Všechno to začalo před mnoha a mnoha lety v Londýně, kdy jsem si nekoupila krásné bílé retro šaty s citronovým potiskem. Stály totiž asi padesát liber, což bylo zcela mimo můj budget. Jenomže já na ně nemůžu přestat myslet do teď. Žádné podobně krásné jsem už nikde nikdy neviděla, zato s každým natištěným citrónem moje touha sublimuje do povlečení, tapet, klíčenek, talířků a sešitků...
A tento článek je tak trochu má terapie. I když nevím, jestli je při terapii žádoucí řvát nadšením a následně brečet, že něco někde vyprodali a už si to nemůžu koupit. Jako třeba tohle povlečení z Adairs, který bych si stejně nekoupila, protože objednávat z Austrálie se mi nechce. Ale líbí se mi děsně.
1. DĚ-SNĚ
