pátek 12. června 2020

Chatová inspirace 2020 a trocha slohu

O naší rodinné chatičce jsem vám chtěla něco povědět už snad předloni. Letos je to ale vzhledem k situaci vyloženě povinnost! Ale začnu napřed trochu zkraje.

Když jsem byla malá, prázdniny s babičkou a dědou na chatě a chalupě jsem úplně zbožňovala. Rodiče od mamky měli vesnickou chalupu na Vysočině, rodiče od taťky retro chatičku z 60. let na brněnské přehradě. Tehdy v devadesátkách chataření ještě dost frčelo a všechny chaty na Prýglu byly udržované a plné lidí. Všichni se tak nějak znali a navštěvovali, já osobně jsem před těma 20+ lety s babičkou obešla hezkou řádku chat v okolí. Jakmile jsem se ale dostala do puberty, s babičkou jsme začaly jezdit spíš k moři a "na přehradu" už jezdil akorát děda. V přehradě se navíc na dlouhé roky nedalo kvůli sinicím vůbec koupat, postupně tudíž osiřely skoro všechny chaty, kempy a i hospody v okolí. Mnoho let jsem tam skoro nebyla, když pominu například svaťák, kdy jsme se s holkama společně učily češtinu na čerstvým vzduchu (a sakra dobře jsme udělaly!). Postupem času na chatu už nejezdil vůbec nikdo, takže si začala tiše a nenápadně chátrat. 

A pak, před pěti lety, jsme byli s partou z práce na vyčištěném Prýglu otestovat paddleboardy. Pro jistotu jsem s sebou vzala klíče a navrhla, že bychom se mohli na chatu skočit osprchovat. V té partě lidí byl shodou okolností i můj budoucí muž, na základě čehož doteď občas říkám, že se mnou začal chodit hlavně kvůli té chatě. A přeháním jenom trochu, protože musím říct, že to bylo fakt hlavně jeho nadšení a touha po stejku z grilu, proč jsme spolu na naší rodinnou chatu začali jezdit. A plavat v přehradě, grilovat, sbírat lesní jahody, číst si večer u krbu a dokonce i několik partiček prší jsme dali. A já - protože jsem já - začala pochopitelně snít o tom, co by se jak dalo vylepšit, zútulnit, opravit a tak nějak aktualizovat. 

Jeden rok se ovšem ucpal záchod, takže jsme (a tím myslím Jiřího) opravovali záchod a fakt nechcete vědět, jak to probíhalo. Pak se ucpal odpad ze dřezu a my (a tím myslím Jiřího) jsme překopali půlku zahrady ve snaze najít konec trubky. Pak zas prasknul záchod. Pak se pokazil bojler. Pak jsem rodila. No co vám budu povidat, furt něco!

Ale letos, letos přišla pandemie. Nejlepší nakonec! S ní ale přišel i náš čas do toho konečně pořádně praštit. Co jsme letos na chatě s mírně opoceným souhlasem rodiny všechno provedli a ještě provedeme, vám ukážu někdy příště, ať ten článek nemá 200 km. Dneska mám připravený obrázky, který jsou mi při té naší "renovaci" inspirací a který mám všechny uložený na pinterestové nástěnce a zadumaně na ně po večerech zírám. Tož jdeme na to!

1. Na tomhle obrázku se mi kromě toho božího okna a lavice (a kamínek a obložení) hrozně líbí barvy. Zemité tóny chatičkách rozhodně sluší!

zdroj

2. I když naše chata není vyloženě srub, je obložená červeným dřevem. A je mrňavá. Tady se mi líbí využití textilií a koberců a sama přemýšlím, jestli by k nám nějaký kobereček taky nešel vrazit.

zdroj
3. Ach, krásný. Zátiší s ovocem asi taky potřebuju

zdroj
4. Jedna z věcí, na kterých pracujeme venku, je ohniště. Vlastnoručně jsem se svojí diastázou vykopala obří kráter, který (nevím proč jako) mého muže děsně rozesmál. A ještě k tomu utrousil cosi o granátu. Pche, však já se budu smát naposled! (Až ho donutím tam dovalit takovýhle krásný šutry, muhaha.)

zdroj
5. Tohle mi naší chatu v mnohém připomíná. Když jste někde v přírodě, velká prosklená plocha je myslím poměrně zásadní věc.

zdroj
6. Následujou dvě fotky z té stejné chaty. Za mě pecka. Zase super koberec, líbí se mi i stojan na dřevo a lavice.

zdroj
7.
zdroj
8. Příjemný retro vibe má chata z podzimního focení dánské značky House Doctor. Mimochodem, Skandinávci chataření milujou! Jejich chaty a chalupy jsou vždycky pastva pro voko zvenku i zevnitř a značky je na focení hrozně rády využívají.

zdroj
9. Jo tak to bych brala hned. Aspoň ty modré akcenty by u nás mohly klapnout (akka už šiju modrej závěs)

zdroj
10. Velká kuchyň je jedno velké "kéž by", černá barva ale k dřevu ohromně ladí

zdroj
Tak jo, tenhle článek berte jako takovou předzvěst toho, co snad přijde :D A mezitím mi můžete napsat, jestli letos taky na chatách plánujete veliký věci a případně jaký? Protože soudě dle toho, jak se pravý břeh přehrady probouzí a okenice se otevírají, letos určitě nejsme jediní.

Krásný víkend vinšuju
post signature

14 komentářů:

  1. Já si letos pronajala pozemek za Prahou, na něho postavila vagón a to se budou dít věci. Prcek to tam miluje a to tam není ještě ani koupelna :)

    OdpovědětVymazat
  2. Máme drevo-tehlo dom, rekonštrukcia starého domu so signovanými tehlami, tie sme obnažili a obklad z dreva zvonku aj zvnútra-červený smrek-severský, ten, čo vonku sivie-ako kde, podľa svetovej strany a vo vnútri tmavne až červenie.
    Takže v časoch, keď nepoznali bielenie dreva trebárs voskom Osmo, im to drevo stmavlo do červena, aj keď ho nechali nenatreté, nelakované, možno len olejovali.
    Dnes sa bieli všetko, ešte pred inštaláciou, zvonka sa drevo dáva skôr na tú antracitovú.
    U nás, keď sme ešte drevo nepretreli transparentným bielym Osmom, som k čiernej nerezovej linke z Ikea, pretrela skoro všetok úložný nábytok čiernou tabuľovkou, fakt k drevu svedčí a je praktická aj za šporákom:-)
    K tým veľkým preskleneným plochám: my máme okná nízke, po kolená, takže na všetky strany otvorené, aj na ulicu, aj do záhrady, tie sú francúzske a keďže nemám rada záclony, máme len závesy a posúvne okenice-palisády, aj tak som nepríjemný pocit nesúkromia vyriešila kolmo danou pohovkou a stolom, lebo sme boli ako výklad a aj únik energie nebol zanedbateľný.
    Je dôležité vedieť, ktorým smerom si presklenenou plochou otvárame súkromie, ak je to záhrada, les tak v poho, pozor na juh-slnko, skleníkový efekt je na nevydržanie.
    A vtáky naozaj narážajú do presklenených plôch, museli sme to riešiť aj my.
    Ináč pekné ukážky a ja som si trošku ,,prihriala na nich polievočku,,:-)
    Pozdravujem a teším na to, čo sa pripravuje u vás:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My máme na chatě velikánské prosklené dveře - a ještě pořád jsou na nich nálepky, které jsme tam někdy před dvaceti lety nalepili. Nejen kvůli ptákům, do takových dveří mají tendenci vrážet i dospělí :D

      My máme doma okna na východ a musím říct, že radši bych brala ten jih. Jedu na sluneční pohon a slunce mi u nás doma hrozně chybí...tak si ho plánuju hodně užít aspoň na té chatě :)))

      Vymazat
    2. A s tím soukromím mám pocit, že je to hodně o zvyku a jak si to člověk nastaví v sobě. My záclony taky nemáme a bydlíme nízko nad zemí :D Třeba v Amsterdamu tohle lidi vůbec neřeší, a to mají často okna jak výlohu. Já už si vcelku zvykla a vždycky si říkám, že jestli někomu na ulici nebo naproti vadí moje pyžamo anebo binec, tak je to jeho problém :))

      Vymazat
    3. My sme pri Bratislave, pred oknami veľké staré tuje, vo dvore starý orgován, s nepochopením susedov, veď tuje špinia, miesto orgovánu sme mohli mať parkovanie pre auto, štyri deti, dve autistické, tiež nechápu, plus traja psy a kocúr vo vnútri, niekedy by som chcela bývať na samote....do okien nám nazerajú ľudia, ktorí obdivujú, to mi nevadí, ale ja mám celý život ako ,,výkladna skriňa,, desaťročia s inakými deťmi, odbornú pomoc pre deti som našla, až keď som tisíckrát otvorila dopodrobna náš život, tak to je...a tento dom je náš sen a páči sa mi taký, aký je a náš architekt má dom, kde obostaval jabloň, aby ju nemusel zrúbať:-)

      Vymazat
    4. Ešte k tým sklám, na veľké plochy sa vraj vyrábaju s nejakým obrazcom vo vnútri, vraj ho vidia len vtáky.
      A náš dom sme si budovali tesne pred päťdesiatkou:-)

      Vymazat
    5. Nojo, to je pravda s tím sklem, to mě nenapadlo, díky za tip!

      Já bych už hrozně budovala, ale v dalších x letech to fakt nevypadá, tak se aspoň realizuju na té chatě :)))

      Vymazat
  3. Anci, tohle je neskutecny flashback.

    V roce 2013 byl nasi starsi dcerce rok a my s manzelem za veskere penize koupili chatu.
    Natrenovali jsme na ni vetsinu stavebnich praci. To mate: izolace zakladu, terasa, kuchyne ... :))) milovala jsem to tam. A dcerka taky. Sedavala jsem na terase a pozorovala srnky... prvni steaky pecene na mrizce z lednicky... myti vlasu v lavoru.

    No o 3 roky pozdeji jsme ji museli prodat (cesky zahradkarsky svaz je pro me synonymum pekla), za utrzene penize koupili pozemek.

    No dneska mame vysneny malinky dum bez velkych dluhu, otevreny do stitu, s velkymi okny (muj osobni nazor: dovnitr se diva jen nezdvorak), terasou velikosti tanecniho parketu.

    Natrenujte si to na chaticce, jednou se vam to muze hodit!

    Iva


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je moc hezký příběh, taky sníme :) My dělali spíš menší změny a udržovací práce, aby nám to nespadlo na hlavu (respektive na nohu). Ale ve výsledku je to vlastně hodně velká změna :))

      A s tím názorem na koukání dovnitř úplně souhlasím!

      Vymazat
    2. Je to vtipny, me “otevrene” okna poprve prekvapily v Rotterdamu.

      Vidim to na dome, ze kazdy krok, kazda hotova prace je strasne videt. Vzdycky se pak raduju jak mala!

      A moc si vazim toho, ze kazdemu odpovidate...

      Ps: s mym muzem ziju 11 let. Zacinali jsme s jednim hrncem, jednim talirem a jednim priborem. Vesely to bylo. Nekdy se ty sny plni...

      Vymazat
  4. Tak tohle je nádhera. Strašně krásnej text, hodilo mě to do nějaké nostalgie, moc dobře se mi to četlo. A ty fotky, to je přesně můj vkus. Moc se těším na reálné fotky výsledku, určitě to bude pecka.

    Simple living: Útěk z města

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuju ❤️❤️❤️ Když pro jednou napíšu něco trochu osobnějšího a někdo to ocení, je to pro mě fakt velká odměna

      Vymazat