Rozloučení se starým bytem...

Tak si představte, že je to už měsíc, co mě po celodenním balení Jiří s dětma vysadil u rodičů - a další den večer si nás odvezl do nového. Mezi hromadu krabic, pytlů a chaosu, ale byli jsme v tom chaosu po měsících bojů na dvou frontách konečně spolu. Řeknu vám, že rekonstruovat byt s nemožnou těhotnou manželkou a mrňavým blonďatým torpédem bylo docela vyčerpávající sousto pro všechny zúčastněné. A tak mi dovolte mírně blogískový příspěvek, ve kterým budu asi plácat pátý před devátý. Ale hlavně se na tomhle blogu oficiálně rozloučím s naším prvním společným pronájmem, ve kterém jsme s manželem strávili krásných šest let. Za tu dobu jsme se stihli nejenom dobře poznat (protože při nastěhovaní jsme spolu byli jen pár měsíců), ale i vzít a dokonce si přivézt z porodnice dvě miminka. Prostě doják jaxviňa!

Takhle nějak to u nás vypadalo pár měsíců po nastěhování. Fotku tenkrát vytvořila Anička Édes a většinu jich najdete v článku zde. Málo nábytku, málo kytek a věcí obecně, obrázky stále nepověšené, parkety v původním stavu, novej koberec. Jó, změnilo se toho za ty roky hodně.

Když jsme jako bezdětní renovovali parkety, asi na týden jsme se museli úplně odstěhovat. Byla to dobrá zkušenost do budoucna, protože existovala možnost, že se do nového budeme stěhovat o několik měsíců dříve a rekonstruovat za chodu. Z čehož by nás ovšem téměř jistě kleplo. 

V našem starém bytě jsme si hodně věcí udělali sami a vznikla docela pěkná série DIY projektů. Například čelo postele, světelné nápisy, dalmatíní zeď... Taky u nás vznikly nějaké články "na zakázku", do kterých jsem začala dělat své první stylingy. A díky nim jsem později začala dělat stylingy i v rámci svého zaměstnání. Buhuuu, zase doják.

Čelo postele jsme si vzali s sebou, protože mi přijde pořád stejně skvělý jako na začátku. Jedno z nejjednodušších velkých DIY, největší úspora peněz a největší efekt. Doporučuje deset Anek z deseti!

Dalmatíní zeď, která měla oddělit nově vznikající koutek pro miminko, byla taky dobrá věc. Oběma našim miminkům se tečky hrozně líbily a na přebalováku na ně zíraly s velikým zájmem. Před předávkou bytu jsem je zamalovala původní bílou barvou a kupodivu to nebylo nic hrozného.

A zde nějaké fotky ze stylingů - ložnice a terárko pro dnes již s Bella Rose sloučený eshop Nordic Day a čtecí koutek pro muzza.cz. To terárko mám doteď, jen už žije jen jeden rostlinný člen z původní sestavy, nojo

Jakmile se narodilo naše první dítě, krámy se začaly kupit, dispozice měnit a chaos přibývat. Ale ještě než se tak stalo, přišel mě navštívit tým Tady je moje a natočili jsme u nás doma videotůr. Během natáčení jsem byla poměrně hodně těhotná, ale bylo to tajný - takže vypadám jak kredenc pouze od prsou nahoru!

Tady je Anny: Svoboda žít a kreativně řádit from Boomerang Communication on Vimeo.

Asi týden po přestěhování jsme si ve "starém" bytě dali pár uklízecích šichet, vydrhli co se dalo, zatmelili trilion děr po obrázcích... a předali klíčky. Roky to byly výživné, co vám budu povidat. 

Mimochodem, říkala jsem vám někdy, jak jsme k tomu bytu vlastně přišli? To byl totiž vyloženě osud. Tenkrát jsem se ocitla v docela nepříjemné situaci, kdy jsem se musela ne zcela očekávaně odstěhovat z podnájmu. Fakt to nebyl dobrej timing... nebo se to tak aspoň zdálo. Takže jsem po večerech googlila byty, nevěda, jestli se mám odstěhovat zpátky k rodičům, jít do dalšího podnájmu anebo se sestěhovat s klukem, se kterým jsem asi pět sekund?! 

Jenže Jiří mě tenkrát neuvěřitelně podržel, takže jsme se dohodli, že si primárně pronajmu byt já a on mi bude přispívat, protože tam stejně bude furt nasáčkovanej. No a kdyby nám to náhodou neklaplo, najdu si já jednoho spolubydlícího. Z tohoto schématu se ovšem prakticky ihned stalo společný hledání bydlení... a tenhle byt jsme si prosim pěkně jeden večer poslali sobě navzájem prakticky ve stejnou chvíli. Nekecám, fakt, to prostě nevymyslíš!

Na prohlídku jsem byla asi pátá v pořadí a ještě jsem šla sama, protože Jiří byl zrovna někde na druhé straně republiky. Hned mi bylo jasný, že tenhle byt má naprosto všechno, co hledám - skvělou lokalitu, dubový parkety, vysoký stropy, původní okna. Stačila mi asi minuta uvnitř, abych paní z realitky řekla, že nemám co řešit. Díky tomu vážní zájemci přede mnou dostali deadline, do kterého se ale nedokázali rozhodnout. A tak byl byt náš! A prej že váhy jsou nerozhodný. Hele kulový, když je něco jasná rovnice, máme rozhodnuto velice snadno, hned a s naprostou jistotou.

A tak teď už víte všecko a můžem tedy otevřít novou kapitolu. A mám takový tušení, že bude z hlediska výživnosti taky slušnej matroš. Ale o tom zas jindá.

Děkujeme bytečku za všechno! Děkujeme i naší úžasné paní domácí, pro kterou nikdy nebyl nic problém a budoucí nájemníci budou velcí klikaři, stejně jako jsme byli kdysi my.

The End