Neturistické postřehy z výletu

Slíbila jsem report z výletu, tož tedy - tu je.

Jak jsem už psala, nebrala jsem si s sebou foťák. Jednalo se o školní výlet do Toskánska, kde jsem už povětšinou byla, i když zdaleka ne tak zevrubně. Mám zkušenost, že čím lepší foťák, tím míň se na věci skutečně díváte, ale tím víc jenom fotíte nebo hledáte ideální záběry. Občas tedy rozhodně není na škodu vyrazit někam jen tak bez foťáku a pořádně vnímat.

Vyblejskla jsem tedy jen pár věcí, co mi cvrnkly do oka speciélně pro vás. Bohužel ten nejlepčí showroom interiérového studia, kterej sem kdy spatřila, mi zrovna vyšel spíš jako odraz ulice, a druhá fotka někam zmizela, takže jsme pravděpodobně zmáčkla nějaký špatný tlačítko. Bů. Snad si domyslíte aspoň něco.

Od chladného pojetí českých showroomů byl tenhle daleko asi milión kilometrů. Interiéry byly "zabydlený" včetně všech rekvizit, ale hlavně celý styl nebyl žádná chladná moderna plná bílýho lamina a chromovejch úchytek, ale duchaplný interiéry jak vystřižený z domu, ve kterých majitelé bydlí už minimálně třicet let. Já dám na tu duchaplnost v interíéru, takže ještěže měli zavřeno, protože to bych tam asi zůstala.

Hrozně jsem chtěla vygooglit víc obrázků, ale našla jsem jenom takový, kvůli kterým teď pláču, že jsem se nedostala dovnitř, ale žádnej to zcela nevystihuje. Firma se jmenuje se Riccardo Barthel Interiors a ve Florencii sídlí za řekou na Via dei Serragli kousek od Porta Romana. Jestli jste podobně postižení a budete ve Florencii s více času, jak čtyrma hodinama na celý město, běžte se tam mrknout (a všechno mi to, prosím, vyfoťte:).

http://www.diladdarno.it/en/place/146/2/25/commerce/arredamento-e-accessori-per-la-casa/riccardo-barthel---c/

http://designamour.com/2010/10/26/riccardo-barthel/

Kdyby vás to zajímalo více, stránky jsou tu: http://www.riccardobarthel.it/.

Obchod s domácíma potřebama byla extáze zejména pro jednu mou spolužačku, která sbírá vykrajovátka. Asi chápete, že tento stojan ji přivedl téměř do nirvány :)) Škoda, že nelze úplně poznat vypečenost některých vykrajovaček. Můj fanda byl rytíř na koni s praporem, pirátská loď, sova a fleur de lis.

 Stojan s miliardou udělátek na dorty přivedl zase téměř k slzám mě.

Pak taky formičky na dortíky, dorty a pralinky. Strojky na těstoviny. Kurňa fix, proč u nás furt není nic k sehnání???

Porcelánové obchody jsou v Toskánsku všude. Konkrétně v tomhle obchodě jsem nechala poměrně nekřesťanské peníze (vše ruční malba), nicméně o tom asi budu muset napsat samostatný článek. Moje úchylka na nádobí si to vyžaduje.

 Čas na jídlo teda moc nebyl, většinou jsem se ládovala focacciou s prosciuttem a pecorinem, co jsem si koupila v sámošce, ale aspoň takhle v Sienně jsem se rozhodla, že prostě musím dát  do pupku něco teplýho. Za celou dobu jsem do sebe nalila tak hektolitr aperol-spritzů a mini espress, což člověka uspokojí, ale připravit se o dobrý žvanec v Itálii je zásadní chyba. Rizoto s houbama, který tam ani bejt nemusely. Stačilo to máslo, ricotta, parmazán a tuna petržele s chilli a bylo to dobrý jak čuník.

 Designovej porcelááááán, buhih

A ještě další menší ilustrace, jak vypadají obchody s nábytkem v Itošce.

Šperky, který se mi líbily tak, že jsem opět velice, ale velice ráda, že měli siestu. Jinak bych zbytek pobytu byla hladem a žízní.

A sekce domácích potřeb v řetězci Coin. Asi jako kdybyste šli do sekce Domov do Tesca ( i když pozor, i ti mají pěkný kolekce...ale většinou je u nás neprodávají, hahah)

Nábytek na terasu a námořnické barvy:

Válečky na těstoviny:

Modrobílý květovaný porcelán... totálně timeless klasika

 Výloha s bonbónkama mi taky přišla vhodná zvěčnění. Kór ty melounky.

Mady in Italy. Vobyč hadrárna pro mladý s freskama na stropech.

Bialettky na to správný caffè. Aneb piccoloneexistuje!

No měla jsem se prima. Ještě chystám jeden gastronomický tip a článek o italské keramice, pak už dám s vejletama zase pokoj. Itálie je země, kam můžete jezdit furt a dycky najdete něco novýho. Lidi, jezděte na výlety! Aneb, jak praví rčení mě a LL - za knihy, divadlo a cestování se utrácet musí. A jídlo.

La Petite Anne