Ikony designu II. - IKEA

Vzhledem k tomu, že právě vyšel nový a voňavý katalog IKEA se spoustou věcí co nutně potřebuju, přišlo mi jako dobrý nápad napsat další díl do ( teď už) seriálu o ikonách designu. Ten první najdete tady. Ikea sice není značka, která by prodávala ultraluxusní zboží šplhající svou cenou do astronomických výšin, svět ovšem ovlivnila podstatně více než mnohá designerská esa a některý její nábytek si rozhodně zaslouží označení "ikonický".

Dovolte mi na začátek trochu teorie, ať se všici lehce poučíme. Ikeu založil v roce 1943 tehdy sedmnáctiletý Ingvar Kamprad, který se rozhodl rozjet byznys za prachy, který dostal od taťky za ukončení školy. Evidentně na to měl střevo, takže z obchodu prodávajícího spíše drobnosti typu psacích per, rámečků, nylonek a podobně postupně vybudoval to, co si pod Ikeou představíme dneska. První kšeft s nábytkem se otevřel v roce 1958, v roce 2011 to bylo 332 obchodů v 38 zemích světa.

Jestli jste někdy dumali nad tím, co to vlastně IKEA znamená, tak se jedná o počáteční písmena jmen Ingvara Kamprada, statku Elmtaryd, kde vyrůstal, a rodné vesnice Agunnaryd ve Švédsku. Mimochodem, od půlky sedmdesátých let žije Kamprad ve Švýcarsku v místě, kudy jsem při svém studijním pobytu jezdila do školy. Ale nepotkala jsem ho, teda asi. Nicméně teď se na starý kolena prej stěhuje zpátky do Švédska. To jen tak, kdyby vás to náhodou zajimalo.

Mluvit o tom, jak Ikea změnila kulturu bydlení asi nemá úplně smysl, každopádně si svým nadčasovým designem a dostupností našla cestu do většiny domácnosti. Formát obchodu, ze kterýho bylo možný si nábytek rovnou odvézt, byl taky nápad Ikey, mám ten pocit. Pamatuju si, když jsem jako dítě jela s rodičema do Ikey v Praze (nebo to byla Vídeň? to už nevim), protože v Brně tenkrát nebyla. Hrozně se mi líbilo, jak to tam vonělo po dřevě a papíru, což se mi vrylo do paměti tak, že tam dodnes jezdím hrozně ráda (a nutno říct, že často). Taky si živě vybavuju skákání v kuličkách v dětským koutku, i když to už klidně může být přes dvacet let, protože 1. Ikea se ještě v Československu otevřela v roce 1991. Co je mi na ní taky jako vystudované environmentalistce sympatický, je její eco-friendly přístup. K tomu se Ikea přiklonila na začátku devadesátých let poté, co ji v letech osmedesátých stihl formaldehydový skandál. Environemntální přístup se stal součástí její strategie a momentálně Ikea spolupracuje například s Unicefem nebo Světovým fondem na ochranu přírody.

Letos začala Ikea do nabídky vracet jako cool retro nějaké kousky ze svých prvopočátků, jako křeslo Stradmon nebo stolek Lövbacken, některé další designy se ovšem na trhu drží nepřetržitě od svého vzniku jako klíšťata.

Mezi nimi je například křeslo Pöang, které bylo pod názvem Poem představeno už v roce 1977 jako práce japonského designéra Nobury Nakamury. Mělo jít o pohodlné křeslo, které by něco vydrželo. Tenhle design z ohýbaného vrstveného dřeva se snaží kopírovat tvar sedícího těla a poskytovat patřičnou oporu pro záda a krk a jako bonus nabízí možnost se trochu pohoupat. V průběhu let dostalo křeslo pár vylepšení, jako snímatelné potahy nebo více možností tvaru korpusu. Obecně je tenhle kus nábytku, jak by řekla moje máma, známej jak rohlik s máslem.

Další takovou stálicí je i knihovna Billy. Ta vznikla údajně jako skica na ubrousku Kampradova kamaráda a kolegy Gillise Lundgrena v roce 1979. Ten chtěl stvořit něco nadčasového a variabilního (možnost nastavit si poličky dle svého nebo přidat skleněná dvířka), což se mu taky povedlo, protože knihovna od té doby získala jen pár dalších barev a různé hloubky.

Asi úplně "nejprofláklejší" z téhle skupiny ikonických kousků je stoleček Lack. Ten byl poprvé představen v roce 1980 s masivníma dřevěnýma nohama, které byly následně nahrazeny plastovými. Dnes se Lack vyrábí v různých barvách z dřevotřískové konstrukce, která je lehká, eco-friendly a navíc na ní má Ikea patent. To je, co?!

A jako poslední je třeba zmínit pohovku Klippan. Ta vznikla v sedmdesátých letech pod rukama produktového designera Ikea, kterému jeho děti zničily častým skákáním a děláním blbin jeho děsně drahé sofátko. S kolegou tedy navrhli Klippan, který má být dostupný, dětmi hned tak nezničitelný a přitom dobře vypadající. V roce 1980 dostal první sendávací potahy a před pár lety se mírnou změnou područek a opěradla docílilo toho, že je pohovka stohovatelná. Všichni ji totiž berou rovnou pod dvou, hihi.

Máte doma některý z těchto kousků? A napadá vás nějaký další ikeácký evergreen?

La Petite Anne

Zdroje: ikea.cz, wiki a http://www.ottawacitizen.com/life/Four+IKEA+iconic+designs+stand+test+time+cost+less+today/5768249/story.html