neděle 13. října 2019

Rezavá podzimní inspirace

... a když říkám podzimní, tak výjimečně nemyslím fotky dýní a kouřících čajíčků, ale interiéry, který mají zemité tóny ve své celoroční výbavě. Nedávno jsem si totiž koupila lněné šaty v zrzavé barvě a ta barva mě tak fascinuje, že na ni myslím, kudy chodím. Abyste totiž rozuměli - rezavá barva je zcela mimo škálu toho, co normálně nosím a čím se obklopuju doma. Pokud teda nepočítám několikaletou epizodu, kdy jsem si vlasy barvila hennou. Ty šaty mě zkrátka dostaly a teď tu barvu nemůžu dostat z hlavy. A poté, co jsem si včera večer zagooglila "rust interior ideas", už asi ani nechci. Protože:

1. no není to krása? Kdo by řekl, že kombinace rezavá-hnědá-pudrová bude mít takovou sílu? Jsem na větvi

pondělí 30. září 2019

Domov plný světla z Melbourne

Zatímco u nás léto skončilo, na jižní polokouli se na něj teprve chystají. Mám ale takovej pocit, že ve většině australských domácností mají léto celoročně! Jako třeba tady v tomhle domě v Melbourne, kde je světla víc jak u nás na ulici. Spousta bílé, zeleň a barevné akcenty - no však už to znáte, to já prostě můžu!

Tenhle domov ze šedesátých let minulého století obývá rodina ve složení fotograf architektury, stylistka a jejich dcera. Kupodivu interiér není práce jejich, anébrž vyhlášeného architektonického studia Kennedy Nolan. Realizace reflektuje vysoké požadavky majitelů na estetiku a funkci prostoru, který je směsí moderního stylu, retra a nadčasové klasiky.

Fikus lyrata, subway kachličky, betonová podlaha - všechno jsou témata mých (někdy už vyloženě prehistorických) článků. Musím říct, že mě ohromně oslovily i kuchyňské skříňky v sympaticky teplém žlutém odstínu. Já žlutou nemám moc ráda, ale věřím, že když se člověk ráno vyškrábe z postele a jde postavit na kafe, tahle žlutá exploze mu přinejmenším rozlepí voko. Na něco takhle odvážnýho člověk myslím opravdu musí oslovit designéra, který se nad prostorem zamyslí tzv. "out of box".


úterý 24. září 2019

Výlet do IKEA, nějaká ta novinka + krátký storytime

První poporodní výlet do mojí milované Ikei jsem začala plánovat snad už v porodnici. Pude to s miminem vůbec? Nezmění se moje celoživotně oblíbená destinace na místo hororových vzpomínek? Zvládneme to? No budeme muset. A vůbec, láska k Ikei je beztak genetická, tak co by se tam té mojí cácorce nelíbilo, že.

Nedávno jsem se tedy domluvila s další dvojkou matka-dítě, nabila šrajtofli a vyrazila s kočárkem na nízkopodlažní spoj... kterej mi ujel před nosem. Za hlasitého klení píšu Aničce, že dorazím cca pozítří, ta zase, že její dítě právě počůralo přebalovák, zeď i ji a že pro změnu kojí. Hele jako nikdo neříkal, že to bude jednoduchý!

Slunko oproti minulým dnům letně pražilo a já navíc zjistila, že jsem doma nechala sluneční brejle. K tomu všemu mám na sobě dlouhý kalhoty a černej svetřík, takže se už v tuto chvíli začínám mírně potit a navíc vidím v té záři bez brejlí velký kulový. Co teď, vzdát to? Nikdy!

Nepřiměřeně oblečená vyrážím svižným krokem přes celé centrum, abych stihla ten další navazující nízkopodlažní spoj, na který jsem měla naštěstí nějakou rezervu. Zpocená jako prase dobíhám na zastávku asi minutu před příjezdem busu, ale do Ikei o půl hodiny později dorážím vychladlá a natěšená na kuličky s brkaší a samozřejmě i všechny novinky. A dítě? Měla jsem pravdu, je to dědičný.

neděle 15. září 2019

Citrónové mámení aneb někdo to rád kyselý a žlutý

Tak se vám musím přiznat k další z mých materialistických úchylek. Kromě koberců a fikusů mám totiž mírně patologickou fixaci na citróny. Kdo by to byl řekl?

Všechno to začalo před mnoha a mnoha lety v Londýně, kdy jsem si nekoupila krásné bílé retro šaty s citronovým potiskem. Stály totiž asi padesát liber, což bylo zcela mimo můj budget. Jenomže já na ně nemůžu přestat myslet do teď. Žádné podobně krásné jsem už nikde nikdy neviděla, zato s každým natištěným citrónem moje touha sublimuje do povlečení, tapet, klíčenek, talířků a sešitků... 

A tento článek je tak trochu má terapie. I když nevím, jestli je při terapii žádoucí řvát nadšením a následně brečet, že něco někde vyprodali a už si to nemůžu koupit. Jako třeba tohle povlečení z Adairs, který bych si stejně nekoupila, protože objednávat z Austrálie se mi nechce. Ale líbí se mi děsně. 

1. DĚ-SNĚ

neděle 8. září 2019

DIY - jak na hnízdo pro mimino (antinávod)

Tak jo, po svítícím nápisu, který jsem vám naservírovala krapet externě, tu máme další článek na téma "co jsem vyrobila pro miminko". Vyrobila jsem toho fakt dost, ale rozhodla jsem se, že vám to teď začnu ukazovat od nejméně oblíbeného projektu po nejoblíbenější, ať si tu munici nevystřílím hned na začátku.

Šít hnízdo pro mě totiž nebylo úplně jednoduchý. Myslím, že už nejsem úplně šicí začátečník, ale výsledný poměr cena-vložená energie-výkon mě rozhodně příliš neoslnil. Čili - pokud vás šití opravdu moc baví a považujete se za pokročilé (anebo prostě jako já máte rádi výzvy) - běžte do toho. Pokud jste ale zatím ušili leda tak závěsy a jste jako já občas mírně netrpěliví, nechte si hnízdo ušít od nějaké šikovné paní na Fleru. Just keepin' it real, baby! Jinak taky můžete svý dítě v děloze vystavit vysokým dávkám adrenalinu v krvi a naučit ho zepár sprostých slov už v prenatálním stádiu.

Já si samozřejmě myslela, že to bude brnkačka. Nebyla. Jenomže jsem chtěla ušetřit a taky si vybrat látky přesně podle mýho vkusu. A navíc jsem tvrdohlavá a prostě jsem to vyrobit chtěla, chápete. Neušetřila jsem teda ale ani korunu.

Abych nebyla jenom negativní - ono to ve výsledku vlastně dopadlo dobře. Nedokonalosti se ztratí a obě hnízda (ušila jsem rovnou dvě) používáme každou noc. Znovu bych do toho ale nešla (i když, to já říkám často).

Výsledek druhého "ostrého" hnízda je hýr:


pátek 30. srpna 2019

Zase jednou na skok do Austrálie - dům v Sydney

To, že v tomhle australském lentilkovém domě bydlí umělkyně, vás asi moc nepřekvapí. Jmenuje se Rachel Castle, má vlastní značku barevných textilních doplňků, a v tomhle domě bydlí s rodinou už zhruba deset let. Obydlí, které jsem opět objevila na The Design Files, obývá spolu s manželem, dvěma skoro dospělými syny a jezevčíkem. No a co vám budu vykládat, to je zase něco na mě.

Vidíte tu prosklenou stěnu a to zeleno za ní? Uááááá

pátek 23. srpna 2019

Bude workshop!

Protože nezvládám postovat na sockách v době, kdy na nich někdo je, s dovolením si sem odložím malou reklamu na workshop, který povedu už tuto středu 28.8. v rámci bazárku Bella Rose v Brně Modřicích! Juch!

Hýr odkaz na událost: https://bit.ly/306VMug 

Budeme vyrábět papírový růže, který jsou krásnou dekorací na zeď do dětského pokojíčku, na svatbu, v menším měřítku třeba na dárkové balení... anebo jako doplněk do flatlays. Ačkoli mám tu na blogu podrobný návod, má asi pět kilometrů, páč to žel bohu není úplně jednoduchý! Ale protože jsem myslím vychytala všecky výrobní trable, troufám si na to tuto zkušenost předat dál.

Tož neváhejte a přijďte, protože se to pravděpodobně nebude vopakovat! Jo, mohla jsem dát vědět dřív, ale impulzivní rozhodnutí jsou stejnak nejlepší. Jenom připomínám, že kvůli matrošu je třeba se přihlásit.


Tak nashle ve středu!

post signature

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...