Knihovna na míru - kdo si počká, ten se dočká!

O tom, že na dobré věci se vyplatí si počkat, jsem se v životě přesvědčila mnohokrát. A kromě těch superdůležitých věcí se to týká i těch, co vlastně ve výsledku zas tak strašlivě důležitý nejsou, ale součástí života jsou taky. Jako třeba vybavení bytu.

Chybějící knihovna byl několik měsíců ten nejpalčivější nedořešený problém u nás bytě. Knížky, které jsem měla s sebou v podnájmu, byly stále uložené v plastových krabicích vedle postele a v obýváku pusto a prázdno. Jenomže tohle jsem fakt nechtěla uspěchat. Pokud si vzpomenete na fotky z mého exbydlení, asi si vybavíte i tu nádhernou starožitnou knihovnu, kterou jsme v pokoji měla. Od začátku bylo jasné, že takovou druhou už nenajdu, ale poměrně dlouho jsem se snažila. Na aukru jsem byla jako doma, ale furt nic a nic. Podoba našeho obýváku mezitím dospěla do fáze, kdy se do ní starožitný kousek přestal hodit, protože by to už bylo moc. Představa se tedy změnila - najednou jsme chtěli něco jednoduchého a bílého. A takto to dopadlo:

Napřed jsem se knihovnu snažila sehnat už nějakou hotovou - pokud ovšem něco vyhovovalo esteticky, byl to obrobek z MDF za padesát litrů, to nechceš. A jakkoliv miluju Ikeu, tohle prostě vyžadovalo pevně lepené spoje. Takže bylo jasno - skříň bude na míru. Jo, už jsem fakt dospělá.

Dospělá už možná, nijak extra majetná ovšem furt, volba tedy padla na truhláře, který knihovnu udělal relativně zalevno. To nicméně vyžadovalo opravdu detailní plánování z naší strany - ono se to řekne, prostě jednoduchou s nohama a prosklenejma dveřma s rozměrama takdle a takdle. Pak přijde truhlář a začne pokládat všetečný dotazy: jaký panty? Jak se to bude zavírat? Jak jako na bílo, jako nalakovat nebo štětkou? A co dozadu? Já bych tam dal MDF. Já bych tam dal jiný panty. Takdle se mi to nelíbí.

Eeeeh, hodně věcí se muselo vybojovat - zamykání na klíček, skříň na nohách a bez soklu, klasický panty, nikoliv ty, co se dávají do skříněk v kuchyních z dřevotřísky. V jiných věcech jsme naopak uposlechli cizí názor - původně měla mít skříň ve skle ještě laťku, takže dveře měly být do kříže. Pak to ovšem nevycházelo tak, aby se laťka překrývala s poličkou, což nám truhlář rozmlouval, že to bude blbý. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro celoprosklený dveře od vrchu až dolů.

Něco je sice trochu jinak, než jak jsme myslela, s celkovým výsledkem jsme ovšem hodně spokojení. Zatím jsem ani neměla prostor dovézt si od rodičů zbytek knížek ( a mám takový tušení, že o tu sbírečku anglických Harry Potterů bude boj), místa je tak v knihovně na další akvizice zatím dost. Zatím.

Řeknu vám ale, že vyfotit bílou na bílé bez odrazových ploch je dost peklo. Zkoušela jsem to asi natřikrát a furt jsem z toho vzteklá.

Inu, na knihovnu jsem si počkali dlouho, ale stálo to za to. Doteď se občas zarazím ve dveřích a kochám se, jak jsme to hezky vymysleli a jak se to k nám hodí. 

Máte doma něco na míru?

Krásnou neděli