Soutěžím o křeslo s Biano.cz a trochu u toho melu pantem

Přiznám se vám na rovinu, že mě žádat o obchodní spolupráci je normálně za trest. Na blbé nabídky typu "udělej pro nás první poslední a my ti za to nedáme nic" se odpovídat ani nesnažím. Ty lepší, ale nekonkrétní ve stylu "zkuste nám sama něco navrhnout", si chci většinou promyslet... a pak na ně obvykle zapomenu a neodpovím taky. A ty opravdu dobré chodí jenom jednou za hoodně dlouhou dobu. Ale právě jedna taková mi nedávno přišla od webového vyhledávače doplňků a nábytku Biano.cz.

Jestli jste na ostatních blozích zaregistrovali vlnu křeslových příspěvků, tak se mu nevyhnete ani tady, cha. Moc mě tahle pěkně vymyšlená soutěž potěšila, protože sama z obou stran procesu vím, že nerostou na stromě. A o co tedy jde? Inu, vybrat si vysněné křeslo na Bianu, přihodit k němu doplňky z Bonami, všechno vám to ukázat - a když budou planety ve správné konstelaci, tak ono křeslo můžu teoreticky dostat. A pár těch doplňků mi dají tak jako tak. No uznáte, že to jsem se trochu zasnažit musela!

Ilustrační foto mě v křesle by Fotím.

Křeslo je mi jako téma poměrně blízké a dokázala bych toho o něm namlít o dost víc, než byste snesli. Je to asi tři roky, co jsem Jiřího donutila koupit v Ikei mentolový ušák, že to bude jednou křeslo kojicí. To se pochopitelně nestalo, za to se z ušáku stala moje homeoffice. Většinu článků jsem od té doby napsala právě v něm, stejně jako jsem v něm řešila skoro všechny pracovní věci v uplynulých dvou letech. Když jsem prakticky celé těhotenství seděla doma na zadku, seděla jsem právě v tomhle křesle, s nohama na ladící podnožce. Aktuálně jsem byla nucena přesídlit na pohovku, jejíž rantl můžu obskládat papírama bez toho, aniž by mi je okamžitě "někdo" rozházel, zmuchlal a případně rozžižlal. Dítko na rantl naštěstí ještě nedosáhne a papíry na něm zatím můžou zůstat skoro furt. Co vám budu povidat, manžel je nadšenej.

Pracovat na počítači u stolu mi doma ňák nende. Svůj podíl na tom teda bude mít i fakt, že náš pracovní stůl je permanentně obskládanej mýma rozdělanýma DIY projektama a šicím strojem, takže jediná obrazovka, která by se tam teoreticky mohla vejít, je tamagoči. 

Ale kdybych se mohla zasnít (což můžu), vymyslela bych si vlastní pracovnu s heboučkým sametovým křeslem, obřím stolem, kobercem, barovým stolkem, boží lampou, knihovnou plnou dyzajnových knížek... kde bych konečně přišla s tím dlouho očekávaným plánem, jak pomocí blogu ovládnout svět. Nebo tak něco.

A ta moje pracovna by mohla vypadat třeba nějak takto:

1/2/3/4/5/6/7/8/9/10/11/12/13

Hlavní roli by hrálo sametové křeslo v božsky modré barvě, v rolích vedlejších by se představila hořčicová podnožka a mentolový koberec a k tomu jako komparz spousta barevných doplňků. Tak, aby mě mělo pořád co inspirovat. Představte si k tomu ještě štukovej strop, dubový parkety a jsme doma. Sice né zatím u mě, ale co nadělám.

Když už mluvím o těch křeslech, nemůžu nezmínit i to, na kterém sedím na úvodní fotce. Tohle křeslo jsem totiž před šesti lety vlastnoručně očalounila v rámci spolupráce s Ikeou a její kolekcí PS 2014. A jo, je to poznat, že jsem boky přišila naopak, ale dodnes je to jeden z mých nejoblíbenějších projektů a počinů, na které jsem nejvíc pyšná. Tohle křesílko po babičce máme doteď v ložnici a v uplynulém roce jsme se v něm s manželem docela dost naseděli, zatímco jsme nohou houpali dětskou postýlku. To by mě tenkrát fakt nenapadlo.

No ale vraťme se ještě jednou k soutěži. Jak jste jistě pochopili, i kdybych s tímhle cintem náhodou vyhrála, další křeslo by se k nám domů vešlo leda tak na strop. Ale kdyby se to náhodou i tak stalo, nové křeslo bych moc přála mojí úžasné tchyni. Pokud je mi známo, ta totiž doma nemá ani jedno. ANI JEDNO. Chápete to vůbec? 

S tchyní máme odlišný vkus, takže místo barevné divočiny bych to viděla na krémové odstíny, přírodní materiály a sem tam něco třpytivého. A křeslo by se mi pro ni líbilo třeba tohle ratanové.

1/2/3/4/5/6/7/8/9/10/11/12/13

Co vy, které křeslo se vám líbí víc, samet nebo ratan? Já po sametu toužím už roky, jeden z důkazů například HÝR.

Tož to by mohlo stačit. Odcházím si držet palce, cheche. Kecám, odcházím napsat všechny ty články, který mám naplánovaný a nafocený, ale který nemají žádnej deadline. Hurá! A držím palce všem účastníkům a jsem moc zvědavá, co kde do úterka ještě vyskočí.

Tak pá!