DIY - potahovací rychlovka

Nedávno jsem se rozhodla, že konečně přišel čas potáhnout naši lavici v předsíni. Ulovili jsme ji asi před rokem v bazaru s tím, že jí akorát pořídíme nový potah, ale vhodná látka se furt nějak nechtěla objevit. Takže jsem se jednoho krásného dne v práci sbalila dřív a velice odhodlaně vyrazila do města směr látky s tím, že napopadesáté už budu určitě úspěšná! A taky že jo! Na některý věci se zkrátka vyplatí si počkat.

V galanterii v sekci dekoračních látek jsem ulovila krasavici s potiskem květin a la holandská barokní malba, kterou sama sobě momentálně docela závidím. V trochu jiném barevném provedení mi tahle látka padla do oka už dřív, ale v té původní bylo hodně fialové. Tím jsem si nebyla úplně jistá, takže jsem se rozhodla si to nechat ještě trochu projít hlavou - a dobře jsem udělala!

No a takhle to celý dopadlo:

DIY polstrované čelo postele (konečně!)

Je to dost neuvěřitelný, ale po letech se mi konečně podařilo zrealizovat jeden vytoužený projekt, a to sice vlastnoručně vyrobené a očalouněné čelo postele. Poprvé jsem o DIY čelech psala již na začátku roku 2013, můžete mi tak směle gratulovat k největšímu prokrastinátorovi na zeměkouli. 

Realizace se samozřejmě neobešla bez vydatné pomoci mého Jiřího, bez kterého bych tu OSB desku vezla z Bauhausu asi autobusem. A taky bych měla spousty třísek v prstíčku. A neměla bych čalounický knoflíky. Nicméně! Nejhorší je na tom všem ta příprava - samotná realizace je na jedno odpoledne, v podstatě na tom nic až tak není. Možná je to ale tím, že mám za sebou čalounění křesla, tak mi to teď přišlo děsně easy. 

DIY: Jak jsem se rozhodla, že očalouním křeslo

Trochu se mi chce tento článek označit jako "tohle doma nezkoušejte", ale pokud máte dost trpělivosti a čas asi milion hodin, tak směle do toho.

Toto křeslo vzniklo v kombinaci dávné touhy očalounit rozpadlé křeslo po babičce, natočit video (fail č. I. ještě před toaletkou) a vytvořit něco speciálního v rámci úkolu od IKEA na Designblok 2014. Ano, tenhle článek prosím odkládám od podzimu 2014, kdy jsem křeslo očalounila a u toho natočila hromadu materiálu, kterej plesniví ve složce někde v útrobách mého počítače. Co už.

Tenhle projekt byl do dnešního dne jednoznačně tím nejkomplikovanějším, do jakého jsem se kdy pustila, takže jsme na něj taky nejvíc hrdá. Křesílko má sice do dokonalosti daleko, ale sedí se mi v něm náramně a parádu taky docela nadělá. No ne?