Australský dům z konce 60. let (a hodně dřeva!)

Dneska jsem si po dlouhé době sedla, otevřela The Design Files - a projela všechny nový články, co jsem ještě nečetla. A jeden retro kousek vám sem hnedle musím vrznout, protože mě naprosto dostal!

Tenhle dům z roku 1969 patří interiérové designérce Amelii Hasketh, která jej s rodinou před několika lety koupila. A místo toho, aby jej strhla a postavila místo něj něco nového (jak je prý pro tyto stavby v Sydney bohužel typické), kompletně ho zrenovovala a podle mě dovedla k dokonalosti. Čím jsem starší, tím víc miluju retro dřevěné obložení, které má u sebe doma například moje babička. Jinak mám ale pocit, že narazit na něco takového (autentického) u nás, je téměř scifi. Stejně jako na interiéry inspirované 60. a 70. léty - logicky, u nás to byl hlavně panelák a papundekl, trochu něco jinýho než na západě. A možná i proto je tenhle štýl něco, co mě tolik baví - protože se to u nás zkrátka tak ňák nevidí. Nebo znáte někdo něco podobného u nás?

Naprosto nenávidím celopokojové koberce. Ale tenhle, tak ten je, na ten bych se přemluvit nechala. Takovej mecháček!

Citrónové mámení aneb někdo to rád kyselý a žlutý

Tak se vám musím přiznat k další z mých materialistických úchylek. Kromě koberců a fikusů mám totiž mírně patologickou fixaci na citróny. Kdo by to byl řekl?

Všechno to začalo před mnoha a mnoha lety v Londýně, kdy jsem si nekoupila krásné bílé retro šaty s citronovým potiskem. Stály totiž asi padesát liber, což bylo zcela mimo můj budget. Jenomže já na ně nemůžu přestat myslet do teď. Žádné podobně krásné jsem už nikde nikdy neviděla, zato s každým natištěným citrónem moje touha sublimuje do povlečení, tapet, klíčenek, talířků a sešitků... 

A tento článek je tak trochu má terapie. I když nevím, jestli je při terapii žádoucí řvát nadšením a následně brečet, že něco někde vyprodali a už si to nemůžu koupit. Jako třeba tohle povlečení z Adairs, který bych si stejně nekoupila, protože objednávat z Austrálie se mi nechce. Ale líbí se mi děsně. 

1. DĚ-SNĚ

zdroj

Mid-century modern - něco jako retro

V bydlení existuje uber giga množství různých stylů, ne všechny jsou ale u nás profláklý. Mid-century je záležitost řekněme americká a australská, u nás je tomuto stylu nejblíž sedmdesátkové retro. Styčné body naleznete, ale vydávat je za ekvivalent úplně nemůžeme. Naše retro je totiž vzhledem k ekonomické situaci tehdejší doby celé takové plastovější a dřevotřískové, i když některé prvky jsou stejné. Podobné jsou tvary nábytku, ikonické komody nebo například záliba v závěsných květináčích a stojanech na květiny. Žádný mid-century interiér jsem ale u nás eště nepotkala, i když upřímně doufám, že nějakej existuje! 

Přijde mi, že každý rok se jeden takový mid-century prvek promítne do aktuálních interiérových trendů. V letech minulých to bylo macramé a závěsné květináče, letos se konečně začnou objevovat květináče na nožičkách (yess, já si to totiž tak usilovně přála, až jsem byla vyslyšena či co, cha!), ale na to si musíte ještě pár týdnů počkat.

Mid-century modern jakožto mix "retra" a moderního bydlení je jeden z mých oblíbených interiérových stylů právě proto, že i když s ním nemám přímou zkušenost, pořád mi přijde velmi blízký. Asi jak když potkáte spolužáka ze základní školy, kterýho jste sice dvacet let neviděli, ale jak jste společně pařili pogy v družině nemáte šanci do konce života zapomenout.

Vo čem že to tu celou dobu melu?

1. Lesklá naoranžovělá dýha, tmavá barva na stěně, křesílko s "kuželkovitýma" nohama. Co dodat.

zdroj