Majolika (podle španělské Mallorcy) a fajáns (podle italského města Faenzy) jsou specifickým druhem malované keramiky, která se sice vyráběla už ve starověku všude možně po světě, jméno ale získala podle produkce od patnáctého století. Majolika je spojena s produkcí spíše ve Španělsku, fajáns naopak s Itálií, kde se ve Faenze začala vyrábět v roce 1466.
Jedná se o velice jemnou keramiku s porézním střepem a cíničito-olovnatou glazurou vypalovanou na vysokou teplotu. Věhlas a slávu tahle keramika získala díky krásné ornamentální malbě v barvách vycházejících z tehdejších dostupných prvků. Modrá z kobaltu, žlutá z antimonu, fialová z manganu a zelená z mědi tvořily základní barevný okruh ornamentální výzdoby, která se na keramických předmětech objevovala. Zprvu se jednalo o lékárnické nádoby, tzv. albarelo.
Potom byly hodně populární velký talíře, které se vystavovaly na kredenci, čili nebyly primárně určeny k používání, ale jenom na koukání. Vyráběly se i kachličky, lunety nebo obkladačky, s čímž se často setkáte třeba v italských kostelích. Španělská majolika měla zase někdy vyvolávat dojem, že se jedná o kov, čehož se docílilo přidávání kovových šupinek do polevy. No a následně, někdy ve 20. století, byla majolika/fajáns definitivně převálcována produkcí porcelánu, ze kterého tak pravděpodobně i vy vlastníte veškeré své nádobí.
U nás a na Slovensku máme i lokální specifikum, tzv. habánskou keramiku/fajáns/majoliku/kdosevtommávyznat, podle komunit novokřtěnců, kteří ji na našem území vyráběli od 15. do 20. století.
No a dneska se tahle keramika vyrábí jako něco speciálního a, buďme k sobě upřímní, v Itálii taky jako lepidlo na turisty. No a když ti turisti jsou zrovna té nátury, že se jim při pohledu na krásný nádobí začnou třást kolena (otázka za tisíc bodů, o kom je asi řeč?), je jasný, že obchod vzkvétá, výrobci bohatnou a turisté chudnou.
V San Gimignanu, což je městečno v Toskánsku, jsem se do téhle keramiky zamilovala už cca před dvěma lety na výletě. Když jsem se dozvěděla, že bude cílem výpravy i letos, už jsem preventivně přepočítala eura. Plánovala jsem si koupit mísu, ale to nakonec nedopadlo. Buď se mi nelíbily, nebo jejich cena překračovala jakékoliv meze, i na několikrát posunuté. I tak jsem se ale dost plácla přes kapsu, ale pořád tak, že mi to nezkazilo radost.
Ulovila jsem olejničku a dva špunty na otevřené víno. Jasně, asi by stačil jeden, jenže já jsem váha. A už se sebou žiju dost dlouho, abych věděla, že vzít oboje je často jediné možné řešení, pokud na daném místě nechci stát týden. Ještě bych jeden mohla někomu dát....nebó mít v ledničce vždycky otevřený červený a bílý. Nebo je sezónně střídat?
Dokonce jsem se posnažila to i normálně vyfotit, tak doufám, že to někdo ocení! Jinak jsem ulovila ještě jednu malo drobnost, která se ale v budoucnu stane součástí jedné proměny, takže to je zatím tajemství.
Já jsem nakoupila v obchodě Leoncini, které má i své vlastní webovky s eshopem, kde se můžete podívat, jak děsně drahý to je.
Ale taky krásný. Ach ta ruční výroba....
Talíř na kredenc. Kolik, to se ani neptejte, nechcete to vědět, věřte mi.
Mísa
A normální talíř
Z těch fotek to nejde poznat, ale všechno to má různý průměry, jen tak aby bylo jasno.
Mají samozřejmě víc kolekcí a designů, některé se mi třeba nelíbí vůbec (to jsou ty levnější, pro turisty) a některé jsou naopak naprosto luxusní. Mně se nejvíc líbí ty nejtradičnější.
Zelená série s kohoutem
Nebo talíř s modrým
Samozřejmě mají i jiný nádobí - jako hrnky, servírovací talíře nebo polévkové mísy i se šufánkem, mně se ovšem nejvíc líbí právě místy a talíře, dokážu si je dobře představit mezi obyčejným bílým nádobím, jako výrazný solitér na salát apod.
Váza/nádoba/co chcete
No a abych to s tou reklamou nepřeháněla, podiváme se, co nám vyplivne internet odjinud.
Slovenská lidová majolika:
Mexická...
Tuším Španělsko...
Francie na stránkách bazaru
Mísa na víno z 18. století
A jedna umělecká domácí instalace (pokud nevíte co s penězma, možno zakoupit)
Barevná tradiční keramika se vám líbit nemusí, ale zkuste upustit od toho, v jaké prostředí si ji obvykle představíte a představte si ji v nějakém jiném kontextu. Třeba na dubovém stole v zahradě s borovicema a terakotovýma kachličkama nebo jednu velkou květovanou mísu na stole s bílým ubrusem a nádobím. Pak věřím, že by mohla zalíbit i čistokrevnému puristovi. Hé? Já to teda můžu.
La Petite Anne
.jpg){kind=link}
Ačkoli zdobený talíř visící na zdi kuchyně u mojí mámy doma nesnáším (a to nesnáším od dětství), dokážu si tyhle parády představit přesně, jak ty říkáš, na stole jako solitéry, používané, osahávané...a zbožňované.
OdpovědětVymazatTak tak, ale já teda zjišťuju, že čím jsem starší, tím víc mám tendence tíhnout k věcem, který mi kdysi připadaly otřesný. Jednou, v daleké budoucnosti, budeš ty máminy talíře třeba zachraňovat :D
Vymazat