Jak bydlím numero uno - věšák a knihovna

Ani se mi nechce věřit, že to bylo už v prosinci, co jsem na blog dávala článek o otevřených skříních a chystala se začít pracovat na zabydlování svého prvního podnájmu. Moje obydlí sice pořád není úplně hotové, nicméně už začíná vypadat vcelku k světu, takže dneska konečně nastal ten den, kdy vám z něj něco malilinko ukážu. Protože vlastním poměrně slušnou sbírku koktejlek, které ovšem běžně nenosím, místo skříně jsem si chtěla pořídit obyčejný věšák, kde bych si tu svou sbírečku mohla vystavit. Ačkoliv jsem byla varována před tím, že to v reálu zas tak dobře nevypadá, že se z toho hrozně práší apod., po půl roce testování musím říct, že věšák je boží. Na svoje barevný lodičky a šatičky se dívám velice zálibně (protože jinak chodím většinou celá v černým, ideálně ještě s kapucí přes hlavu) a co se týče prachu, tak ten generuje nejvíc moje zimní flanelový pyžamo. To šlo v zimě poměrně snadno identifikovat díky tomu, že všechen prach byl modrej.

Mňo, tak se do teho pustíme.

Plakát je myslím z Bonami - i když na ty motivační nápisy moc nejsem, tenhle údajný citát Marilyn Monroe na mě prostě dost sedí. Maluju se zřídka, tak se po letech pubertálního ksichtění snažím aspoň co nejvíc usmívat.

Šatní stojan je z Ikei a je dost príma. Na jedné straně má kolečka, takže se s ním dobře manipuluje. Věšák na stěně od House Doctora byl první věcí, kvůli které jsem sama vrtala vrtačkou - a přežila jsem!

Ta krásná skříň byla jedním z důvodů, proč jsem se do tohodle bytu v Brně zamilovala a okamžitě věděla, že tady prostě musím bydlet. Akorát se při přesouvání do mého pokoje zasekla dvířka a já je doteď prostě nejsem schopná otevřít - to kdybyste se divili, proč je tam prázdno, tak nedostatkem krámů to rozhodně není... 

Malý detail na svou sbírečku si prostě nemůžu odpustit. I když fakt většinu času vycházím z domu mírně jako boverák (já si ale samozřejmě myslím, že to je nedbalá elegance), někdy se prostě ráda oháknu. Hrozně mě pak baví, jak lidi, kteří mě znají jenom jako v ksichtě zelený strašidlo, absolutně nechápou, kdo to jako je toto. Jo a poselství světu: lidi, prosimvás, nechoďte na společenský události, do divadla a na koncerty seriózní hudby v riflích a tričku, jo? Dik.

Knížek jsem si zatím vzala z domu jen pár, zbytek čeká na švarného rytíře, kterej odemkne to druhý křídlo. Fialová krabice je od House Doctora, ta druhá je můj obrobek z tohoto článku.

Hlavu jsem dostala od rodičů jako příspěvek do mé umělecké sbírky, která nyní čítá asi tak čtyři díla, hihi

A takhle vypadá celá jedna stěna. Víceméně, župan na věšáku nebyl fotogenickej.

A jeden z mých nejoblíbenějších sekáčových úlovků - hedvábné šaty od German Princess. Měly na sobě ještě cedulku. Když jsem pak zjistila, kolik stály nové, značně jsem se pobavila.

A na závěr si postěžuju - v práci mám obří monitor a doma najednou zjišťuju, že na tu úpravu fotek prostě nevidím. Tak snad nejsou moc mázlý či zrnitý, já na to fakt nevidim.

Tak mi dejte vědět, co vy na to, ale jako buďte hodní, jo?

Krásný víkend