Velikonoční inspirace

Vzhledem k období je asi jasný, o čem bude tenhle inspirativní článek. Říkala jsem si, že to snad ani nebude potřeba, vzhledem k velikonoční masáži ze všech směrů. Ale nakonec mi to nedá přispět svou troškou do mlýna, protože záplava infantilních králíčků nějak úplně neuspokojuje mé pseudodekoratérské oko.

Co se týče zdobení vajec, tak na to letos s radostí kašlu. Jednak proto, že není komu to vajíčko dát, a jednak proto, že kraslic máme doma několik krabic. Stejně jako vánoční perníčky mi ovšem zdobení nikdy dvakrát nešlo, což je další důvod, proč se mi do toho nechce. Moje máma vždycky vezme zdobítko na perníčky/ tužku se zapíchnutým špendlíkem na kraslice a začne kreslit krásný ornamenty - já začnu kreslit podivný fleky, následně se začnu vztekat, perníčky snim, kraslice odhodím do kouta a mám po náladě. Snaha vyhnout se zdobení je tedy poplatná i zachování mého duševního zdraví. To nic nemění na tom, že zdobení voskem se mi jako tradiční technika moc líbí, bohužel mi to ale zkrátka nende.

Zdroj: http://internationalfriends.org/

Petrolejovááá

Nějak se přihodilo, že jsem se zase ocitla v Ikei, tentokrát ovšem jako doprovod. Nemohla jsem si ovšem nevšimnout zajímavé věci, respektive barvy, která na mě vykukovala zpoza každého rohu. V Ikei mají záchvat petrolejové barvy a jejích příbuzných odnoží a to naprosto všude. Tak se té petrolejové kouknem na zoubek. V módě se ukazovala v posledních letech poměrně často, ale v interiérech jsem ji popravdě zas tak nezaregistrovala.

Jaké odstíny petrolejová barva zahrnuje, to je otázka. Obecně se jedná o modrošedou barvu s kapkou zelené, ale kde hranice končí a začíná, to je diskutabilní. Já bych jí nazvala taky tmavě tyrkysovou. Mohla by to být třeba tahle.

http://hollersaunders.blogspot.cz/2011/02/colors.html

Bílo-barevné interiéry

Včera či kdy jsem takhle koukala na idnes, kde se občas v rubrice bydlení dá na něco koukat a to občas se zrovna přihodilo včera. Ač jsem hnusný hnidopich a i zde bych si porejpala, tahle kuchyň mě na idnesu příjemně překvapila. Výrazně barevná tapeta v tvarově čisté bílé kuchyni - vraur!

Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/rekonstrukce-cinzovniho-bytu-na-letne-dye-/rekonstrukce.aspx?c=A130319_083121_rekonstrukce_rez

Porcelán na Fleru

Jelikož je venku porád zima jak v psírně, na chození po městě a lovení pokladů ještě není ta správná doba. Nezbývá tedy než internetu, nojo. Dlouho jsem nebyla na Fleru, tak jsem si řekla, že se mrknu, co by se mi tak čistě hypoteticky mohlo líbit. Zase jsem skončila u porcelánu. Fakt nepoučitelná...

Když se naučíte vizuálně filtrovat hrnky s kočičkama a tulipánkama, máte šanci najít i opravdu zajímavý věci. Já kdysi k narozeninám dostala bezvadnej hrníček na kafíčko s kozama a tak nějak se mi zalíbila myšlenka mít nějaký takový kalíšky na vajíčka. Jdou na mě Velikonoce asi. A světe div se, fakt existujou!

Flerový účet Imalisky je plný porcelánovýho nádobí i šperků, mě teda ale víc zajímá to nádobí. Kalíšky se slepicema jsou prostě dobrý. Pěkný autorský design tisku za devadesát korun, to je blaho.

Slepice nebo vejce?

Zrcadlo zrcadlo řekni mi....kam tě pověsím?

V čem z hlediska interiérů trochu plavu, jsou zrcadla. Jednak mi bylo tak ňák vštěpováno, že zrcadlo v pokoji se nemá, páč to podporuje marnivost a jednak jsou vpodstatě všechna zrcadla u nás doma prostě zrcadlový desky bez rámu. Tak sem si řekla, že se na to teda mrknu a poučím se.

Respektive jsem si to řekla poté, co jsem narazila na netu na todle:

Zdroj: http://dosfamily.com/2013/02/make-a-headboard-diy/

Kompletní manuál jak na cheesecake

Už v pátek jsem vás na facebooku napla, že sem cosik pekla. No je sice úterý, ale abyste rozuměli, některé věci vyžadujou čas. Spoustu času. Třeba jako pravej cheesecake!

Já sama jsem cheesecake pekla poprvé vloni mamce k narozeninám a bylo to dost drsný. Napřed jsem strávila asi tisíc hodin na internetu a dávala dohromady veškeré dostupné informace, ze kterých mi začaly na hlavně vstávat vlasy hrůzou. Nároky na správnej cheesecake jsou totiž přísnější než hodnocení písemek mého gymnaziálního chemikáře, a ten dával za půlku písemky kuli! Poprvé jsem ho taky pekla na tajňačku (mělo to být překvápko), takže to v reálu znamenalo, že jsem začala péct až naši usli (cca v jednu v noci), pak jsem nechala koláč v troubě chladnout s otevřenejma dvířkama a modlila se, aby si toho při snídani nikdo nevšiml (nevšiml) a jakmile odešli do práce (6:45) jsem ho vrzla na osm hodin do ledničky. A ještě jsem byla ve stresu, že se to nebude dát jest. Dalo. A mooooc dobrý to bylo! Takže jak na to?

Budete potřebovat todle:

Diář a já (takové sobotní DIY)

Vloni se mi po tisíci letech konečně podařilo najít diář, kterej by mi absolutně vyhovoval.

Byl to od papelote přesně ten modrej navrchu.

Obrázek papelote