Urban Gardening - džungle i uprostřed betonu

S kytkama to bohužel stále nějak neumím. Sice se doopravdy snažím, ale pak zasáhne nepřízeň osudu (např. vypnuté topení během odjezdu na dovolenou a pokles teploty na 16°) a je to všechno v kouři. Přitom bych si tak přála mít v bytě takovou malou soukromou džungli, u které bych se mohla radovat z každého nového listu... Místo toho naše kytky akorát dennodenně přemlouvám, aby zůstaly naživu. Napřed to zkouším po dobrým ve stylu "ale no ták, ty jsi přeci velkej silnej fikus, tebe trochu  moc zálivky přeci nemůže vůbec rozhodit". V případě, že toto nezabere, zkoušíme postup jiný: "hele ale už toho mám dost, nehodlám tě tady furt přemlouvat. Buď se okamžitě vzpamatuj nebo to mezi náma fakt nemá cenu."  Což ovšem ve většině případů taky nezabere. Nezbývá než se zasnít u článku s obrázkama toho, jak to u nás doma nikdy vypadat nebude.

1. V koupelně rozhodně ne, protože máme okno do světlíku, ze kterýho ale žádný světlo nesvětlíkuje. Což je blbý, protože tohle je boží.

zdroj

Březnový domeček ze slunné Austrálie

Právě teď je půl sedmé a venku je ještě světlo - hurááá! Konečně přichází moje část roku, se kterou automaticky dostávám lepší náladu. To je dále spojené s tím, že toužím po nových barevných šatech, vlasech, cestách po světě, zmrzlinách, jahodách a vycházkách po lese. Taky musím zajet do zahradnictví pro nové verze kytek, které jsem přes zimu úspěšně pozabíjela, do Ikei jen tak mrknout na novinky a už jsem taky dlouho nebyla v žádné vetešárně. Taky máte s jarem a sluncem takovej příval optimismu? 

No a na počest toho dnešního krásnýho počasí tu mám jeden dům z Austrálie (jo, už zase), který je plný barev, světla, kytek...zkrátka všeho, co je teď zrovna v centru mého zájmu. Bydlí v ně rodina s malým děckem a celé je to taková směska moderních a retro kousků.

Cestovatelské DIY s Vyvolej.to

Cestování je jednoznačně na vrchních příčkách toho, co mám na světě nejradši. V mém pokojíčku u rodičů jsem mívala velikou mapu, na kterou jsme s tátou s oblibou zírali a přemýšleli, kam všude bychom se chtěli jednou podívat. Do této chvíle jsem už byla leckde, můj list vysněných destinací ale spíš narůstá (a pravděpodobnost toho, že vlezu do letadla letícího dýl jak tři hodiny, stále klesá). 

Ačkoliv mám z většiny výletů hromady fotek, mám jen takový matný tušení, kde je jim všem konec. S objevením geniálních stránek Vyvolej.to jsem se před časem rozhodla dělat to trochu jinak a každý rok vyrobit klasické papírové fotoalbum. Žádné tuny fotografií pamětihodností, na které nikdo nemá chuť koukat - z každého výletu jenom čtyři pět fotek, které přesně vystihnou, jak dobře nám na daném místě bylo.

No a pak tu máme naši chodbu. Kromě věšáku, stále neočalouněné lavice a Pusinku nápisu v ní není nic, což už je po roce a něco fakt docela trapný. Takže! Přišel čas na jednoduché cestovatelské DIY. Slabost pro mapy bychom tu měli, fotky z výletů, které jsme podnikli společně s Jiřím, by tu taky nějaké byly. Nezbývá než to hezky zkombinovat v jednoduchém nedělním projektu! Holá zdi v předsíni, jdu na tě, kámo.

Recept: francouzská čokoládová pěna s rumem

Mousse au chocolat považuju za jeden z top dezertů vůbec. Nadýchaný sladký, jemný... zkrátka ideální tečka za dobrým nedělním obědem, ale i skvělá dobrotka ke kafíčku jen tak. A protože jsem nedávno pěnu vyráběla a recept tu nebyl tak tisíc let, tu na ni máte návod. Pochází z mé drahocenné kuchařky cooking french, kterou jsem před mnoha lety dostala od známých.

Březnová inspirace

Březen mám ráda. Jezdíme na hory, na bledule, vzduch začíná vonět, dny se prodlužujou a moje nálada pomalu stoupá. I když mi letošní zima utekla opravdu hodně rychle, jaro je zkrátka moje období a už se nemůžu dočkat všech těch bledulí, krokusů a jaterníků, které pomalu začínají svítit v záplavě hnědé barvy.

1.

Hledám lustr a je to Delightfull

Lustr u nás v ložnici, respektive jeho absence, představuje momentálně nejpalčivější "problém" k vyřešení u nás doma. Ještě mě teda dost prudí skutečnost, že se mi úspěšně podařilo ubezdušit další kytku, ale o tom zase jindá.

Lustry jsou věc, která se v interiérech velmi často podceňuje a tak nějak zaplácne něčím levným. To je ale hrozná škoda - osvětlení je zcela zásadní složkou každého bydlení a takový pořádný solitérní kousek pozvedne celou místnost na úplně jinou úroveň. Špatným osvětlením můžete místnost úplně zazdít, dobrým naopak vykouzlíte světlo i pod stolem. Ze strany druhé je ale výběr toho pravého lustru docela výzva. Já ten náš nemůžu najít už přes rok, ale třeba moje máma hledala osvětlení do obýváku asi sedm let. True story!

Už před časem jsem se smířila s tím, že se mi z dostupné nabídky u nás vlastně nic moc nelíbí. Ale pak mi v mailu přistály nějaké materiály k portugalské značce Delightfull, kterou k nám dodává firma Lightworks, a to mě vážení pěkně vytrhlo z letargie! Delightfull mají rádi retro a jazz a jejich svítidla jsou fakt hodně originální a zábavná, i když teda cenově mimo moji ligu.

Do tohoto lustru a la jazzová trubka jsem se naprosto zamilovala a mám lepší náladu jen se na tu fotku koukám. Jmenuje se Botti a Delightfull jej jako většinu svítidel vyrábí ve víc velikostech, což je myslím super.

Únorový byt z Melbourne

Volám jaro, takže po šedé zimě přišel zase čas zařadit nějaký barevný byt z mé oblíbené Austrálie. Tento z Melbourne obývá párek designérky/ilustrátorky a elektrikáře, což mi přijde jako značně praktické kombinace. Zajímavé mi přijde i to, že se do tohoto malého bytečku ve městě přestěhovali z velkého baráku někde na periferii. Ze všeho nejzajímavější je pro mě ale ta boží kombinace skandinávské jednoduchosti a australského smyslu pro barevný detail.