U nás v kuchyni

Volejte sláva a tři dny se radujte, konečně se mi podařilo nafotit naši kuchyň a fotky s různou úspěšností i upravit! Ale neradujte se zas moc, protože jsem je upravovala nadvakrát kvůli vlnovkám v liniích a navíc jsem si při focení nezapla mřížku, takže mi linky lítají všema směrama. Taky jsem byla komplet nalačno, dokud jsem nesežrala jeden z focených croissantů, což výsledku taky nepomohlo. No a focení proti oknu rovněž nepatří mezi mé záliby. Chtěla jsem vám ale ukázat kompletní layout a všechny strany, tak těch pár fotoúletů snad přežijete. Protože po tom všem, co jsme si s naší kuchyní užili, ji hodlám ukázat a okomentovat komplet celou. A ideálně letos a ne až budu umět v roce 2056 dokonalý fotky (jestli vůbec někdy). Tak.

Začněme kde jsme skončili v září minulého roku, kdy jsem sepsala první část téhle nekonečné ságy. Tu si můžete přečíst zde a doporučuju to udělat, protože tam najdete i fotku "před". Tehdy jsme byli chvilku před stěhováním a naši kuchyň představovaly dva korpusy z ikei, do kterých jsme dali dřez a novou troubu s varnou deskou, mezi to na volno vestavnou myčku položenou na lepence a vedle toho všeho novou ledničku, taky postavenou na volno na zemi. Naproti kredenc z minulého bytu a bylo. Bylo to sice provizorium, ale šlo to docela dobře a jedinej větší problém byla neexistující spíž. Opravdická vopruz ale byla to, jak byly jednotlivé práce časově roztahané a kuchyň pořád někdo "blokoval". V říjnu nám pán přišel repasovat okno, v půlce listopadu jsme pak museli dočasnou kuchyň zrušit úplně, protože nám přišli nainstalovat spodní korpusy s jinou dočasnou deskou. Ale bez dvířek, takže se stejně nedaly používat. Pak zas přišli dělat desku a obklad (to jediný klaplo hned napoprvé na jedničku se třema hvězdičkama, ale taky byla ten den kuchyň nepoužitelná). Inu, co vám budu vykládat, se dvěma dětma, co vyžadujou plnou penzi, nic moc. Dvířka a vrchní skříňky se začaly instalovat v prosinci, ale neustále se něco muselo udělat znova, opravit, předělat, vylepšit. Komplet hotovou kuchyň včetně těch nejdetailnějších opravenejch detailíčků máme sotva pár týdnů. Hele bylo to fakt dlouhý. Ale stálo to za to!

Jak si možná pamatujete z prvního plánovacího článku, kuchyň jsem původně měla vysněnou v obývací části a velmi špatně jsem se smiřovala se ztrátou spíže. Špajzka (respektive dveře do ní) byla ale zároveň tím, co nám blokovalo tvorbu normální logické kuchyně. Když jsem nakonec kapitulovala a špajz jsme zrušili, možnosti se otevřely a dneska už bych kuchyň v obýváku ani nepotřebovala, fakt to má svý výhody. V čem jsem ale pravdu měla, bylo to, že jedna výsuvná 20 cm skříňka za dveřma jako úložnej prostor na potraviny fakt nestačí. Zatrhli mi cokoliv většího, protože kamkoliv bychom dali něco o normální velikosti, stínilo by to zbytek kuchyně a kazilo výhled. A jo, v tomto ohledu je to rozhodně pravda, ale v tom úložným ohledu to taková sláva není. Ačkoliv mám v kuchyni úložnýho prostoru hromadu, většina je dostupná jen po žebříku, což se na špajz prostě nehodí, no. Jednou mám v plánu přidat ještě jednu skříňku na potraviny do naší velké předsíně, ale ta bude potřebovat kompletně oskříňovat celá a to si ještě počkáme. Doufám, že to dáme než mi bude čtyřicet.

Prodloužená linka pod oknem byl myslím fakt dobrej nápad. Z tohodle okna máme úžasnej výhled, takže i když zatím nemáme "oficiální" židle, je to fajn místečko u nás bytě. Na sváču, chvilku s komplem, solo snídani, čumění do blba... 

Co jsem si moc přála, byly dubové police nad protilinkou na moje oblíbené kousky nádobí, mísy a karafy. Police se navrhovaly tři, nakonec jsou dvě a jsou super. Když už bylo zadání kuchyně hotové a mělo se potvrdit, zrovna jsem na blog dávala tenhle interiér, koukám na něj a řikám....hele a neměly by ty police mít taky oblý hrany, když je máme na skříňce pod? A tak jsou police taky oblý. Nádobí v policích mám směs sesbíranou všude možně i nemožně (Bella Rose, H&M, dánské blešáky, Itálie...), poslední dobou ale do sbírky přidávám zejména své vlastní keramické šišoidy.

Lustr jsem do kuchyně původně měla namyšlený jiný, ale pořád to nějak nefungovalo. Osvětlení jsme se snažili řešit koncepčně, nakonec jsme tedy téměř do všech místností zvolili skleněná svítidla od české firmy Lucis, tohle je jejich lustr Daphne. V dvojkombinaci ho máme i v obýváku a já jsem z něj naprosto nadšená, má poklici v barvě mosazi a vypadá krásně. Lucis nabízí od většiny svítidel hned několik variant - jak velikostí, tak barev poklic nebo možností uchycení. Pro koncepční řešení celýho bytu značka ideál! A ještě je to české firma tu z Moravy.

Kdo pozná, co je na fotce níže všechno me-made, má pět bodů. 

Co se týká našich krásných cementových podlah, tak jakkoliv ji miluju, znova bych si do kuchyně vybrala spíš granito (terazzo). Ani ne tak kvůli tomu vzorku, který schová každý svinčík, ale spíš proto, že cementové kachle jsou poměrně měkké. To má své výhody - jsou hrozně příjemné na bosou nebo oponožkovanou nohu, protože mají fakt heboučký povrch. Taky jsou o dost levnější než granito, i když furt drahý jak čert. Má to ale i nevýhodu - když vám spadne nůž, udělá prostě rýhu. Je to cementovka, takže rýha má pořád stejnou barvu, ale je to rýha. U rustikálnějších kuchyní je to myslím úplně fuk, naopak je trocha patiny možná i žádoucí, u těch modernějších, jako je i naše, by to možná mohlo někomu vadit. Cementovku máme ale i v koupelně a na WC a tam je skvělá, s podlahovým topením je to blaho. Naše dlažba je vyrobená na objednávku z britského eshopu Mosaic Factory, který mohu vřele doporučit. O cementovce jsem se vloni rozepsala víc v tomhle článku, tak případně mrkněte. Kdybyste o cementovce uvažovali, rozhodně doporučuju si na její instalaci sehnat opravdický profíky, co s ní mají zkušenosti. Čerstvá cementovka je totiž mimo jiné porézní, pokud ji blbě naimpregnujete, bude vám v koupelně propouštět vodu anebo v kuchyni nasávat mastný fleky, takže na to fakt bacha. Rozhodně je s tím hodně práce a peněz (když to srovnám s klasickejma kachličkama, ale stojí to za to. Jednoznačně.

V kuchyni jsem si dost věcí musela obhájit - nejvíc asi barvu dvířek, ale třeba i úchytky, který jsem si "zadala" zcela konkrétní. Mosazná barva mi dobře sedla jak k dubové dýze, tak k laku, desce a hlavně i baterii. Úchytky jsem chtěla co nejméně nápadné a ideálně aby se nemusely vrtat do dvířek zepředu a musím říct, že když pominu jeden karambol s miminem padajícím pusou přímo na jednu z nich, tak jsem maximálně spokojená.

Jestli jsem v naší kuchyni z něčeho opravdu ale pravdu nadšená, je to jednoznačně naší pracovní deska a obklad za hlavní linkou (protilinka má jen malý sokl) z Technistonu. Jak jsem psala v prvním článku, původně jsem si myslela na ten nejdražší dekor mramoru, ale nakonec mi při porovnávání vzorků přišel lepší jemný zrnitý vzorek desky v odstínu Brilliant White. Díkybohu, protože křemenná deska je jednou z největších položek v rozpočtu - ale de to teda dost poznat. I to zaměřování a instalace byly zážitek. Všechno sedlo na milimetr přesně, manžel je z toho na větvi ještě dneska. Deska samotná je krásná, bezvadně se udržuje a když peču něco z rozvalovaného těsta, nemusím si vytahovat můj starej děravej silikonovej vál. Mimochodem, věděli jste, že Technistone je původem česká firma?

Tady dole máte naši špajzku v celé své kráse, vrchní obdélník je slepý a už k ní nepatří. Tak co, stačila by vám? Jestli jste odpověděli "ne", tak vězte, že chybou výroby byla původně ještě menší a uvnitř byl jen uzoučký, 10 cm široký košík. Moje asertivní část osobnosti, která byla celou dobu výroby poměrně hodně rozjitřená, se značně rozčílila a vývoj událostí označila za nepřijatelný. Díkybohu firma špajzku předělala ale i tak jsme museli koupit nový, mnohem dražší koš. Moji rodiče se smáli, že možná kdybych na stavbu jejich domu tenkrát dohlížela já, dopadlo by to o dost lépe. Jono, byla jsem docela drsná, ale bylo to myslím ku prospěchu věci. A to je i moje rada pro vás - pokud něco stavíte či rekonstruujete, všechno dobře kontrolujte a nebojte se ozvat! I ta nejšikovnější firma a člověk můžou občas něco poplést. Pokud jsou to profíci, určitě se společně doberete řešení.

Do nové kuchyně jsem si pochopitelně chtěla pořídit i nějaké pěkné nové doplňky, s čímž mi pomohlo i Bonami. Ti byli tak hodní, že mi pár kousků dle mého výběru poslali. Z toho, co z Bonami najdete i u nás doma, jednoznačně doporučuju mrknout hlavně na dvě věci - keramiku (a zcela konkrétně mlýnky) od značky Bitz a potom naprosto geniální silikonový podložky pod hrnce/plechy/konvice/whatever od Zone Denmark. Na ty fakt nedám dopustit, jsou lehký, krásný a omyvatelný, takže i když jsem nějaké dostala, musela jsem si další koupit. Za mě top kuchyňský objev!

Podložky Zone Denmark hýr, růžové chňapky najdete na Bonami též. Lahev na olej na fotce výše jsem si před mnoha a mnoha lety dovezla ze San Gimignana. 

Jak mě při vybírání barvy dvířek odrazovali od kombinace růžovooranžová (furt jsem ňák nevymyslela, jak té barvě vlastně říkat) a dub, že to zanikne, tak musím říct, že to nezaniklo. Ladí to a jsem z toho radostná. Horní dubové skříňky mají strašně dobře vymyšlené "úchytky" - prostě jsou dvířka asi o cenťák delší než korpus. Taková blbost, přitom mě by to asi vůbec nenapadlo, funguje to báječně a nemusíte se rozčilovat s dotykovým otvíráním (které máme nahoře). Obecně je naše kuchyň fakt dobře vymyšlená musim říct. Jen ten výrobní proces byl krapet náročnej

U baterie jsem chvilku snila o takové té děsně fancy Gröhe, ale nakonec vyhrála levnější varianta, na kterou můj muž vlastnoručně namontoval průmyslovej filtr, co někde sehnal. Až se nám tahle jednou pokazí (což bude doufám za dlouho), třeba už budem mít prachy na takovou tu hitech co pouští horkou vodu a já budu moct za naší rychlovarnou konvicí zabouchnout dveře skříňky. Nebo chaty.

Co je jednoznačně naprosto fantastická záležitost, je spodní instalace dřezu. To fakt hodně chceš, ta údržba linky, to nepřekonáš. Dřez máme granitový a byla bych si bývala přála mnohem větší, ale bohužel se nevešel. Z druhé strany je docela hluboký, takže i s ním jsem spoko.

Aktuálně je naše kuchyň jakože úplně hotová, pořád mám ale do budoucna nějaké plány. Začátkem července by měly přijít nové barové židličky a stále neúspěšně hledám vysoké a ne strašlivě drahé dubové schůdky. Ty bych chtěla pověsit na zeď u okna tak, aby se daly snadno použít kdykoliv a kdekoliv v bytě. A další věc, co bych chtěla časem vylepšit, je výměna obyč zásuvek a vypínačů za keramické kulaté. Kupovat zásuvky do celýho bytu nebyla úplně prča, brali jsme tudíž relativně levné. Téměř nikde mi nevadí, kromě ložnice u hlavy a pak teda právě tu v kuchyni, kde mi vadí úplně všude, ha.

No to byl zase elaborát a to jsem tak půlku zážitků vynechala! 

Tak jo, už na to šilhám druhej den a nadávám jak špaček, ale zas jsem se konečně naučila aspoň trochu zacházet s mým macem. Takže mačkám tlačítko publikovat a jdu do kuchyně, kde hodlám najít a sežrat něco čokoládovýho.

Papa