V létě jsem na jednom ze svých výletů do Prahy zavítala do Jízdárny Pražského hradu na výstavu Jana Křížka. Jan Křížek (1919 -1985) byl českým malířem a sochařem, jehož tvorba lze nejlépe popsat výrazem art brut, tedy syrové umění dětí, bláznů a "primitivních" kultur .... plus tedy taky pár akademiků (jako například Jean Dubuffet). Ta výstava se mi tenkrát hrozně líbila, ale neplánuju tu na ni psát recenzi, ani vám nebudu představovat Křížka jako umělce, protože umění je sice turbo DIY, ale přeci jen asi pro odlišné publikum:).
Chtěla bych vám ovšem ukázat pár fotek, které jsem Mániným digitálkem vyblejskla v knihovně z Křížkovy monografie z roku 2012 (kdyby vás to zajímalo přesně, tak o.c.: PRAVDOVÁ, Anna a Bertrand SCHMITT. Jan Křížek (1919-1985): "Mně z toho nesmí zmizet člověk". V Praze: Národní galerie, 2012.)
Křížek se totiž v roce 1947 vydal s manželkou do Paříže, kde je zastihl i únor 48 a oni se ve Francii rozhodli zůstat. Křížek se živil různě, například v keramické dílně (což se také promítlo do jeho tvorby), stejně jako jeho manželka. Žili velmi skromně a neměli moc peněz, nicméně někdy na začátku šedesátých let koupili malý pozemek na francouzském venkově, kde vlastnoručně postavili dřevěný domek. Asi o deset let později na něj dostali příspěvek od obce a zavedli si do něj elektřinu, ale i tak se jednalo o velmi skromné bydlení.
Skromné možná a průměrnému dnešním puberťákovi (a i některému dospělákovi) by v tom domku po týdnu bez internetu asi šiblo, ale takovou romantiku, sepětí s přírodou, volnost a svobodu hned tak neuvidíte. Já bych se tam na prázdniny vydala hned. Fotky jejich domku byly na výstavě promítány ve větším rozsahu, než jak se dostaly do knihy (aspoň mám ten pocit), ale i tak je z nich myslím možno leccos vycítit. Už dlouho mě nic tak neokouzlilo, faktžejo.
 |