Kelim/kilim koberce, které všechny hrozně nutně potřebuju

Koberce kilim, které pochází jak jinak než z východu, obdivuju už od doby, co mě naši vzali na dovolenou po Turecku. Tenhle typ koberečku je tkaný na plocho jako tapiserie a používal se jako dekorativní prvek či jako modlitební kobereček, nicméně v současné době se dostává poměrně hojně i do interiérů jako klasický koberec....a tudíž ho chci taky, no. Za hlavní výhodu kilim koberců považuju fakt, že je lze poměrně efektivně umístit i na zeď (třeba jako čelo postele nebo zkrátka jako tapiserii), ale taky to, že je lze sehnat i v "atraktivnějších" barvách, než klasické orientální koberce, které já sice miluju, ale ne každý rozdejchá. Ty odstíny růžové mě na síti mučí už delší dobu.

1. Trochu mexicky s kaktusama

zdroj

Neonový domov na duben

Dneska mám tzv. pyžamový den, kdy se mi opravdu nechce dělat nic, akorát jíst, ležet a koukat na samý pěkný věci. Z mého vysoce relaxovaného stavu mě ovšem vytrhlo tohle bydlení australské umělkyně Laury Blythman, protože to je prostě jízda. Tadle paní vytváří značně barevně odvázané koláže a ve stejném duchu i bydlí. Zarytí milovníci střídmých skandinávských interiérů z toho asi dostanou kopřivku, ale já si vesele juchám a áchám. Mám totiž takový dojem, že tak, jak v tomhle domě, to občas vypadá v mojí hlavě. Čili neonové souznění na entou!

Když už nevím co by, pověsím tam talíř

To by jeden neřekl, jak mě dostane takovej jeden oldskúl nápad. Holý zdi já nerada (přitom sama na nich zatím furt nic nemám, obrázky se mezitím kupí na zemi) a vrznout na ně talíře mi přijde prostě extra vtipný...a přitom trochu takový romanticky babičkovský. ALE možností je zhruba tolik, kolik je talířů, čili nekonečno. Jde to udělat nudně, střídmě, cákle, hyper cákle...a mě baví až na tu první všechny varianty. Sama mám pár talířků, který jsou tak krásný, že je mám radši schovaný ve skříni. Jenže tam jsou mi vlastně dost na nic, že... Jestli já si na ně nepořídím háčky, fm fm fm!

1. Tohle prostě můžu. Jsou to vystavené talíře? Umělecká/designová instalace? Nevim, rozhodně to ale není nuda.

zdroj

Mramorování všeho a všůde

Mramor a mramorování není žádná novinka - naopak patří spíš ke klasice, kterou někdo před pár sezónama vytáhl z depozitáře a my nějak furt nejsme schopní se jí pořádně nabažit. Kolekce všemožnejch značek se neustále hemží mramorovými prkénky, dózičkami, polštáři a bůhví čím vším ještě, nicméně mě docela baví i to zcela nepokrytě umělé mramorování, které využívá barvy. Jako děcko jsem měla knížku, ve které byl návod na mramorování papíru, ale mně to ňák nešlo či co. Pak jsem ale před časem kdesi viděla květináče zdobené mramorováním z laku na nehty a vypadalo to tak easy, že tomu dám možná časem aj druhou šanci.

1. Možností, jak vnést do interiéru trochu mramoru, je ovšem fůra. Tyhle mističky na šperky jsou DIY z fima.

zdroj

IKEA ART EVENT 2015

Toto téma již sice blogy proběhlo, nicméně jsem se nakonec rozhodla ho ještě jednou zdůraznit, protože to myslím stojí za to. Ikea totiž zase jednou dostala dobrej nápad a oslovila 12 streetartistů z celýho světa, aby pro ni stvořili kolekci plakátů, která by měla být teď v dubnu dostupná v limitovaném počtu přímo v IKEA. Kolekce ART EVENT 2015 je hodně barevná a hodně street, ale některé z plakátů tedy přímo volají po indóru našich obýváků/ložnic/chodeb atd. Plakát zvolili proto, protože má toto médium se street artem určité styčné body - zejména jistou efemérnost. Tady si ještě dovolím odcitovat z tiskové zprávy: „Proto jsme v IKEA spojili street art právě s plakáty. Můžete je snadno přemístit a jsou dostupné všem, stejně jako street art, který můžete svobodně objevovat v ulicích měst. Street art pro nás představuje demokratickou formu umění,“ říká Henrik Most, i když nevim, kdo to je. Co už.

Horror Vacui aneb strach z prázdnoty od nizozemského umělce Jeroena Erosie

A kdo vyhrál?

Moc se vám teda soutěžit nechtělo, tak jsem trochu uražená, ale zase ty komenty, co mi těch pár z vás napsalo, opravdu stálo za to!! Takže díky moc moc velmi mnoho za ně a za účast a teď už fanfáry....

Guest post od Evy: Větrné proudy pro rok 2015

Volejte sláva a tři dny se radujte! Moje o dost kreativnější designová sister in crime se rozhodla založit vlastní blog Do šuplíku, což je dobrá zpráva hlavně pro vás čtenáře, pro mě už o poznání méně, hehe. No a protože já jsem v zásadě hodná holka, tak vám tu přináším další z jejích článků (první a druhý naleznete v odkazech), který rozhodně stojí za přečtení. Ty příští už naleznete výhradně na jejím blogu či tumbleru a já teda doufám, že sem taky ještě někdy někdo přijde. Tož dem na to!

--------------------------------------------------------------------

Barva

Pokud jste se nesetkali ještě s informací, že barvou letošního roku je Marsala, štěpím vám to teď hluboko do paměti a zorniček já.

Nenechte se zmást, i když tato barva působí v prvé řadě jako základní pigment pro kosmetické odvětví či ztělesňuje ideální představu o barvě svůdných šatů, může se uplatnit i v interiérech. A překvapivě skvěle.

Pokud nechcete hned kvůli kreativnímu vidění několika designéru malovat nově stěny, můžete zvolit nadčasovou klasiku, v podobě perského koberce. (Ano, nákup polštářů v této barvě je asi stejně progresivní rada jako reportáže TV Nova o vlastnostech vody v mrazu …)