable jedné peřiny 150 x 200 cenťáků

Protože moje povzdechnutí nad povlečením v minulým článku nezůstalo bez odezvy, rozhodla jsem se do tohoto tématu rýpnout trochu víc.

Historicky máme u nás potřebu velkejch polštářů a oddělených peřin. V Británii a Francii nebo Švýcarsku zase rádi velké peřiny pro dva. Někde jsem se setkala s polštáři a la nudle, pidipolštářky nebo zlatou střední cestou. Obrovské metrové polštáře, jako znám z dětství, jsem ale nikde jinde nepotkala. Protože tu ale máme globalizaci a nevím, jestli u nás vůbec ještě někdo povlečení vyrábí, máme možnost koupit si ložní prádlo z různých koutů světa (nebo minimálně Evropy), každé samozřejmě v úplně jiných rozměrech. No a teď mi jako řekněte, jak tuhle situaci řešit při nákupu povlečení? V podstatě máte tři možnosti: 1. povlečení si šít, 2. mít několik sad duchen a polštářů podle výrobce 3. nakupovat pouze u jednoho výrobce - a teď mě napadlo ještě 5. spát ve spacáku. Je to děsný, vážení.

Pokud se pokusím oprostit od toho zapeklitého problému rozměrů, mám ovšem poměrně široké možnosti. Povlečení totiž rozhodně není opomíjeným produktem a navrhuje je kdejaký dyzajnér.

Geometrické tvary a pastelové barvy... to je kolekce S&B Minimal, kterou koupíte například na finnishdesignshop.com, ale jednu dobu byla myslím i na Bonami.

Rozměry 150 x 210 cm a 50 x 60 cm.

IKEA Stockholm

Já vím, že už jsem s tou Ikeou lehce trapná, ale včera jsem tam po delší době byla zase na "exkurzi". Tentokrát jsem si ovšem všimla takového zajímavého fenoménu. Respektive dvou. Fenoménu číslo jedna jsem si teda všimla už při mé minulé návštěvě a překvapivě to podle mého soudu není nic pozitivního, což může být na tomto blogu relativně osvěžující. Nevím, jestli v Brně najali nového interiérového designéra nebo se jedná o marketingový tah, ale oddělení obývacích pokojů mi přišlo jako jeden velkej průšvih. Proč? Vypadalo to jako by se Ikea vydala cestou "jdu na ruku českému zákazníkovi", čili takovej strohej pseudomoderní interiér s bílou koženou sedačkou, bílejma zdma a vůbec veškerým nábytkem, do toho jedna váza se sušenou kytkou a růžovej koberec. Abych byla upřímná, mně se to, co si průměrný Čech představí pod pojmem moderní interiér, vůbec nelíbí. Ikeu jsem vždycky brala jako do jisté míry toho, kdo ten vkus udává, kde se člověk inspiruje a sbírá nápady. Místo toho jsem viděla několik (ne všechny) takových nějakých uni nuda interiérů, který vypadaly spíš jak z Asko nábytku něbo něčeho podobnýho. Jestli jste si toho taky všmli, budu ráda, když se o názor podělíte v komentářích.

V tomhle článku bych se ovšem chtěla věnovat fenoménu číslo dva. Ten spočíval v tom, že se mi podezřele často stávalo (a stává když listuju katalogem), že mě do oka vždycky praštily produkty s nápisem Stockholm. Tak jsem si říkala, kurnik, co to je za kolekci, že se mi tak líbí? Tak jsem se rozhodla ji podrobně prozkoumat.

Praha a Designblok

Tak jsem se tak dlouho nemohla rozhodnout, jestli mám nebo nemám napsat něco málo o mé návštěvě Prahy, potažmo Designbloku, až se z toho pomalu staly starý zprávy. Když jsem si ale probrala fotky v telefonu, tak nějak mi najednou přišlo líto se na to vybodnout, i když reportů už asi většina z vás viděla víc než dost, pokud ne přímo samotný Designblok. A Prahu, hehe.

Musím se přiznat, že letos to bylo poprvé, co jsem se na Designblok jela podívat. V předchozích letech mi to vždycky nějak uteklo nebo nevyšlo, ale letos jsem si to pěkně pohlídala a datum napsala s předstihem do diáře. A musím říct, že další ročníky už teda rozhodně nevynechám. Připadala jsem si jak děcko v hračkářství, tzn. "to chcííííí, to nutně potřebujůůůů, to je hrozně krásnýýý" a podobně.

Obrázek

Ručníky a osušky na naše zmoklá tělesa

Tak jsem po první a poslední letošní dovolené zpět a musím konstatovat, že je tu pěkná kosa a mokro. No a když je člověk mokrej, tak potřebuje ručník, že ano. Ručníky jsou jedna z komodit, kterou si toužím nakoupit pěkně do výbavy. Nevím, jak je to u vás, ale my máme doma tunu ručníků a la každej pes jiná ves a navzájem si je občas pleteme. Mně by se líbilo mít ručníky pěkně jednotné, akorát třeba v různých barvách podle toho, komu patří. No a jak jsem tak nad tím uvažovala, tak jsem se chtěla podívat, kde by měli nějaké pěkné, které bych si třeba mohla dát na "nutně potřebuju" seznam. Vcelku mě překvapilo, jak náročná jsem - devadesát procent objevených komodit bych teda doma nechtěla. Pár zajímavých kousků jsem ale přeci jenom objevila, ať už jednobarevných, tak i nějakých divočejších.

První moje kroky samozřejmě směřovaly do Ikey. Ručníky mají prima, různé barvy a za pár kaček - ale nejsou to úplní měkoučtí plyšáci a ty, co máme doma, mají po pár letech tendenci se lehce párat. Kolekce Frajen a Afjarden jsou každopádně sázka na jistotu.

Ikony designu II. - IKEA

Vzhledem k tomu, že právě vyšel nový a voňavý katalog IKEA se spoustou věcí co nutně potřebuju, přišlo mi jako dobrý nápad napsat další díl do ( teď už) seriálu o ikonách designu. Ten první najdete tady. Ikea sice není značka, která by prodávala ultraluxusní zboží šplhající svou cenou do astronomických výšin, svět ovšem ovlivnila podstatně více než mnohá designerská esa a některý její nábytek si rozhodně zaslouží označení "ikonický".

Dovolte mi na začátek trochu teorie, ať se všici lehce poučíme. Ikeu založil v roce 1943 tehdy sedmnáctiletý Ingvar Kamprad, který se rozhodl rozjet byznys za prachy, který dostal od taťky za ukončení školy. Evidentně na to měl střevo, takže z obchodu prodávajícího spíše drobnosti typu psacích per, rámečků, nylonek a podobně postupně vybudoval to, co si pod Ikeou představíme dneska. První kšeft s nábytkem se otevřel v roce 1958, v roce 2011 to bylo 332 obchodů v 38 zemích světa.

Jestli jste někdy dumali nad tím, co to vlastně IKEA znamená, tak se jedná o počáteční písmena jmen Ingvara Kamprada, statku Elmtaryd, kde vyrůstal, a rodné vesnice Agunnaryd ve Švédsku. Mimochodem, od půlky sedmdesátých let žije Kamprad ve Švýcarsku v místě, kudy jsem při svém studijním pobytu jezdila do školy. Ale nepotkala jsem ho, teda asi. Nicméně teď se na starý kolena prej stěhuje zpátky do Švédska. To jen tak, kdyby vás to náhodou zajimalo.

Krabice, krabičky, dózy a dózičky...na poklady!

Tudle mi taťka poslal odkaz na článek na ihned.cz, že by se mi to mohlo líbit. A taky že jo. Šlo totiž o fotky sbírky plechových krabic Belgičanky Yvette Dardennové. A řeknu vám, ta toho teda ale nasbírala.

Ikea hackers - nejlepší ikeácký předělávky

Abych si ještě přihřála polívčičku s mou nově zrekonstruovanou komodou, vydáme se dneska do vod tzv. Ikea hacks, jinými slovy projektů, kdy kus nábytku z Ikea majitelé předělali k obrazu svému. Tyhle předělávky mají dokonce svoje vlastní stránky na www.ikeahackers.net. Jde o to, že tahle švédská firma ve většině světa slouží jako stálice s nejdostupnějším nábytkem na trhu. Někteří šikovnější jedinci tak mají v hlavě nějakou ideu, která je ovšem nad rámec jejich finančních možností - použijí tedy části nábytku z Ikea a dotvoří je podle svých představ. Jindy se jedná spíš o upcycle starších kusů, což sama zeleně založená Ikea nadšeně podporuje nejrůznějšími projekty. No a já jsem vybrala nějakou top několik, zkusíme 10, podle mého názoru nejlepších předělávek.

I. Dle mého soudu zcela geniální knihovna ze série Ekby. Trocha barvy a nápad...a koukám jak puk!

http://www.stilsucht.de/04/2013/unalibreria/

Hraju si na stylistku & soutěžím

Iri Novak vyhlásila na svým blogu Můj dům můj squat soutěž, ať si zahrajem na interiérové stylistky a něco jako vydekorujem. A to já zas jó, to já si zahraju. Co jsem nečekala byl fakt, jak děsně mě to bavilo. Ale fakt jako velmi mnohohoho. Asi to budu muset dělat častěji.

Nachystala jsem tedy takovou inspiraci na letní posezení vevnitř a venku, protože je leto a tak vůbec.

První varianta je venkovní relax typu "pohodička klídek". V zápalu boje jsem přišla k prstu jako klobáse, jelikož jsem z toho byla celá taková zrychlená, až jsem si nevšimla chudinky včelky, která mě píchla do prstu při mé snaze nasypat kocourovi žrádlo do misky mezi trsem levandule. Stejně si mi nepřišel lehnout do záběru.

Polštář, ubrus a sklinky IKEA, servírovací talíř švýcarská armáda spásy, sešitek Papelote, prospiska já, zbytek tak různě.

Renovace komody a sleva na washi pásky!!!

Volejt sláva a tři dny se radujte, po delší době se mi konečně podařilo dokončit projekt, který jsem plánovala snad už leta. A to sice renovaci komody! A kdo se pročte až nakonec, možná z toho i něco vytěží!  Cha. Před pár lety jsem si koupila v Ikei komodu Hemnes. Tenkrát stála hodně, teď už jen doprodávají zásoby, takže stojí dva a půl tisíce. Haha, to je tak dycky, no co už.

http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/20067829/

Designové látky do vašeho interiéru ( a do mýho taky!)

Nevím, jak vy, ale já mám každé jaro nutkavou potřebu nových botiček (letos tyrkysové), šatiček (letos vínové) a různých dalších přírůstků do šatníku. Vždycky zjara zatoužím po něčem novém a krásném a jarním, protože celou zimu chodím navlečená v podvlíkačkách, riflích a pěti svetrech a vypadám jak pepan (pro nedostatek vhodných přirovnání). No a tak nějak to mám letos i v pokoji. Prostě hrozně toužím všechno převlíknout do novýho! Polštáře, peřiny, čalounění židle, závěsy...všechno! No a pokud máte podobné choutky, mohla by vám moje inspirace přijít vhod.

Pokud se řekne "design" a "textil", jako první mi asi naskočí legendární Marimekko. Tahle finská firma, vzniklá už v padesátých letech, dneska vyrábí kde co, ale látky i nadále tvoří základ výplodů této společnosti. Abych pravdu řekla, dnes už totálně provařený kytičkový Unikko design úplně nemusím, právě proto, že na mě vyskakuje zpoza každého rohu. Napřed, kdyby náhodou někdo nevěděl, o čem mluvím:

www.marimekko.com

Skleněné vázy, do kterých nepotřebujete kytky

Tak jsem se včera večer chtěla vrhnout na psaní článku, ale když jsem o té půl sedmé konečně přišla domů, zjistila jsem, že jenom tupě civím do monitoru a nevím, která bije. Vysokoškolský student opravdu není zvyklý na to, strávit celej pátek ve škole. Co budu dělat, až budu muset na férovku do práce, to vopravdu netuším, asi budu pořád spát na jezdícím pásu, po kterým mi bude odjíždět hlava.

Ale teď je sobota, já jsem hezky čersvá, a tak jsem se rozhodla zmapovat situaci v něčem, na co se chystám už opravdu dlouho. A to sice něco o skleněnejch vázách. Původně jsem se chtěla zaměřit jenom na český hutní sklo, ale pak jsem dospěla k závěru, že krásné skleněné vázy můžou být různých typů.

Už v jednom z minulých článků jsem zmínila legendárního Alvara Aalta, tak jím dneska začnu. Design téhle vázy (která se prodává v mnoha barvách a velikostech) pochází už z roku 1936, kdy ji finský designér navrhl na základě tvaru jezera v jeho domovině. Jestli něco opravdu můžu, tak jsou to organické tvary a nadčasový skandinávský design. Schválně by mě zajímalo, co by mi odpověděl někdo, kdo ji nezná, na otázku "kdy byla navržena". Tipovali byste jí skoro osmdesátku?

http://www.scandium.cz/cs/produkt/30031#dalsi-fotky