Lovkyně pokladů aka brněnská starožitnictví

Tak mě napadlo, že by nebyl úplně špatnej nápad tak trochu zmapovat brněnský bazary a starožitnictví. Je jich tu totiž víc než dost, ale já byla a nakoupila snad jenom v jednom nebo dvou. Když teda pojedu někam na výlet, mohla bych se pokusit o totéž, tak uvidime. Budu ráda, když mi dáte vědět, jestli vás to zajímá nebo ne nebo co. Začnu teda starožitnostma, kam chodím asi nejčastěji a už jsem tam i leccos ulovila. Jsou na Solniční 14 naproti Jamu a otevříno mají od 10 do 12 a pak od 14 do 18. Majitelé jsou strašně ochotní a příjemní, bez problémů poradí nebo něco zarezervují, když si jako třeba já musíte nechat projít hlavou, jestli tu mísu opravdu nutně potřebujete (a pak zjistíte, že jo).

Protože to jsou "starožitnosti" a nikoliv bazar nebo zastavárna, nenajdete tam žádný poklady typu harampádí za pět korun, ale už spíš probranější kousky, většinou ovšem za velice příznivé ceny. Záleží ovšem samozřejmě na typu produktu. Šperky jsou o logicky cenově o něčem trochu jiným, než sklo a porcelán, a i ten může cenově šplhat různě.

Fotím něco barevnýho a la "je mi to trochu trapný a nejsem asi dobrej novinář". Hele, až teď jsem si všimla toho zlato-mint talíře v pozadí a asi ho chci.

Čajová souprava s kytičkama jak od Wedgwoodu, akorát bohužel nekompletní.

 Nebo klasika s proužkem...

 Moje úlovky byly až na jeden hrníček, kterej byl jako dárek, vždycky relativně za pár korun (respektive když zohledňuju poměr cena-výkon). Tuhle vázičku už mám nějakou dobu a teď jsem jí na aukru pořídila větší sestřičku, takže asi začínám sbírku, muhaha. No každopádně mě stála tak dvě stovky, mám ten pocit.

Tuhle lisovanou mísu jsem ulovila v dubnu, když jsem hledala nějakej dárek pro mamku. Jako obvykle jsem našla dárek pro sebe. Mísa je z lisovanýho skla s stála mě asi stopadesát korun. Obzvláště výtečně se v ní vyjímají koláčky po slavnostním obědě.

Pokud bych měla těmhle starožitnostem udělit nějakej počet hvězdiček, tak by to byly asi čtyři. Jediná moje výtka směřuje k cenovkám, které jsou takovéty papírové lepicí cedulky a la sámoška na chalupě, které zvlášť ze skla musíte dostávat pomalu rejžákem. Zde bych hlasovala pro vymyšlení alternativního lepicího materiálu, třeba washi pásky. Asi jim to půjdu říct:)

Máte rádi starožitnosti a bazoše? Zajímá vás to? Máte nějaký tipy? Dejte mi vědět!
La Petite Anne

P.S. Možná jste zaznamenali, že v poslední době trochu klesla četnost příspěvků. Nebojte se, není to příznak toho, že by mě blog přestal po půl roce bavit. Jen se tak občas v životě stane, že je toho najednou víc, než je jeden schopnej strávit, což se promítne i do výkonnosti. Věřím ovšem tomu, že je to pouze dočasné a již brzy končící období;)