DIY mantón pro nenáročného začátečníka

Jednou tejdně (skoro) každý pondělí vytahuju ze skříně svoje fuchsiově růžový botičky a jdu si zadupat na flamenco. Je to taková verze pro nenáročné, takže u toho pravidelně zcela vypínám mozkovnu a nejde mi ani to, ale baví mě to stejně! V rámci jakéhosi "pokroku" jsme dostali za úkol sehnat si mantón, španělský šátek, se kterým se budeme ladně svíjet do dvanáctidobejch rytmů. Jenže už ty růžový botičky byly pořádná investice a průměrná cena tohodle šátku se pohybuje ke třem litrům. Jasný, můžete sehnat i poloviční trojúhelníky nebo akési šunty za litr, což mi ale furt přinde dost peněz na to, aby se mi to vlastně nelíbilo. A protože mám v blogu heslo "DIY práce všeho druhu", rozhodla jsem se, že si aspoň pro začátek ten mantón udělám sama.

První materiál jsem byla koupit v naprosto šílené sněhové vánici, která mi zřejmě zatemnila mysl, jinak nechápu, jak jsem si mohla koupit tak imbecilní látku. Lehký splývavý materiály měli v blbejch šířkách nebo barvách, takže jsem vybrala mně se líbící barvu, ale poměrně vysokou gramáž. Hlavní error je ovšem ten, že látka je umělá a utkaná do křížků, což mělo za následek to, že mi strašně klouzala jehla a udělat na ní rovnou linku bylo téměř nemožný. Nakonec to ale vyšlo docela pěkně, tak uvidíme, jak se bude šátek chovat při tanci. Třásně jsem koupila deseticentimetrový, protože delší jsou už fakt dost drahý a stejně jich zrovna neměli požadované množství. Doma mě to pak mrzelo, že to nebude vono, ale musím říct, že jsem změnila názor a myslím, že to stačí.

Na mantón jsem potřebovala 150 cm x 150 cm látky, šest metrů třásní, šest metrů stuhy, starou krajku a černou nit. Koupila jsem si i korálky, ale to jsem se dost přecenila. I tak mi ta produkce trvalo několik tejdnů, tak korálky možná někdy v budoucnu.

Protože jsem úplně nevěděla, co přesně dělám, nepořizovala jsem z tohoto kroku fotky. V podstatě jsem ale jenom přišila třásně kolem dokola mého čverce a bylo. Protože jsem hrála o každej milimetr, strojovej konec látky jsem nezakládala. Vypadalo to ale tak děsně, že jsem lemy nakonec schovala pod stuhu, ale o tom až za chvilu.

Přišívání třásní je celkem snadný, jehla sice klouzala jak čert, ale zkušenější si s tím určitě hravě poradí, když jsem se s tím nějak porvala i já. Naprostej mor je ovšem stříhání třásní. Ty mrchy se totiž prodávaj dole přistehovaný, aby se nezamotaly. Kromě toho, že mi z toho málem hráblo, z toho lítalo děsně moc bince, takže ještě teď se mi v pokoji tvoří podivnej černej prach, kterej vypadá lehce radioaktivně.

Další morová část bylo to, že jsem se rozhodla, že mi obyčejnej čtverec s třásněma nestačí, ale chci i kytičky. Máma někde vyhrabala zbytky černé krajky, což jsem brala jako znamení, že bych to měla minimálně zkusit. Krajka teda není moc kvalitní, takže jsem ji vystřihovala normálně nůžkama, ale pokud byste měli nějakou jemnou a krásnou krajku, lepší to bude vyřezávat skalpelem.

Pak následovalo všemožný vymejšlení, jak to tam teda jako bude, a následné špendlení. Tady v cípu:

A tady ve středu:

Trocha křivosti ještě nikdy nikoho nezabila! Ale tady je to myslím výjimečně dáno trochu skladem látky.

A přišívání. Mor jak blázen. Úplně mi z toho zdřevěnělo zápěstí a ještě mám bříška prstů na levé ruce jak po bombovým atentátu, protože jsem moc líná hledat náprstek.

V této chvíli jsem to už fakt chtěla mít za sebou, ale uznejte, že ten lem byl fakt šílenej. Posledním krokem bylo tedy přišítí stuhy jako lemu. Zakrylo to ohavný kraje a ještě jako bonus stuha opticky prodloužila třásně, takže já jsem spokojená.

 A takhle to dopadlo!

Myslím, že by šátek vypadal líp, kdybych udělala nášivky ještě o něco větší. Možná k tomu jednou i dojde, třeba i s těma korálkama. Momentálně mám ale mantón za nějaký pětikilo místo tří tisíc, takže hurá!

Tož čau mňau

La Petite Anne