Focení v naší kuchyni s Bella Rose.cz

Tak konečně tu máme říjen, uf. Navzdory plánům a slibům na články mě září vzalo přes ksicht jako dopravní značka uprostřed chodníku. Sice jsme doma čekali, že nástup do školky s sebou ponese jistá úskalí, že se nám ale prakticky ihned podaří vysbírat všechny choroby v okolí, na přeskáčku si je předat a měsíc téměř nevylézt z domu (a když, tak na pohotovost nebo do lékárny), s tím jsme myslím nikdo úplně nepočítali. Prosimvás, matky, uklidněte mě - že se to zlepší? Žejo? Ne? Co?

Ale konec remcání, všechno bude! Začneme tím, že vám konečně ukážu pár extra fotek z focení pro moje milované Bella Rose, které jsme stihli ještě v srpnu. Fotily se zejména produkty OYOY v naší kuchyni, kterou vám tak můžu ukázat zase z trochu jiný perspektivy. Fotky měla na starosti jako obvykle Anička Édes, se kterou už jsme myslím docela sehraný tým. K fotkám vznikl i fajn rozhovor, který si můžete přečíst ZDE, doplněný i o kolekci použitých produktů přímo na webu. 

Zrenovovaný sekretář a tapeta v pokojíčku

Když jsme se už skoro před rokem!! přestěhovali, myslela jsem, že dětský pokojíček bude jednou z prvních místností, které vám u nás ukážu. Ale i když střípky už jste tu a tam vidět mohli, hotový pokojíček stále není a článek tudíž taky ne. Přitom paradoxně vypadal po nastěhování nejlíp a možná i proto ho tak trvá dotáhnout. Hlavní důvody jsou dva - ten největší je původní dřevěné obložení jedné ze zdí, které chci obrousit, natřít a vrátit. A ten druhý je starý sekretář, u jehož několikaměsíční renovace jsem si musela klást nespočet otázek o hodnotách mého IQ a psychickém zdraví.

Ale od začátku. Tenhle sekretář měla kdysi v pokojíčku moje babička. Původně byl červeno-žlutý, vevnitř byl potažený měkkou podložkou na psaní a hlavně byl celý z masivu. Někdy před pár dekádami dostal sekretář do pokojíčku můj strejda, který ho natřel sytě zelenou barvou v kombinaci s černou. Sekretáře mi vždycky připadaly jako děsně kůl kusy nábytku, kór když jsou dřevěné a né z dřevotřísky, ze které se dneska dělá úplně všechno. Tmavě zelená s černou by se sice do pokojíčku nehodila, ale zbavovat se ho mi bylo líto. Takže bylo rozhodnuto - renovace!

Tímto chci veřejně poděkovat mému muži, bez jehož pomoci by nám ten sekretář stál na chodbě asi navždy. Jaksi jsem zapomněla, že už nejsem ani student s horou času nebo single mlaďoch bez závazků, ale matka dvou dětí z divokejch vajec a bydlím v bytě, kde je seznam úkolů a nedodělků delší než slovník.

Takže prosimvás, hrdě vám představuji zrenovovaný sekretář, na kterém jsem začala pracovat začátkem listopadu 2021 a poslední nátěr na něm zaschnul někdy v květnu. Tou dobou také konečně přestal zavazet před skříněma v předsíni a začal plnit svou funkci jako úložný prostor na hračky. A včera se mi ho konečně podařilo nafotit. Hurá! 

U nás v ložnici a kde hledám, když nevím

Jednu ze dvou skoro hotových místností (naši kuchyň) jste už viděli, nezbývá tedy než se s váma podělit i o tu druhou - naši ložnici. V ní nám chybí opravdu jen pár "detailů", jako zarámovat a pověsit obrazy a časem vyměnit vypínače u postele za kulaté keramické, jinak si ale tuhle místnost můžeme víceméně odfajfkovat. Je jasný, že aktuálně máme vedle postele dětskou postýlku, která půjde časem pryč - a pak budu patrně docela vehementně přeskládávat. Jenže to už bude verze 2.0 o které toho upřímně řečeno zatím moc nevím. Pojďte tedy dál!

U nás v kuchyni

Volejte sláva a tři dny se radujte, konečně se mi podařilo nafotit naši kuchyň a fotky s různou úspěšností i upravit! Ale neradujte se zas moc, protože jsem je upravovala nadvakrát kvůli vlnovkám v liniích a navíc jsem si při focení nezapla mřížku, takže mi linky lítají všema směrama. Taky jsem byla komplet nalačno, dokud jsem nesežrala jeden z focených croissantů, což výsledku taky nepomohlo. No a focení proti oknu rovněž nepatří mezi mé záliby. Chtěla jsem vám ale ukázat kompletní layout a všechny strany, tak těch pár fotoúletů snad přežijete. Protože po tom všem, co jsme si s naší kuchyní užili, ji hodlám ukázat a okomentovat komplet celou. A ideálně letos a ne až budu umět v roce 2056 dokonalý fotky (jestli vůbec někdy). Tak.

Začněme kde jsme skončili v září minulého roku, kdy jsem sepsala první část téhle nekonečné ságy. Tu si můžete přečíst zde a doporučuju to udělat, protože tam najdete i fotku "před". Tehdy jsme byli chvilku před stěhováním a naši kuchyň představovaly dva korpusy z ikei, do kterých jsme dali dřez a novou troubu s varnou deskou, mezi to na volno vestavnou myčku položenou na lepence a vedle toho všeho novou ledničku, taky postavenou na volno na zemi. Naproti kredenc z minulého bytu a bylo. Bylo to sice provizorium, ale šlo to docela dobře a jedinej větší problém byla neexistující spíž. Opravdická vopruz ale byla to, jak byly jednotlivé práce časově roztahané a kuchyň pořád někdo "blokoval". V říjnu nám pán přišel repasovat okno, v půlce listopadu jsme pak museli dočasnou kuchyň zrušit úplně, protože nám přišli nainstalovat spodní korpusy s jinou dočasnou deskou. Ale bez dvířek, takže se stejně nedaly používat. Pak zas přišli dělat desku a obklad (to jediný klaplo hned napoprvé na jedničku se třema hvězdičkama, ale taky byla ten den kuchyň nepoužitelná). Inu, co vám budu vykládat, se dvěma dětma, co vyžadujou plnou penzi, nic moc. Dvířka a vrchní skříňky se začaly instalovat v prosinci, ale neustále se něco muselo udělat znova, opravit, předělat, vylepšit. Komplet hotovou kuchyň včetně těch nejdetailnějších opravenejch detailíčků máme sotva pár týdnů. Hele bylo to fakt dlouhý. Ale stálo to za to!

Střípky z nového bydlení

V novém jsme už víc jak měsíc, ale konec rekonstrukce je furt v nedohlednu. Zatím pořád hledám nějaký "rytmus bytí", ale moc mi to nejde, protože řemeslníci si u nás doma stále podávají kliky. A nějakou dobu ještě budou. Aktuálně jsme začali řešit rozpadající se balkón a repas oken a dveří, což jsou projekty, ve kterých budeme pokračovat až do léta. Netrpělivě čekáme na kuchyň, která se o pár týdnů posunula a ještě rozdělila na tři fáze místo dvou. Jinými slovy hotové není nic a ještě nějakou dobu ani nebude. V každé volné chvilce se snažím buď řešit drobné nedodělky anebo odpočívat. Na pořádné články tak pořád není prostor, ale abych vás nenapínala, vyfotila jsem dneska pár detailů. Jen tak, sobě pro radost... vám třeba taky!

Z ložnice...

Plánování dětského pokojíčku & nová postýlka

Tak jo, přátelé, dneškem zahajuji na blogu novou etapu! O tom, že se budeme stěhovat, jsem se už párkrát mírně nenápadně zmínila. Jelikož se ale v úterý rozběhla opravdická rekonstrukce našeho nového bytu, není již cesty zpět a je třeba začít pořádně plánovat i to, co by člověk normálně řešil až za pochodu. "Za pochodu" si tentokrát z hned několika důvodů nemůžu dovolit, k čemuž vám něco povím zase někdy jindy. Faktem ovšem zůstává, že jsem se ve svých 32 letech pro mě dost překvapivě dostala k vlastnímu bydlení a možnosti zrekonstruovat byt přesně podle svých představ! Dlouho jsem tomu nemohla uvěřit a upřímně jsem s něčím takovým ještě hodně let vůbec nepočítala, protože v Brně to s bydlením fakt není jen tak. No ale k věci. Pokud vás to bude bavit a zajímat, ráda bych dneska začala novou sérku návrhů našeho budoucího bydla, a to sice tím nejjednodušším - dětským pokojíčkem pro naši mrňavou opičku, která právě místo spinkání dělá čurbes jak půlka školky.

Finální moodboard vypadá takto a kromě lustru jsou všechny věci víceméně na tuti:

Organizace mojí pracovny & boxy z ČistéDřevo.cz + odkaz na můj nejobsáhlejší rozhovor ever

U nás doma je poměrně hodně věcí, což se s příchodem naší dcery pochopitelně ještě umocnilo. Na začátku se mi ale podařilo nastavit ve věcech vcelku funkční systém, tzn. každý krám má u nás doma svoje určené místo. Úklid tak kupodivu vždycky trvá akorát pár minut a většinou stačí poklidit jenom hračky, případně odložené roznošené oblečení a pár papírů. Jiné věci se u nás doma díkybohu nijak zvlášť nekupí. S jednou výjimkou. Velikou výjimkou. Strašlivě hrůzostrašně katastroficky odpudivou výjimkou jménem můj pracovní stůl. Ale protože jsem srab a chci mít pěknou homepage, jako první fotku dávám sneak peek "po":

Rozhovor s Ankou na Westwing

Od doby, kdy jsem naposledy dávala někomu rozhovor, už uplynulo hodně vody. Upřímně řečeno tolik, že už si ani nepamatuju, kdy a pro koho to bylo. Když mě proto o rozhovor poprosili z Westwingnow.cz, pro změnu jsem se rozhodla nabídku zase jednou přijmout. A jelikož jsem doma na mateřské patřičně izolovaná od okolního světa a nemám si moc s kým povídat, svoje odpovědi jsem rozvedla do patřičně květnatých souvětí. Takže pokud byste si chtěli poslechnout/zopáknout nějaké info o tom, kdo tenhle blog vlastně píše, máte právě teď eňoňůňo jedinečnou možnost uvařit si třeba čaj nebo kafe a mrknout ZDE. Jestli chce ještě někdo nějakej rozhovor, sem s nim, chci si vykládat 

Tož pěkný den vinšuju a nový článek dáme v neděli, jo?

Sváteční brunch s vejcem benedikt & nové příbory

Řeknu vám, že mít na listopad a prosinec naplánovaný články zahrnující focení, je fakt dost blbej nápad, kterej příští rok rozhodně přehodnotím. V Brně prosím pěkně už asi měsíc nikdo neviděl slunce a je tu tma jak za polárním kruhem. Jenomže já vám nutně musím ukázat naše nový příbory, po kterých jsem už delší dobu toužila na slavností stolování, tak se muselo svítit.

O víkendu jsme pořádali malý předvánoční brunch pro přátele, což je ze zásady ideální příležitost, proč se trochu rozšoupnout s prostíráním. Pokud se do středy ještě něco nesemele, nebudeme letos na Vánoce večeřet doma, slavnostní stolování jsem si tudíž užila už teď. A aspoň mám příležitost někoho trochu inspirovat párem tmavých fotek, heh

DIY projekty s Bella Rose páskami

Je tomu už nějaký pátek, co mě v Bella Rose poprosili, jestli bych jim něco málo nenafotila s jejich krásnýma vánočníma papírovýma páskama. Ty vznikly ve spolupráci s vám všem jistojistě dobře známou Myynou akka Markétou Jinochovou a Zuzkou Flatwhite Lettering v rámci vánoční Bella Rose kolekce. Tak jsem se pochlapila a něco málo vymyslela a nafotila. Článek už na jejich blogu nějaký ten pátek visí, tady jsem ale s vánočním obsahem chtěla začít až v prosinci. Takže tamtadadá, pokud jste ho ještě nečetli, klikněte SEMDLE.

No a malý teaser níže. Dohromady jsem nafotila pět fakt jednoduchých nápadů. Naprosto blbuvzdorné čajovky:

Pokojovkový koutek v našem obýváku a SOUTĚŽ s Muzza.cz

Tak doufám, že vás dneska potěším. Před nějakou dobou mě totiž kontaktoval e-shop s nábytkem a bytovými doplňky muzza.cz, jestli spolu něco nevymyslíme. A já že teda jó. Tak jsme se domluvili, že mi pošlou kovový stojan na kytky od dánské firmy OK Design, já ho nafotím a pochlubím se na blogu. Jenomže co se nestalo - nakonec mi ty stojany poslali rovnou dva, jeden vyšší černý a jeden nižší zelený. No a já si řikám, že vám takhle před Vánocema jeden daruju, což? Chcete? Jestli chcete, tak koukněte na konec článku!

Pokojovky jsou ve své podstatě sice spíš jarní téma, ale musím se vám přiznat, že pro mě jsou rostliny teď na podzim ještě důležitější než po zbytek roku. V listopadu a prosinci každoročně poměrně dost trpím, takže koukání do zelenýho je jedna z věcí, co mě jakž takž drží nad vodou. I proto mě tohle minifocení děsně bavilo a doufám, že vám aspoň trochu spraví oko!

Svítící nápis pro mimino ( a Bella Rose)

Červenec mi mezi pokakanejma plínkama, kojením a uspáváním utekl jako voda. Ale je tu srpen, a tak je potřeba se trochu znormalizovat a začít konečně dělat taky něco jinýho! Uvidíme, jak moc mi to náš malej kraken povolí, v každým případě mám pro vás konečně novej článek - i když si ho tentokrát budete muset přečíst na blogu Bella Rose.

Jedna z mnooha věcí, kterou jsem pro miminko vyrobila, je tenhle svítící nápis nad postýlku. Pokud sem chodíte už nějakej ten pátek, tak jistě víte, že je to v podstatě mé staré DIY z předsíně, akorát verze 2019. Čili i když žádný miminko nemáte, furt se jedná o príma projekt!

Celý článek najdete ZDE

No a protože se mi po poslední fotce na IG a Facebooku hned začali odhlašovat lidi :D, tak bych ty zbylé chtěla ujistit, že přerod v matkablog neplánuju. Ale těch pár DIY a pokojíček vám určitě ukážu, protože kromě miminka jsem ještě minimálně na dvě moje DIY fakt extrémně pyšná. To jedno dokonce najdete i na fotce hore, uhádnete, která věc to je?

Tož krásnou druhou půlku prázdnin vinšuju!

Renovace bazarové komody & recept na DIY chalk paint

Těch několik posledních měsíců, které jsem strávila doma, se na našem interiéru poměrně dost podepsalo. Hlavní změnou je nový koutek v naší ložnici, který jsme potřebovali krapet zpraktičtět vzhledem k aktuálním požadavkům. Celý vám ho ukážu už brzy, hlavní hvězda dnešního článku je ale náš nový prádelník, na který jsem úplně děsně pyšná. 

DIY flekatá dalmatíní zeď

Tak mi vážení přátelé odešel harddisk. A protože jsem stará konzerva, která elektroniku mění po dekádách, tak jsem místo rychlé koupě nového noťásku nechala opravit ten starý. Uplynulé týdny jsem tím pádem nestrávila civěním na youtube a psaním článků, ale zato jsem stihla hned několik vysoce uspokojivých DIY projektů. A první mám pro vás právě dnes!

Jestli jste četli můj předposlední článek o flekatých zdích a sledujete můj instáč, musí vám být hned jasný, odkud vítr vane. Jo, tentokrát se opravdu nejednalo o prázdný řeči, ale o plán. U nás v ložnici totiž dlouho zbýval takový nedodělaný koutek, kde se tak nějak nic nedělo. A protože jsem poslední půlrok strávila víceméně doma, z toho značnou část v posteli téměř naproti němu, už mě úplně přestal bavit. A jak jistě chápete, najednou bylo třeba jednat.

Poličky v kuchyni a svatební dar na nich

Některý věci mi zkrátka trvaj. Nemám ráda dočasná řešení, takže když si nejsem něčím jistá, čekám, až se to tak nějak vystříbří. Stejně jako s těmahle poličkama na porcelán v kuchyni.

Jako svatební dar jsme od babičky dostali kávovou sadu anglického porcelánu. Sami jistě uznáte, že strkat todlencto někam do skříně by byla téměř svatokrádež. Dlouho předlouho jsem hledala a přemýšlela, kam s tim? Koukala jsem na poličky na talíře, prosklený skříňky... a nic ideálního ne a ne najít. Několik měsíců jsem tak při žvýkání snídaní a večeří koukala na krabici těchle krasavců v rohu kuchyně, až jsem konečně dostala nápad a vyřešila to - ikeou. Tohle jsou prosím poličky na kořenky. Cha! No nejsem já vobčas praktická?

Naše chodba s kelimem a galerií

Volejte sláva a tři dny se radujte! Na podzim jsme po třech letech (!) konečně dodělali chudáka otloukánka našeho bytu - chodbu. Je dost neomluvitelný, že nám (ehm, mně) to trvalo tak dlouho, ale na mou obranu - s chodbama je to prostě těžký a o naší to platí myslím ještě o chlup víc. Je to totiž dlouhá tmavá nudle s jedním světlem, ve které nám dlouho stačila jenom DIY čalouněná lavice, zrcadlo a věšák. Jinak tu nebylo nic, až na obrovskou holou bílou stěnu, ze které mi sice trochu tikalo voko, jenže prostě galerie na stěně prostě není jen tak hele. Vyladit obrázky tak, aby šly pěkně k sobě, je proces. Teda minimálně pokud jste já. No a taky co si budem vykládat, nedodělaná chodba člověka tíží vo dost míň než třeba ložnice, že.

Slavím výročí s Bella Rose - něco o mé práci a SOUTĚŽ

Né že bych to někdy vyloženě tajila, ale že pracuju v brněnském e-shopu Bella Rose jsem na blogu rozhodně nikdy moc hlasitě nevykřikovala. I když teda předpokládám, že jste si to někteří možná domysleli. Přitom za svou práci vděčím v první řadě právě tomuto blogu, kterým jsem se při pohovoru prezentovala jako důkazem toho, že jsem kreativní, orientuju se v současném interiérovém designu a umím psát. (A ne že se teď začnete předhánět v hledání překlepů! :P) No a protože to v pondělí 1. října byly přesně čtyři roky od chvíle, co jsem v rámci extrémně vichřičného léta páně 2014 nastoupila v Brně-Modřicích na značku, rozhodla jsem se to teď konečně se slzou dojetí trochu okomentovat. A povědět vám něco o tom, co tam vlastně dělám. A taky se trochu pochlubit, žejo.

Jarní lookbook Bella Rose a já vykládám Domči ze Za kapradím něco děsně vtipnýho 

Report - jak jsem vedla workshop

Jak jste někteří možná zaregistrovali, poslední předvánoční víkend jsem se vydala do Prahy na workshop výroby lapačů snů. Na tom by nebylo nic moc extra zvláštního, protože na workshopy chodím furt (jsou totiž boží, vite?). Z normálu ovšem vybočila skutečnost, že tento workshop jsem vedla já. Cha!

O vlastním workshopu jsem si snila už nějakou dobu, když tu náhle mě jednoho dne oslovila Jana z letenského Pokoje č. 10, ve kterém se pořádají různé kurzy, hlavně šití. Zdálo se to tedy jako znamení z vesmíru a vůbec příležitost, kterou nemůžu odmítnou. I když jsme následně nemohli najít vhodný termín a jako jediný možný se ukázal ten nejblbější vůbec (tzn. přesně ten poslední víkend před Vánoci, díky čemuž jsem šila dárky 23. a cukroví dělala 29.), i když nezafungovala síla mé osobnosti (haha/smrkbrek) a pro nízkou účast se to málem celé zrušilo, nakonec jsem Janě a vesmíru ohromně vděčná, že mi tuhle příležitost seslaly. Bylo to pro mě rozhodně poučné a vlastně i dost zábavné. I když znova už bych leccos udělala jinak, podařilo se mi myslím to, o co tam šlo - naučit mé milé účastnice vyrobit lapač snů. A i když už nám všem na konci byla zima a měli jsme hlad, upřímně doufám, že si to užili všichni zúčastnění.

No a takhle nějak to tam vypadalo. Jak poznáte, že navzdory mírnému blekotání jste schopní předat alespoň nějaké relevantní informace? Tak, že vám kurzistka s prstem v nose napoprvý vyrobí toto:

Mně prosím tento typ výpletu zabral asi tak pět pokusů, než se povedl. A k tomu blekotání - na začátku jsem začala panikařit, že jsem si špatně poznačila potřebnou délku koženky na omotání. Všechny jsem mírně hystericky přesvědčila, že to určitě nevyjde a kruh budou muset omotávat znova, načež to pochopitelně vyšlo i s rezervou. To je tak, když nevěřím sama sobě.

Naše Vánoce 2017

Ačkoliv jsou Vánoce v čudu, stromek máme doma pořád všichni, cukroví taky ještě předpokládám nemáte snědené a všechno je furt v takovém odpočinkovém režimu. Takže i když je po svátcích, myslím, že pořád není pozdě na report o tom, jak to u nás doma na Vánoce vypadalo!

Letošní Vánoce byly opravdu moc krásné, i když společensky hodně náročné. Šití dvou dárkových pyžamových gatí a ubrusu v sobotu před dnem D se dohromady s dalšími úkony taky ukázalo jako extrémně blbej nápad - doteď mám v ledničce krém a těsto na nedodělané včelí úly, fail. Otázka za deset bludišťáků - mám je ještě udělat nebo to rovnou strčit do mrazáku na příští rok?

Letos jsme v našem obýváku zdobili stromeček už potřetí. Tedy lépe řečeno jsme zdobili obří velestrom, který je pro mého Jiřího asi otázka cti nebo nevím jak si to vysvětlit. Zároveň je stromek taky můj nejoblíbenější vánoční dárek, který od něj poslední tři roky dostávám - dokážu se zaseknou ve futrech a deset minut na něj jenom zírat s rohlikem na ksichtě (na stromek). Letos jsme s Jiřím poprvé společně večeřeli, jak jsem psala již v minulém článku, takže letošní výzdoba se týkala i naší kuchyně. Tož pojďte dál a vítejte!

DIY adventní věnec, kterej letos stíhám!

Protože jsem lůzr, adventní výzdobu vytvářím každý rok nejdřív na druhou adventní neděli. Letos se ale stal zázrak a já mám doma věnec dokonce už týden předem! Není to ale pochopitelně jen tak. V pátek jsem se v Brně zúčastnila hrozně prima přátelského workshopu na výrobu adventních věnců, který pořádala šikovná květinářka Dominika, alias Za kapradím. Konečně jsem se naučila, jak se ty věnce správně dělaj - a to vše za přítomnosti svařáku, báboviček a dokonce i polívky z červené čočky. To chceš!

Dopadlo to takto: