Váza z IKEA & barvy na sklo

Ačkoliv nouzí na vázy u nás doma rozhodně netrpíme, většina našich kousků je buď na obrovské pugéty (které teda bohužel nedostávám) anebo má úzké hrdlo. Dlouho mi chybělo něco nízkého s širokým hrdlem. Nejlepší by pochopitelně byla legendární váza od Alvara Aalta, ale na tu aktuálně jaxi nemám. A nic jiného mi dlouho ne a ne padnout do oka. Takže jsem pořídila v ikei vázu BERAKNA za 149 korun, v uměleckých potřebách dvě barvičky Vitrail a šla na věc. Samozřejmě v rámci prokrastinačních standardů až za několik týdnů, během kterých tyto předměty ležely v kuchyni na stolku.

Nepouštěla jsem se do žádných větších akcí, chtěla jsem něco jednoduchého a geometrického. Dopadlo to takto:

Barevné oblouky a jiné obrazce

Pokud jste v poslední době alespoň jedním okem mrkli na instagram nebo YT, určitě jste museli zaregistrovat obloukovou horečku. Oblouky teď natírají všichni a všude, že by to vydalo na několik článků. Jenže jak už na mě vyskakujou i z konzerv, začíná mi z toho krapet obloukovatět mozek. Ale zase ne natolik, aby se mi to přestalo líbit. Nicméně abychom z toho všichni hromadně nezblbli, v dnešním článku jsem namixovala aktuálně suprtrupr módní oblouky i s dalšími tvary, pomocí kterých v interiéru vykouzlíte poměrně zajímavé efekty.

Barevné tvary totiž mohou mít v interiéru víc funkcí. Čistě dekorativní, zvýrazňovací anebo oddělovací. Barevný obrazec na zdi může dodat zajímavé pozadí například vašim obrazům anebo dekoracím, jinde ale dokáže prostor vydělit natolik, že poslouží skoro jako nová místnost.

1. Začnem tedy obloukovitě - musím totiž říct, že je to fakt zajímavý nápad, a to říkám jako megalitický odpůrce obloukových průchodů z kuchyní do obýváku (určitě víte, o čem mluvím). Nevím, kdo s tím přišel jako první, ale zajímalo by mě, z čeho vycházel. Z české stavařské "architektury" to asi nebude. Mně to ale dost připomíná kostelní apsidy. Taková domácí pokojovková kaple? Vono to svým způsobem na dnešní dobu asi dost sedí.

zdroj

DIY návod - závěsná polička na chatu

Bonžúr! Dneska vám povím něco o tom, jak jsem na chatu vyráběla poličku do koupelny. Bylo to překvapivě hrozně snadný, takže z toho nakonec udělám takový popisnější návod. Protože pokud máte doma vrtačku, tuhle záležitost zvládnete taky. Fakt! Věřte mi, je to easy.

Soběstačná chata na soukromém ostrově ve Finsku

V červnu jsem nestihla publikovat žádný interiér, tak si ho dáme teďkonc jako první článek v měsíci, i když červenec už je teda taky skoro v půlce. Léto je vždycky náročný, na tom letošek nic nezměnil, žejo. Předpokládám, že i vy trávíte u obrazovek míň času než v zimě a raději pobíháte někde po venku anebo trávíte léto na chalupě bez wifiny. Já se aktuálně stále realizuju na naší chatě, kde už mi zbývá ke spokojenosti akorát pár třešinek na dortu, čili o tom jindá. Teď se se mnou pojďte tematicky zasnít nad touhle soběstačnou chatou na okraji finského národního parku, která je ještě ke všemu na soukromým ostrově. A má saunu, pochopitelně.

Pokus o shibori - rychlovka z chaty

Během letošních prací na chatě jsme nedávno vyhodili staré matrace, které - ač na míru a krásné - byly desítky let neprané a vlněné potahy měly sežrané od molů. Ale protože se moji rodiče zrovna rozhodli koupit si matrace nové, náhradu jsme měli hned. Klasické matračky ale bylo třeba nějak potáhnout. Ideálně tak, aby se to dalo vyprat, ale aby to i hezky vypadalo ve chvíli, kdy postele nebudou nachystané na spaní. Což nebudou skoro nikdy, protože my spíme jinde. Aha!

No a při té příležitosti jsem si vzpomněla na můj loňský článek o shibori. K nám domů se aktuálně furt nic takového nehodí, ale na chatu, to je jiná! Mezi dřevěné obložení a všudypřítomné retro zapadla batika jak zadnice na hrnec.

Recept: Banánové "vykrmovací" lívance se skořicí, řeckým jogurtem a nektarinkou

Před nedávnem se konečně rozběhla sezóna sladkých nektarinek, se kterou jsem promptně oprášila moji oblíbenou těhotenskou snídani, a to sice banánové lívance se skořicí, řeckým jogurtem a samo taky tou nektarinkou. Food stylista ze mě ovšem definitivně nikdy nebude, takže mi musíte věřit, že se mi vopravdu povedly. Tenhle recept sice vznikl omylem, když jsem chtěla udělat lívance úplně bez mouky nebo aspoň bez mlíka, ale to jaxi neklaplo a moje trpělivost po několika neúspěšných pokusech brzy došla. Pokud máte ale stejně jako já hrozně rádi palačinky a sladké - ale ne přeslazené - snídaně, tenhle recept určitě vyzkoušejte.

Minulý rok v zimě, když mě po měsíci na umělé výživě vypustili z nemocnice domů, zněl můj hlavní úkol vykrmit se. Ale pokud možno netučně a ještě lépe bezezbytkově. Doma na neschopence jsem si pak několik měsíců užívala dlouhé a klidné snídaně, na což teď už jen se slzou v oku vzpomínám. Fakt je ale ten, že jsem díky současnému životnímu stylu vychytala tak turbo rychlou přípravu, že si tyhle lívance v pohodě zvládám udělat i teď. Takže jak na ně:

Chatová inspirace 2020 a trocha slohu

O naší rodinné chatičce jsem vám chtěla něco povědět už snad předloni. Letos je to ale vzhledem k situaci vyloženě povinnost! Ale začnu napřed trochu zkraje.

Když jsem byla malá, prázdniny s babičkou a dědou na chatě a chalupě jsem úplně zbožňovala. Rodiče od mamky měli vesnickou chalupu na Vysočině, rodiče od taťky retro chatičku z 60. let na brněnské přehradě. Tehdy v devadesátkách chataření ještě dost frčelo a všechny chaty na Prýglu byly udržované a plné lidí. Všichni se tak nějak znali a navštěvovali, já osobně jsem před těma 20+ lety s babičkou obešla hezkou řádku chat v okolí. Jakmile jsem se ale dostala do puberty, s babičkou jsme začaly jezdit spíš k moři a "na přehradu" už jezdil akorát děda. V přehradě se navíc na dlouhé roky nedalo kvůli sinicím vůbec koupat, postupně tudíž osiřely skoro všechny chaty, kempy a i hospody v okolí. Mnoho let jsem tam skoro nebyla, když pominu například svaťák, kdy jsme se s holkama společně učily češtinu na čerstvým vzduchu (a sakra dobře jsme udělaly!). Postupem času na chatu už nejezdil vůbec nikdo, takže si začala tiše a nenápadně chátrat. 

A pak, před pěti lety, jsme byli s partou z práce na vyčištěném Prýglu otestovat paddleboardy. Pro jistotu jsem s sebou vzala klíče a navrhla, že bychom se mohli na chatu skočit osprchovat. V té partě lidí byl shodou okolností i můj budoucí muž, na základě čehož doteď občas říkám, že se mnou začal chodit hlavně kvůli té chatě. A přeháním jenom trochu, protože musím říct, že to bylo fakt hlavně jeho nadšení a touha po stejku z grilu, proč jsme spolu na naší rodinnou chatu začali jezdit. A plavat v přehradě, grilovat, sbírat lesní jahody, číst si večer u krbu a dokonce i několik partiček prší jsme dali. A já - protože jsem já - začala pochopitelně snít o tom, co by se jak dalo vylepšit, zútulnit, opravit a tak nějak aktualizovat. 

Jeden rok se ovšem ucpal záchod, takže jsme (a tím myslím Jiřího) opravovali záchod a fakt nechcete vědět, jak to probíhalo. Pak se ucpal odpad ze dřezu a my (a tím myslím Jiřího) jsme překopali půlku zahrady ve snaze najít konec trubky. Pak zas prasknul záchod. Pak se pokazil bojler. Pak jsem rodila. No co vám budu povidat, furt něco!

Ale letos, letos přišla pandemie. Nejlepší nakonec! S ní ale přišel i náš čas do toho konečně pořádně praštit. Co jsme letos na chatě s mírně opoceným souhlasem rodiny všechno provedli a ještě provedeme, vám ukážu někdy příště, ať ten článek nemá 200 km. Dneska mám připravený obrázky, který jsou mi při té naší "renovaci" inspirací a který mám všechny uložený na pinterestové nástěnce a zadumaně na ně po večerech zírám. Tož jdeme na to!

1. Na tomhle obrázku se mi kromě toho božího okna a lavice (a kamínek a obložení) hrozně líbí barvy. Zemité tóny chatičkách rozhodně sluší!

zdroj