Zrenovovaný sekretář a tapeta v pokojíčku

Když jsme se už skoro před rokem!! přestěhovali, myslela jsem, že dětský pokojíček bude jednou z prvních místností, které vám u nás ukážu. Ale i když střípky už jste tu a tam vidět mohli, hotový pokojíček stále není a článek tudíž taky ne. Přitom paradoxně vypadal po nastěhování nejlíp a možná i proto ho tak trvá dotáhnout. Hlavní důvody jsou dva - ten největší je původní dřevěné obložení jedné ze zdí, které chci obrousit, natřít a vrátit. A ten druhý je starý sekretář, u jehož několikaměsíční renovace jsem si musela klást nespočet otázek o hodnotách mého IQ a psychickém zdraví.

Ale od začátku. Tenhle sekretář měla kdysi v pokojíčku moje babička. Původně byl červeno-žlutý, vevnitř byl potažený měkkou podložkou na psaní a hlavně byl celý z masivu. Někdy před pár dekádami dostal sekretář do pokojíčku můj strejda, který ho natřel sytě zelenou barvou v kombinaci s černou. Sekretáře mi vždycky připadaly jako děsně kůl kusy nábytku, kór když jsou dřevěné a né z dřevotřísky, ze které se dneska dělá úplně všechno. Tmavě zelená s černou by se sice do pokojíčku nehodila, ale zbavovat se ho mi bylo líto. Takže bylo rozhodnuto - renovace!

Tímto chci veřejně poděkovat mému muži, bez jehož pomoci by nám ten sekretář stál na chodbě asi navždy. Jaksi jsem zapomněla, že už nejsem ani student s horou času nebo single mlaďoch bez závazků, ale matka dvou dětí z divokejch vajec a bydlím v bytě, kde je seznam úkolů a nedodělků delší než slovník.

Takže prosimvás, hrdě vám představuji zrenovovaný sekretář, na kterém jsem začala pracovat začátkem listopadu 2021 a poslední nátěr na něm zaschnul někdy v květnu. Tou dobou také konečně přestal zavazet před skříněma v předsíni a začal plnit svou funkci jako úložný prostor na hračky. A včera se mi ho konečně podařilo nafotit. Hurá! 

Vodovodní kohoutek na terase

Dnešní článek patří do takové neoficiální série, kdy se reálně snažím přijít na kloub nějaký mě aktuálně trápící záležitosti. V tomto případě je onou záležitostí díra po kohoutku v kachličkách u nás na terase, který kdysi napájel jednoduchou venkovní sprchu. Sprcha ale jednoho krásného dne zatekla o patro níž, takže byla nemilosrdně zrušena. Během naší rekonstrukce se pak opravily rozvody a odstranil starý kohoutek, ale na nový už nedošlo. Aktuálně máme tedy na terase kousek zdi stále vykachlíkovaný škaredýma dlaždičkama s patinovým fototiskem (pomoc), uprostřed který se skví nádherná díra se zaslepenýma trubkama. Co vám budu vykládat, je to báječný.

Ačkoliv se jedná o projekt, který zatím nijak nespěchá (moc zeleného toho na terase zatím nemáme a na to málo nám stačí dešťovka, kterou chytáme ze střechy), přeci jen mi ta škaredá díra leží v žaludku. Jednou bude potřeba kohoutek zprovoznit, ale hlavně odlámat ty hnusný kachle a spravit omítku za nima. Nojo, ale co s tim? Vykachličkovat jinak? Snažit se navázat na fasádu? Udělat jenom kohoutek anebo výlevku? A co takhle rovnou kašnu? Otázky, samý otázky. Tak pojďme vymyslet, co s tim.

1. Jedna z možností, která by se mi líbila, by bylo na místě udělat umyvadlo v rámci venkovní jídelní zóny. Můj muž rád griluje, takže to vůbec není mimo. Musel by se ale vymyslet odtok a zóna samotná. Jelikož budeme příští roky šetřit na výměnu stávající dlažby za dřevo, konstrukce by mohla být pouze dočasná či odendavatelná. Čili - toto spíš neklapne, ale ne že by to nebyl faj nápad

zdroj

Divný tvary, pastelový barvy, kostičky a kytičky - styl, co hledá jméno

Že se nám trendy v posledních měsících začínají dost radikálně zvrhávat do pastelova jste si už asi alespoň koutkem oka všimli úplně všichni. Jejich původ osobně sleduju někde ve vodách přeslazených asijských kawaii pokojíčků a DIY na tiktoku, které prosákly v různých podobách úplně všude. To celý zkombinujte se skandinávským příklonem k pastelovým i jiným barvám a máte to.

I když pastelově růžový zdi a kytičkový polštářky už mít v ložnici asi nikdy nebudu, vlastně mi to přijde takový roztomile srandovní a naivně optimistický. Což se dneska hodí, žejo. Začlo to DIY okachličkovanýma stolkama a zrcadlama s rámem z hnusné izolační pěny, k tomu se přidaly pastelový svíčky v divnejch tvarech a olej do ohně přililo Pantone s barvou roku Veri Peri. Dneska je tohoto stylu, co pořád hledá nějaké obecně uznávané jméno, celej Instagram, Pinterest a internet vůbec. Párkrát jsem narazila na označení "danish pastel", ale upřímně řečeno ten považuju spíš za střídmého bratrance tohodle barevnýho úletu, kterým vám chci dneska vybarvit den. Možná by to mohl být danish pastel na kawaii steroidech? Inu, posuďte sami:

1. signature prvky jsou například vlnovkové zrcadlo, okachličkovaný kostičkovaný stolek, retro nábytek v cáklých tvarech a pastelové barvy všude kam se podíváš. Přidej k tomu moji oblíbenou togo housenku a já se královsky bavím

zdroj

Těším se na balkón a sbírám inspiraci

Když jsem kdysi v roce 2015 bydlela v podnájmu, strašlivě jsem tenkrát toužila po svém vlastním balkónku - a tuto touhou jsem tenkrát přetransformovala i do stále docela aktuálního článku. Ani by mě tenkrát nenapadlo, že o sedm let později budu mít nejenom balkón, ale dokonce i terasu, celej byt, manžela a dvě děti. První dvě položky teda v dost šíleným stavu, takže nás letos čeká jedna balkonová rekonstrukce. Na terasu jsme nechali vyrobit aspoň nové zábradlí, abychom na ní vůbec mohli s dětmi vlézt, balkón potřebuje opravit komplet, protože aktuálně je trochu jak nějaká disciplína z pevnosti Boyard. 

Momentálně čekáme na termín od řemeslníků, bojíme se a opatrně se těšíme. Já se nemůžu dočkat, až si konečně pořídím červenou lavičku Brusen z ikei, která se mi líbí už několik let...a kterou pochopitelně letos pořád nemají skladem. Jinak jsem ale neměla v plánu nic zásadního - pár truhlíků, světýlka, možná stolek a kobereček? Když jsem ale vlezla na pinterest pro inspiraci, musím říct, že mě to trochu otrávilo. Samá vyplétaná židle, šedá barva, boho akcenty v neutrálních tónech... nic, co by mi nějak vadilo, ale vážně je to všechno, co se dá aktuálně na balkónech vidět? Hledání obrázků, který by mě něčím opravdu inspirovaly, jsem tudíž strávila o dost dýl, než kolik jsem měla v plánu. A taky jsem se dostala na místa, kam na internetu obvykle nesměřuju (protože neumím portugalsky ani španělsky). Výsledek níže.

1. Za mě má boho vypadat nějak takto prosím pěkně. Přírodní barvy klidně, ale výrazný jsou ještě lepší! Kdybyste někdo věděl o takto barevným venkovním koberci, tak beru hnedle!

zdroj

Kodaňský byt na duben

Dneska mám pro vás zase jednou něco pěkného na okouknutí. Konkrétně velikánský byt z kodaňské čtvrti Vesterbro, který obývá mladá čtyřčlenná rodina. Já jsem tento dva roky starý článek našla na boligmagasinet.dk, ale vy můžete příběh dnešního bytu sledovat i na instagramu, kde se kupříkladu dozvíte, že stěna níže má aktuálně úplně jiný obrázky a místo zelené je natřená na modro. Mně se líbí obě dvě varianty, ale ta modrá o chlup víc, tak určitě mrkněte i tam!

Co ale zůstalo jsou božské wishbone chair, které patří k Dánsku stejně jak tonky k Česku. A k tomu lustr z Ikei. Miluju! Taky mě teda dost zaujala ta lampa na okně.

Designový návrat - brokové sklo (a moje sbírka)

Brokové sklo je jedním z mnoha retro trendů, které se v posledních letech rozhodly vynořit z hlubin minulosti.  Stačí si zadat heslo do googlu a uvidíte, kolik věcí vám vyhledávač vyhodí! Tyto retro kousky (většinou vázy) ovšem spojuje tehdy módní, řekněme "bruseloidní" barevnost, která v dnešní době nemusí být všem po chuti. Ovšem brokové sklo samotné, které se při vyfoukávání obalí v drobných skleněných "brocích" ( ty se následně ve výrobku roztaví a vytvoří tento krásný efekt ) je opravdu krásné i v jednoduchých barevných variantách. Na což někdy vloni přišla celá řada designových značek a zhruba minulý podzim nám své zjištění začaly servírovat do regálů svých obchodů. 

No a já jsem jim na to samozřejmě hnedle skočila a aktuálně jsem vlastníkem již několik a kousků z brokového skla a řeknu vám, nelituju ničeho. Do našeho bytu ze 30. let se všechny báječně hodí a mám z nich fakt radost.

Vázu H&M home z kolekce vytvořené návrhářkou Diane von Furstenberg jsem musela mít hned jak jsem ji uviděla. Byl to snad první kousek, který jsem si koupila do nového bytu ještě v tom starém a několik měsíců jsem ji měla schovanou v krabici. Obývák budeme mít "hotový" tak do deseti let tipuju, ale ta váza do něj sedne báječně už teď. Jiřího jsem asi týden prudila, jestli by mi nemohl donést kytku, že mám v plánu fotit - a zrovna když jsem to vzdala a objednala si na rohlíku svazek tulipánů za 150 korun, dotáhl tuhle nádheru. 

10 českých značek, které bych si přála najít pod stromečkem

Druhá adventní neděle za námi, Vánoce za rohem a nechci stresovat, ale čas na to pořídit opravdu krásné dárky rychle ubývá! A protože mám pocit, že poslední dobou se mi podařilo ulovit věci od samých fakt báječných značek a tvůrců, nemůžu se o své oblíbence nepodělit. Všechny následující položky jsem buď sama darovala sobě nebo svým blízkým, případně si je opravdu hodně přeju, mrk mrky mrk Ježíšku!

Tož pojďme rovnou na to, není čas na hrdinství!

1. In August Company - moje nejoblíbenější "home" česká značka, kterou cpu všem a všude, protože ji prostě miluju. Pozvolna sbírám jeden kousek za druhým a ráda jejich doplňky dávám i jako dárek. A bacha! Pokud Karolíniny malby máte rádi stejně jako já, upozorňuju, že jdou sehnat i v jiných podobách jako spolupráce. Teprve nedávno jsem třeba objevila, že Pokojovky mají v nabídce In August květináče. A to hodně chceš. 

Vestavěné lavice v jídelně - že by?

Úkoly u nás doma sice ubývají jen pomaloučku, i tak už si ale bytí v našem novém doma užíváme. Já se dostala do takové té nadšené fáze, kdy mám občas mentální prostor pro vymýšlení nápadů ne z nutnosti, ale z radosti. A jednou z takových idejí je polstrovaná lavice do jídelny, na kterou jsem narazila v interiéru z červencového článku. Ta lavice mi vlezla do hlavy, mírně si tam pokvasila a následně vyplivla myšlenku, že by se nám něco takového domů vlastně dost hodilo. Takže tímhle článkem vysílám do vesmíru přání a doufám, že mi sešle možnost na všechno vydělat, jinak bude prd. 

Prvním bodem v tomto projektu budiž obrazová rešerše níže. Lavic v jídelně je pro mě poměrně překvapivě plnej Pinterest, a to v široké škále nejrůznějších stylů a provedení. Mně se na lavicích líbí hned několik věcí. Jednak určitý ukotvení v prostoru, pak pohodlí (ráda sedím s nohama na sedadle, u jídla se krotím, ale třeba při práci musím mít nohy hore) no a taky možnost úložnýho prostoru. Myslím, že jsem měla lavice v hlavě dlouho zafixovaný jako takový ten oldschool panelák style anebo jako venkovskou romantiku, až ten červencový interiér rozšířil mé obzory. Takže hele:

1. Tady mají lavici orámovanou skříňkama v rámci celé kuchyně. Hodně dobrý si myslim

zdroj

House Doctor SS21 a jeden zajímavej interiér

Jakkoliv miluju dánskou značku House Doctor, poslední sezóny fotí na mě fakt děsně depresivní kolekce. Jejich produkty jsou samy o sobě stále skvělý, fotky už se mi tolik nelíbí. Ale! Tenhle interiér, kde kolekci na letošní léto fotili, ten mi přijde hodně zajímavej. Sice to nevypadá jak jaro/léto, ale listopad/únor, ale okej, proti gustu...

No divejte. Obrovskej loft s vysokýma tabulovýma oknama a odhalený cihly - to by za mě prosim šlo. A to světlo tam! Taky mě dost zaujaly ty černý posuvný panely.

Zahrada na terase - bdím a sním

Jedna z největších výhod našeho budoucího bytu je bezesporu naprosto obří terasa. Roky byla využívaná jen sporadicky, prakticky je to tedy taková tabula rasa, kde se hodlám v budoucnu dost realizovat. A bohatě si vykompenzovat to, že nebudeme mít nikdy zahrádku. Sice k té realizaci dojde asi až za pár let, až se nám podaří zase naspořit nějaký prachy, ale snít a plánovat můžu už teď, no ne?

Plán je takový, že to bude prostě zahrada. Sice na střeše, ale jinak se vším všudy a navíc bez sekání trávníku, ha! S kytkama, zeleninou, grilem, válecím nábytkem, markýzou a snad i nějakýma stromkama či kýho šlaka.

Nějakou dobu už tudíž googlím heslo "rooftop garden" a áchám a óchám, takže se pochopitelně musím podělit o své nálezy.

1. Tahle terasa je podle mě naprosto boží, osázená je tady totiž přímo střecha. To je pro nás bohužel nerealizovatelný, ale přiblížit se tomu vyznění bych si přála velmi.

zdroj

Dánská značka Bungalow Denmark plná barev a vzorů

Na značku Bungalow Denmark jsem narazila před několika měsíci a řeknu vám, že to byla láska na první pohled. Stojí za ní designérka Minna Hildebrandt, které se podařilo organicky provázat skandinávský styl s její milovanou Indií. Mimochodem, to není u skandinávských značek výjimka - Indie hraje velikou roli například i u Madam Stoltz, ale výsledek je úúúúplně jiný. V tomto případě vznikla svěží kombinace nezaměnitelných vzorů tištěných tradičními dřevěnými deskami, ale v severské kvalitě, jemných barvách a na nečekaných typech produktů. Kromě vzorovaného textilu totiž značka produkuje i velké množství papírenských kousků - zejména úložné boxy, šperkovnice, ale i balicí papíry a podobně. 

Proč jsem se ale do značky Bungalow zamilovala já, je nasnadě - jejich žíhaní keramika je naprosto fenomenální. Jasně, tenhle typ výrazně glazované keramiky vídáme u skandinávských značek už nějaký ten pátek. Jenže většinou v zemitých barvách, v krémové, hnědé, šedé a občas modré a zelené. Ale Bungalow se toho nebojí a keramiku servíruje v růžové, tyrkysové, žluté, fialové, zelené, modré... No zkrátka duha jak vyšitá! A co vám budu vykládat, ty růžovky potřebuju všechny hned teď o-kam-ži-tě!

Velká mozaika - malá kachlička?

Tak mi schválně řekněte, jak tuhle situaci nazvat. Je na obrázcích níže velká mozaika anebo zkrátka malá obkladačka? Né že by to ve výsledku nebylo to stejný, že. V každým případě se s tímto hravým rozměrem poslední dobou setkávám tak často a tolik se mi zalíbil, že jsem "větší mozaiku" zvažovala i do našeho nového "domů". Nakonec zvítězily jiné varianty, ale pořád se mi tenhle typ obkladů moc líbí a přijde mi dost inspirativní. Tak jsem dala dohromady článek a přidala do něj i pár obrázků z kategorie "menší obkladačka". V dnešní době, kdy zejména v koupelnách frčí kachle s rozměrem víka od popelnice, je to pro mě docela osvěžující změna. Co myslíte?

1. Tyrkysová s tmavou spárou a minimalistická kuchyně - to by za mě teda rozhodně šlo

zdroj

Křeslo Togo od Ligne Roset - začínám šetřit

Možná za to může to množství housenek, který aktuálně potkávám v rámci čtení dětské literatury (každá knížka obsahuje alespoň jednu housenku, true story!), ale do ikonického křesla Togo z dílny designéra Michela Ducaroye jsem se aktuálně totálně zabouchla. Je cáklý, ikonický, evidentně pohodlný, děsně drahý, vtipný a prostě skvělý. Sice mi trvalo se k němu dopracovat, ale teď si představuju, jak si v něm hoví moje děti s knížkou (nebo buďme realisti, s krtkem na tabletu, že) a dojímám se.

Trocha rychlých faktů na začátek a pustíme se do obrázků. Togo je asi nejznámějším kouskem francouzské značky Ligne Roset, pro kterou ji v roce 1973 navrhl Michel Ducaroy. Vzhledem k tomu, jak často se poslední dobou střední proud interiérového designu vrací právě k 60. a 70. letům, není divu, že i tohle křeslo aktuálně zažívá něco jako znovuzrození. Togo existuje nejenom jako samostatné křeslo, ale i jako lenoška, pohovka, rohový kus a dokonce i jako mini dětská verze. Dohromady si z nich můžete poskládat celou housenčí rodinku! Mně by teda stačilo jenom to křesílko. Třeba růžový nebo modrý. Kdyby vám doma někomu překáželo, tak beru! 

1. Hrozně mě na tomhle kousku baví, v jak různorodých interiérech se s ním lze setkat. Takový solitér a přitom oslovuje celé spektrum lidí.

zdroj

Jarňoletní kolekce dánské značky Hübsch

Tak mi zas opožděně došlo, že už jsou nějakou dobu venku jarní kolekce, a tudíž i hromady krásných letních fotek. A to už jsem prosím nad celou řadou slintala! Dneska jsem se tedy mým oblíbeným značkám podívala na zoubek trochu víc z blízka a jako vítěz, kterého jsem se rozhodla dát do článku, mi vyšel dánský Hübsch. Ten se v lookbooku paradoxně drží hlavně interiéru a fotky ven do přírody nevyhání. Jenomže - mně se prostě nejvíc trefil do noty. Progres téhle značky, jak ji sleduju už celé roky, je totiž fakt neskutečný a mně přijde, že rosteme tak nějak spolu. Spousta prvků je mi hrozně blízkých a baví mě představovat si je v našem budoucím doma, kam mi strašně dobře sedí do mého vysněného "konceptu". Fandím jejich top kvalitě, miluju jejich krásný dubový nábytek, ale baví mě i barevná hravost doplňků, které jsou jinak poměrně minimalistické. A ještě ke všemu to mají dycky tak krásně nastajlovný a nafocený, že nehraju (tzn. chci to taky takhle umět).

Ach ich! Naprosto seriózně uvažuju, že nám jednou pořídím tenhle jídelní stůl - má na délku dva metry, takže přesně moje představa. Akorát si nejsem jistá, jestli je dýha dobrý nápad, co myslíte, máte s dýhou na jídelním stole zkušenost? Moc se mi taky líbí jejich barevné skleněné nádobí.

Limewash paint - vápenná bahenní barva a jak jsem se zase jednou nadchla

Když se u nás v bytě v rámci rekonstrukce oškrabávaly stěny, zjistili jsme docela zajímavé věci. Tak například strop v obýváku byl kdysi modrý (jenom strop), dětský pokoj okrový, pokoj pro služku zelený a ložnice zemitě růžová. O modrém stropu jsem věděla, ale ta duha všude jinde mě poměrně dost překvapila. A jak jsem na ty oškrábaný stěny zírala, zjistila jsem, že se mi jejich současná podoba dost líbí. Kdybychom do nich nesekali novou elektřinu, asi bych byla bývala nějakou stěnu nechala přímo v jejím oškrábaném stavu. Se zacementovanejma cestama kabelů už to byl sice i na mě dost punk, ale nějak jsem je pořád nemohla dostat z hlavy.

Už před oškrábáním jsem se totiž tak teoreticky zasnila nad tím, že bych stěnu za postelí možná chtěla natřít nějakou jinou barvou než bílou. Myslela jsem si na takovou tu skandinávsky světle šedou, chvilku jsem dokonce koketovala i tapetama.. Jenže ta textura oškrábané zdi mi nedala spát, tak co teď? Začala jsem koukal na populární betonové stěrky. Hele dobrý, ale truhláři, kteří už si vyměřili zdi na milimetry kvůli skříním, by mě asi zabili. Pak jsem zapadla do problematiky dekorativních nátěrů, které jsou u nás ovšem většinou perleťové, se třpytkama anebo rovnou zlaté. Jo tak to ne. Ale pak to přišlo. Objevila jsem limewash, vápenný nátěr, který u nás snad ani nemá žádný speciální název, jakkoliv je úplně běžnou součástí památkové péče a nátěrů starých budov a kamene. V tom moderním interiérovém smyslu jsem ale na českém rybníčku nenašla prakticky nic. Ještěže máme ten Pinterest, žejo!

Takže co že to je ten limewash? Jedná se vlastně o ochranný, ale po přidání pigmentů i dekorativní nátěr zdí, kamene, cihel, cementu a dalších stavebních povrchů. Limewash chytá i na normálně natřené zdi nebo akrylové primery, ale v tom případě se do zdí nevpíjí a nemá už ten ochranný charakter (ze strany druhé to tolik nesaje a spotřebujete míň barvy). Barva je hodně řídká, musí se pořád míchat, má i antibakteriální vlastnosti a při troše snahy ji dokážete i vyrobit sami. Ale co je na ni nejlepší, je ta nezaměnitelně krásná struktura, která vašim zdem dodá hloubku a charakter. Asi se s rekonstrukcí dalo čekat, že se občas pro něco nadchnu, ale o limewash se mi prosím pěkně už i zdálo.

1. Já si osobně stále myslím na šedou, ale podle mě limewash sluší naprosto všem barvám, i když ty zemité jsou asi nejčastější. Když jsem ukázala manželovi pár takovýchle obrázků, klepal si na čelo, že přesně takhle vypadá naše fajnová (samozřejmě vápenná) omítka. A hele jako má pravdu, ale já chci šedou :D

zdroj

Velikonoční inspirace 2021

Přiznám se, že se mi řadu let stávalo, že jsem žádnou velikonoční výzdobu vůbec neměla. Většinou jsem si totiž fakt, že budou Velikonoce, uvědomila zhruba někdy na Velký pátek a stihla už tak akorát něco upéct. Vajíčka zdobit není moc pro koho a s kým (zatím) a nějaké věnce a aranžmá se mi až do loňského roku nikdy nepodařilo stihnout. A pak jsem z toho vždycky měla takovej blbej pocit, jakože já, co mám v logu DIY, ani nemám výzdobu. Takže jsem to začala řešit tak, že venku našmikám jakýkoliv šáší co někde potkám a už asi třetí rok na něj věším pořád ta stejná vajíčka. To celý strčím do vázy a nazdar. Vloni mi k tomu přibylo ještě hnízdečko, které jsem taky akorát vyndala z krabice a položila na stojánek. A víte co? Vono mi to úplně stačí. Na novou výzdobu a nový nápady každej rok prostě nemám kapacitu a méněcenně se kvůli tomu cítit nehodlám :D

Pokud to někdo cítíte podobně, tak tenhle článek je prosim pěkně hlavně pro vás. A samozřejmě i pro kohokoliv, kdo by se chtěl čímkoliv reálně inspirovat a něco vytvořit, to je jasný! Ale myšlenka tohoto článku je zkrátka pokochejme se, inspirujme se, ale no stress. Takže tak.

1. Projekty s lisovanýma kytičkama se poslední dobou množí asi pučením (už jsem viděla nejrůznější obrázky, dekorace a doplňky z pryskyřice, svíčky v miskách, svíčky klasické...), byla tedy jen otázka času, kdy někoho napadne nalepit je i na vajíčko. Vypadá to moc pěkně, akorát si ty kytky musíte spíš koupit, protože co teď kvete tak rychle fakt nevylisujete.

zdroj

Marocké kachličky zellige v barvách duhy

Sáhodlouhá story o cementových kachlích, jejíž štřípek jste možná zaznamenali v rámci vybírání vzorků na IG, stále ještě není u konce - a vyprávět vám ji proto budu až jindy. Z toho stejného soudku je ale téma obkladových kachliček zellige (nebo taky zellīj, zillīj nebo zelige), které se k cementové dlažbě velmi často používají jako komplementární obklad. Zellige vychází z arabského slova zalaja, které znamená klouzat - a velice přímočaře tím odkazuje k jejich hladkému a lesklému povrchu. Pokud máte pocit, že vám tyhle kachle i slovo něco připomínají, ale v Maroku jste nikdy nebyli, možná znáte jiný derivát tohoto slova, a to sice portugalské azulejo. Jo, je to v podstatě furt to samý!

Zellige kachličky jsou nedílnou součástí islámského umění a marocké, respektive maorské architektury. Doteď můžete v Maroku i jinde potkat celé paláce, fontány, bazénky i podlahy vyvedené mozaikami z těchto kachlí. Z toho vychází i docela široká škála tvarů, ve kterých se dnes tyhle kachle prodávají i komerčně. Kromě klasického čtverce a obdélníku tak potkáte i tvar rybí šupiny, kosočtverce, trojúhelníky, pětiúhelníky a další tvary, které ani nedokážu pojmenovat.

Pro komerční užití v dnešní době existuje i bezpočet levnějších a průmyslově vyráběných verzí zellige a přiznám se, že touto cestou do naší budoucí koupelny půjdeme i my. I ty opravdické se ale dají stále sehnat, jenom nepočítejte s cenou kachle z Horbachu, žejo. Kromě vysoké ceny ale počítejte i s autentickou patinou, která je podle mě naprosto nádherná, ale nehodí se všude. Což je zrovna i náš případ, naštěstí pro náš rozpočet.

V tomhle výběru jsem se snažila najít samé opravdické zellige, ale je mezi nimi minimálně jedna výjimka. Schválně můžete tipovat, která!

1. V současných interiérech můžete zellige nebo jejich deriváty potkat všude po světě zejména v koupelnách a kuchyních. Ačkoliv se vyrábí snad ve všech myslitelných barvách, začnem bílou, která je podle mě prostě boží. Slint!

zdroj

Organizace mojí pracovny & boxy z ČistéDřevo.cz + odkaz na můj nejobsáhlejší rozhovor ever

U nás doma je poměrně hodně věcí, což se s příchodem naší dcery pochopitelně ještě umocnilo. Na začátku se mi ale podařilo nastavit ve věcech vcelku funkční systém, tzn. každý krám má u nás doma svoje určené místo. Úklid tak kupodivu vždycky trvá akorát pár minut a většinou stačí poklidit jenom hračky, případně odložené roznošené oblečení a pár papírů. Jiné věci se u nás doma díkybohu nijak zvlášť nekupí. S jednou výjimkou. Velikou výjimkou. Strašlivě hrůzostrašně katastroficky odpudivou výjimkou jménem můj pracovní stůl. Ale protože jsem srab a chci mít pěknou homepage, jako první fotku dávám sneak peek "po":

Příběh naší staronová diskokoule

Po ptákovině jménem diskokoule jsem toužila od doby, kdy mě v jednom videu na Youtube naprosto uchvátila hromada prasátek, které tahle věc vrhá na slunečním světle. Blížil se tenkrát podzim a já si říkala, že taková diskokoule by mohla být ideálním nástrojem na boj proti tmě a blbé náladě. Takže někdy v září jsem si sedla doma na gauč, hluboce se zamyslela, jestli jsem normální - a dospěla k závěru, že snad ne a že si koupím diskokouli. A tak se i stalo.

Jenže pak přišla tma a podzimní únava (sem to prostě nestihla), takže koule ležela v nevybalené a dokonce ani neotevřené krabici pod oknem snad několik měsíců. Jo, bylo to se mnou fakt špatný.

Bouclé - retro kudrnatá křesílka jako trend roku 2021

Bouclé křesílka a pohovky zejména v krémových tónech a oblých futuristických tvarech se začaly objevovat už vloni. Lze ale očekávat, že letos o tomhle navrátivším se retro trendu uslyšíme ještě o dost víc! Co myslíte?

Co je to vlastně to bouclé, česky někdy buklé? Slovo pochází z francouzštiny a znamená v podstatě "kudrnaté". V tomto kontextu se jedná o látku (nejen potahovou), která má takovou ňuňu plyšovou texturu plnou smyček a kudrlinek. Buklé ale může být i na oblečení, na přehozech, polštářcích anebo kobercích.

Když jsem pátrala po historii bouclé křesílek, jako první bylo asi tzv. Womb chair designéra Eero Saarinena z roku 1946. V dnešní době se ale navrací spíše to sedmdesátkové pojetí naducaných oblých křesílek v krémových tónech, ze kterých je neznámější patrně Pacha chair designéra Pierre Paulina z roku 1975, které se prodává dodnes. V dnešní době ale máme možnost se kromě stále vyráběných originálů inspirovat i novými reinterpretacemi v levnějších cenových relacích a dokonce jsem narazila i na pár DIY verzí. Tak pome na to!

1. Jednou ze značek, která bez obalu rovnou navazuje na sedmdesátky, jsou dánští ferm LIVING. Jak jejich tvorbu intenzivně sleduju cca posledních 6 let, vůbec mě to od nich nepřekvapilo, sedne jim to do konceptu jak zadek na hrnec. Rozhodně jsou to ale kousky, na které si člověk musí tak nějak vizuálně zvyknout. Od hranatých pohovek z ikei, na které jsme všichni zvyklí, je tohle fakt hoodně daleko.

zdroj