Opožděný novoroční bilancování a pár slov na vysvětlenou

Je moc trapný vám teď popřát všechno nejlepší do roku 2019? Upřímně doufám, že nejni, takže vám moji milí přeju spousty harmonie, zdraví, štěstí a lásky v nadcházejícím roce. 1. ledna tento blog oslavil neuvěřitelných šest let své existence. Vám všem patří veliký dík za to, že i po téhle šílené době sem pořád chodíte pro inspiraci a třeba i sem tam zanecháte nějaký milý komentář... I když občas neodpovím anebo dlouho nepíšu, rozhodně to nemám takříkajíc na háku - jenom to prostě a jednoduše nezvládám. A dneska jsem se po dlouhém zvažování rozhodla vysvětlit vám proč. Protože můžu, protože se mi chce a protože nechci abyste si mysleli, že to tu nechávám vyhnít a už mě to třeba tolik nebaví. To by totiž nebyla ani trochu pravda. Ovládnout svět s blogem pochopitelně plánuju furt.

Co mi dává enerdžy - manžel, "zelený", šálek čaje, plány, svíčky, vonný olejíčky a hledání rovnováhy

Jak jste někteří už asi zaregistrovali na instagramu či fejsbuku, já letošní rok začala netradičně - v nemocnici. Bylo mi opravdu blbě už nějakou dobu, problémy ovšem vygradovaly těsně před Vánoci. Takže hned jak svátky skončily, přestala jsem dělat hrdinku, zašla na odběry...a skončila s hromadou hadic a káblů rovnu na jipce. Vloni jsem byla hospitalizovaná celkem dvakrát - přitom poprvé od chvíle, kdy mi někdy v dětství trhali mandle. Loňský rok byl v tomto ohledu fakt vostrej. Jenže - on byl zároveň i neuvěřitelně skvělej a úspěšnej, to sou ty paradoxy. I proto jsem ve svém přání musela zmínit slovo harmonie. Jsem znamením váha a ačkoliv nejsem zrovna ezobába, životní rovnováha a její vědomí má pro mě veliký význam a je i velkým zdrojem naděje, když to tak řeknu. Prostě vím, že když se něco kardinálně posere, v závěsu se hned zase něco fakt hodně povede. A loňský rok tuto moji životní teorii opět pěkně potvrdil, ostatně jako už v životě poněkolikáté. Takže doufám, že ji potvrdí i rok tento a já už jsem si všechno blbý vybrala hned ze začátku. Držte palce!

No a ať jsem trochu konkrétnější a akorát vás nerozčiluju nekonkrétníma kecama. Tahle "story" se začala psát na podzim roku 2014, kdy mi byla diagnostikována ulcerózní kolitida, čili jeden z chronických střevních zánětů (mimochodem ten stejný podzim, kdy jsem nastoupila do své současné nejlepší práce na zeměkouli a potkala svého budoucího manžela). Ačkoliv většina lidí z mého okolí o nemoci vždycky věděla, nechtěla jsem touto informací zbytečně zatěžovat ty, kterým bych akorát přidělala zbytečné starosti, čili hlavně moje prarodiče. Až do loňska to navíc fakt ani nestálo moc za řeč. Tady na blogu jsem tedy delší výpadky nijak extra nekomentovala, protože moje milované babičky jsou do dnešního dne moje největší rodinné fanynky. Jenomže když skončíte na tři týdny ve špitále, kam vám volá děda a ptá se "a co teď zrovna děláš?", navíc v jednom roce už podruhé, je to už fakt neudržitelný psycho. Takže to letos prasklo. Bohužel i bohudík.

Ačkoliv mám tuhle bezva nemoc už asi na furt a vloni mi mírně zavařila, neberte to prosimvás tak, že jsem nějakej chudáček a většinu času se potácím na pokraji vyhynutí, protože to nejni pravda. Skoro se mi chce říct že vo nic nejde....protože já jsem furt já a cítím se úplně normálně, jenom mám už trochu jiný priority a opustila mě potřeba zvládnou všechno za každou cenu. I s aktivní kolitidou jsem se zvládla účastnit tří poledancových soutěží (hele, to jste na mě taky nevěděli, co?), pracovat do aleluja, vdát se, cestovat a užívat si života jak se patří. Jenom někdy prostě musím trochu ubrat plyn, abych se z toho dočista nezbláznila. A to je celý.

Tak vás prosim pěkně o shovívavost, když se mi zas někdy "nebude chtít" odepsat na komentář nebo napsat článek. S největší pravděpodobností nejsem na Bali, ale sedim na záchodě odpočívám. Tenhle blog jsem vždycky chtěla vést jako veskrze pozitivní záležitost - články vtipné a barevné, žádný depky a dráma. Jenomže reálnej život tak vždycky úplně nefunguje a někdy na ty vtípky prostě není vhodnej tlak, chápete.

No a je to venku. A příště už vopravdickej článek, slibuju! Slunce v duši vážení a starejte se vo ty svý tělesný schránky!