10 x čtecí okno pro každého knihomola

Vždycky jsem toužila po velikém okně s širokým parapetem, kde bych měla spousty polštářků, deku a knížky. Ačkoliv už vůbec nezvládám číst tolik, kolik by se mi líbilo, ta představa mě zatím furt neopustila. Momentálně to mám se čtením tak, že otevřu knihu v deset večer, dvě stránky šilhám na ty prťavý písmenka a následně si všimnu, že tu stejnou větu čtu už potřetí. Kromě obecné únavy to bude i tím, že si doma čtu obvykle v posteli...kde prostě do deseti minut usínám. S přibývajícím věkem mám taky zásadní problém s klasikou - po přečtení Na západní frontě klid se mi opakovaně zdálo o utrhanejch končetinách a po Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou zase o cestách vlakem do neznáma. Psycho. Obojí jsem četla někdy krátce po dvacítce a od té doby se obdobným žánrům snažím v zájmu zachování svého duševního zdraví vyhnout.

Takže ačkoliv se mi trochu smrsklo pole působnosti, "čtecí okénko" by se mi kór teď v tom pošmourném počasí líbilo velice. Uvařila bych si kakajo, navlíkla flanelový pyžamo...a dala bych si klidně nějakou fantasy blbinku.

1. Slint.

zdroj