Tak dneska z trochu jiného soudku. Léto je tu, interiérů máme po zimě všichni plný zuby a táhne nás to ven, neníližpravda. Mě teda aspoň rozhodně. Musím říct, že tak silnou touhu po horách a moři ( a je úplně jedno jestli severním či jižním) jsem nepociťovala už léta. Určitě je to spojené i s tím, že přesně před rokem jsem dokončila školu a od té doby jsem se prakticky nezastavila. Ačkoliv jsem vlastně hrozně spokojená, samostatná a výdělečně relativně činná, přeci jen si nejsem jistá, jestli si na zaměstnanecký život od do mezi čtyřmi stěnami někdy úplně zvyknu, ať mě moje práce baví jak chce.
Už od doby, kdy jsem vloni v zimě začala psát diplomku, se můj mozek prakticky nezastavil. A řeknu vám, že už to začínám sakra cítit ( taky to ovšem bude předchozími léty v offmodu, hehe). Ono z fyzické únavy se zkrátka vyspíte, z té psychické ani tak ne. Že už místy tak trochu nemůžu, jste si možná všimli i vy, pokud sem chodíte pravidelně. Jo, přiznávám, trochu mi došla pára, příspěvků je míň, ale zas sem nebudu na sílu cpát nějakej chrchel jenom proto, aby tu něco viselo, sorry. I obsah se možná trochu proměnil, ale to je zas logicky daný tím, v jakým prostředí se momentálně pohybuju, a že domů chodím skoro každý den nejdřív v osm večer.
No to sem se zas dostala někam, kam jsem nechtěla - co tím chtěl básník říct je to, že bych prostě děsně chtěla k moři, ale mám letos podle všeho smůlu. Tak jsem se aspoň zasnila u obrázků letních přímořských chat všude možně, ale spíše severně, na který budu myslet, až budu dneska usínat. A třeba mi to trochu pomože a třeba se i vy se mnou na chvilu zasníte.
1.