Pokus o shibori - rychlovka z chaty

Během letošních prací na chatě jsme nedávno vyhodili staré matrace, které - ač na míru a krásné - byly desítky let neprané a vlněné potahy měly sežrané od molů. Ale protože se moji rodiče zrovna rozhodli koupit si matrace nové, náhradu jsme měli hned. Klasické matračky ale bylo třeba nějak potáhnout. Ideálně tak, aby se to dalo vyprat, ale aby to i hezky vypadalo ve chvíli, kdy postele nebudou nachystané na spaní. Což nebudou skoro nikdy, protože my spíme jinde. Aha!

No a při té příležitosti jsem si vzpomněla na můj loňský článek o shibori. K nám domů se aktuálně furt nic takového nehodí, ale na chatu, to je jiná! Mezi dřevěné obložení a všudypřítomné retro zapadla batika jak zadnice na hrnec.

Recept: Banánové "vykrmovací" lívance se skořicí, řeckým jogurtem a nektarinkou

Před nedávnem se konečně rozběhla sezóna sladkých nektarinek, se kterou jsem promptně oprášila moji oblíbenou těhotenskou snídani, a to sice banánové lívance se skořicí, řeckým jogurtem a samo taky tou nektarinkou. Food stylista ze mě ovšem definitivně nikdy nebude, takže mi musíte věřit, že se mi vopravdu povedly. Tenhle recept sice vznikl omylem, když jsem chtěla udělat lívance úplně bez mouky nebo aspoň bez mlíka, ale to jaxi neklaplo a moje trpělivost po několika neúspěšných pokusech brzy došla. Pokud máte ale stejně jako já hrozně rádi palačinky a sladké - ale ne přeslazené - snídaně, tenhle recept určitě vyzkoušejte.

Minulý rok v zimě, když mě po měsíci na umělé výživě vypustili z nemocnice domů, zněl můj hlavní úkol vykrmit se. Ale pokud možno netučně a ještě lépe bezezbytkově. Doma na neschopence jsem si pak několik měsíců užívala dlouhé a klidné snídaně, na což teď už jen se slzou v oku vzpomínám. Fakt je ale ten, že jsem díky současnému životnímu stylu vychytala tak turbo rychlou přípravu, že si tyhle lívance v pohodě zvládám udělat i teď. Takže jak na ně:

Chatová inspirace 2020 a trocha slohu

O naší rodinné chatičce jsem vám chtěla něco povědět už snad předloni. Letos je to ale vzhledem k situaci vyloženě povinnost! Ale začnu napřed trochu zkraje.

Když jsem byla malá, prázdniny s babičkou a dědou na chatě a chalupě jsem úplně zbožňovala. Rodiče od mamky měli vesnickou chalupu na Vysočině, rodiče od taťky retro chatičku z 60. let na brněnské přehradě. Tehdy v devadesátkách chataření ještě dost frčelo a všechny chaty na Prýglu byly udržované a plné lidí. Všichni se tak nějak znali a navštěvovali, já osobně jsem před těma 20+ lety s babičkou obešla hezkou řádku chat v okolí. Jakmile jsem se ale dostala do puberty, s babičkou jsme začaly jezdit spíš k moři a "na přehradu" už jezdil akorát děda. V přehradě se navíc na dlouhé roky nedalo kvůli sinicím vůbec koupat, postupně tudíž osiřely skoro všechny chaty, kempy a i hospody v okolí. Mnoho let jsem tam skoro nebyla, když pominu například svaťák, kdy jsme se s holkama společně učily češtinu na čerstvým vzduchu (a sakra dobře jsme udělaly!). Postupem času na chatu už nejezdil vůbec nikdo, takže si začala tiše a nenápadně chátrat. 

A pak, před pěti lety, jsme byli s partou z práce na vyčištěném Prýglu otestovat paddleboardy. Pro jistotu jsem s sebou vzala klíče a navrhla, že bychom se mohli na chatu skočit osprchovat. V té partě lidí byl shodou okolností i můj budoucí muž, na základě čehož doteď občas říkám, že se mnou začal chodit hlavně kvůli té chatě. A přeháním jenom trochu, protože musím říct, že to bylo fakt hlavně jeho nadšení a touha po stejku z grilu, proč jsme spolu na naší rodinnou chatu začali jezdit. A plavat v přehradě, grilovat, sbírat lesní jahody, číst si večer u krbu a dokonce i několik partiček prší jsme dali. A já - protože jsem já - začala pochopitelně snít o tom, co by se jak dalo vylepšit, zútulnit, opravit a tak nějak aktualizovat. 

Jeden rok se ovšem ucpal záchod, takže jsme (a tím myslím Jiřího) opravovali záchod a fakt nechcete vědět, jak to probíhalo. Pak se ucpal odpad ze dřezu a my (a tím myslím Jiřího) jsme překopali půlku zahrady ve snaze najít konec trubky. Pak zas prasknul záchod. Pak se pokazil bojler. Pak jsem rodila. No co vám budu povidat, furt něco!

Ale letos, letos přišla pandemie. Nejlepší nakonec! S ní ale přišel i náš čas do toho konečně pořádně praštit. Co jsme letos na chatě s mírně opoceným souhlasem rodiny všechno provedli a ještě provedeme, vám ukážu někdy příště, ať ten článek nemá 200 km. Dneska mám připravený obrázky, který jsou mi při té naší "renovaci" inspirací a který mám všechny uložený na pinterestové nástěnce a zadumaně na ně po večerech zírám. Tož jdeme na to!

1. Na tomhle obrázku se mi kromě toho božího okna a lavice (a kamínek a obložení) hrozně líbí barvy. Zemité tóny chatičkách rozhodně sluší!

zdroj

Bydlení v Aarhusu s láskou k módě (a růžové barvě)

Taky máte dneska pocit, že vás někdo majznul po hlavě pádlem? Dnešní počasí je fakt dobrý maximálně k tomu sedět doma s hrnkem kafe v ruce a čučet na něco hezkýho. Třeba na obrázky tohodle bytu, který se mi zalíbil na femina.dk. Patří dánské blogerce Marii Kaas, která v něm bydlí se svou rodinou. Marii zcela evidentně hodně baví móda a barevné akcenty, protože vymalovat byt na růžovo je něco, na co by si hned tak někdo netroufnul. A já naprosto zbožňuju, když si na to někdo troufne! Sledujete, jak růžová v kombinaci s černou a dřevem vůbec nepůsobí přeslazeně? 

DIY mozaiková mýdlenka - předplatné Cosy Craft Clubu V.

Jestli pozorně počítáte, je vám hnedle jasný, že mi do série DIY z Cosy Craft Clubu chybí čtyřka. S háčkováním si pořád nějak nerozumíme, tak jsme se vzájemně dohodli, že si dáme pauzu a zkusíme to znova za pár týdnů. Tentokrát tedy přeskočím k předposlednímu květnovému balíčku, ve kterém mi přišla sada na mozaiku!

Pokud sledujete moje unboxingy na instáči, tak už víte, že mi nedávno přišel matroš na dvě závěsná srdíčka. Poprvé se stalo, že jsme se s projektem takzvaně minuli, i když na mozaiku jako takovou jsem se moc těšila. Závěsná srdíčka opravdu nebyla a nejsou něco, co bych chtěla vyrábět, natož pak někam věšet. Ale to samozřejmě neznamenalo, že jsem tento projekt chtěla vzdát! Mozaiku jsem si vždycky chtěla hrozně vyzkoušet a navíc jsem si všimla, že některá dodaná sklíčka ladí s kachličkama v naší koupelně. Při prvním letmém pohledu to vypadalo, že je směs sklíček spíš hráškově zelená. Nakonec se ale ukázalo, že většina je spíš mentolová nebo šalvějová a mezi tím akorát pár výrazných kousků do žluta, tudíž dobrý. Takže jsem při návštěvě hobbymarketu v regálu vylovila tu nejjednodušší porcelánovou mýdlenku s tím, že to by mohlo na můj mozaikový projekt fungovat. A fungovalo!

Dekor, ze kterého vám půjde hlava kolem!

Přiznám se, že tenhle článek chystám, mažu a přepisuju už nějakej ten pátek. Obličeje a hlavy na místech a v podobách, kde je úplně nečekáte, totiž v poslední době úplně zaplavily svět designu. A vybrat si jenom 10 obrázků byla docela fuška! Aktuálně vcelku nově frčí lineární obličeje podle Picassa, ale třeba květináče ve tvaru hlav už jsou s námi nějaký ten rok. A to bych to nebyla já, abych na toto téma nedala dohromady nějakou barevnou inspiraci. Takže tumáte!

1. Jestli se toho někdo nebojí, je to holandská firma Kitsch Kitchen. Obličeje v explozivní náloži barev nabízí na nádobí, květináčích, vázičkách, textilu... To vše v sympaticky originálním pojetí, které určitě neuvidíte na každým rohu.

zdroj

DIY květináčová rychlovka - a zase jeden dalmatin

Už je tomu nějaký pátek, co jsem vás na instáči prosila o pomoc s výběrem černobílého vzorku. Koupila jsem si totiž černé pero na porcelán, obyčejný bílý květináč a chtěla tento vztah posunout na novou úroveň. Jistě mi totiž dáte za pravdu, že jestli se něco blbě shání, jsou to levné, ale přitom zajímavé velké květináče. Krásné velké květináče stojí klidně i několik tisíc, proto naše velký kytky strkám do košů na prádlo, košíků, hrnců a papírovejch pytlů. A jsem prakticky non-stop na lovu podobných lowcost řešení. A tohle jsem ještě nezkoušela!

Nebudu kecat, vyhrály to u vás tenkrát proužky. Což mi jenom potvrdilo, že u mě to vyhrávají nepravidelné dalmatíní flíčky. Jo, už zase, ha.