Rob Ryan a moje kytky

V neděli jsem se tady v Londýně vydala již poněkolikáté na květinový trh. Koná se každou neděli od rána do tří na Columbia Road a je to krása - všude spousty kytek, hašteřivých trhovců jak z filmu a z nějakého důvodu taky hustá koncentrace Francouzů. Trh samotný je pěkná nudle, takže si tam všichni šlapou na paty, nicméně ulice je lemovaná nejrůznějšíma prima obchůdky s designovýma blbinama, květináčema, vintage shopama a kavárničkama. Jedním z obchodů, kterého jsem si včera všimla poprvé, je prodejna umělce Roba Ryana, jehož práce se mi líbí už delší dobu. Mám dokonce pocit, že jsem ho už i někde zmiňovala, ale zapomněla jsem ho otagovat, tak nevim kde. V článku o papercutu o něm nemluvím, což je divný, protože řekne-li se papercut, je třeba k tomu dodat "Rob Ryan". No posuďte sami.

Vystříhané obrazy s nějakým příběhem tvoří jádro RR tvorby. Kde on na ty svoje hlášky pořád chodí, to by mě teda zajímalo. Taky bych si zašla.

Kromě papercutů (které jsou řekla bych už všechny laserové) kolekce Roba Ryana zahrnujou všechno možný i nemožný. Od nádobí, polštářů, dekorativních kachliček, šperků, triček... Kromě jeho specifického dekorativního stylu mě oslovují i jeho "příběhy". Vtipné, milé....ač se zdám jako strašlivá sekera, i já se občas ráda dojmu.

Deník si sice nepíšu už leta, ale při pohledu na tendle mám chuť zase začít. "Milý deníčku, dneska sem zase spala až do jedenácti a večer jsem sežrala celou tabulku čekulády."

Jednotlivá dílka se často opakují - jako potisk, papercut nebo dekor na nádobí/kachličce/tričku... Tyhle byly obzvlášť romanťycké

Tenhle je můj oblíbený

Tenhle džbánek se skleničkama na Columbia Road zrovna měli. Ještěže sklo do kufru nenarvu, ani kdybych se na hlavu postavila, jinak bych už byla o pěknejch pár desítek liber (který nemám) lehčí.

U pásek se mě pochopitelně taky zmocnil třas v rukách

A tyhle šperky naštěstí neměli.

 Protože tenhle asi fakt dost nutně potřebuju.

Kachličky mi přišly ultra vtipný, myslím, že narvat jich pár mezi jednobarevný kachle třeba v koupelně není vůbec špatnej nápad.

A tohle je sice mimo téma, ale musím se pochlubit - tentokrát jsem neodolala a na trhu jsem si koupila kytici. Po třetí už je výběr nic moc, ale zato ceny jdou dolů a davy jsou rozpuštěné - chtěla jsem si tedy vzít svazek gladiol za 3 libry. Jenže dva svazy byly za pět. Tak že si teda vemu dva. A hodný pán mi k tomu přidal třetí. Řeknu vám, procházet se po Shoreditchi s náručí květin větší pomalu než já, to bylo něco. Připadala jsem si jak literární hrdinka a dokonce jsem svůj pověstný škleb vyměnila za spokojený úsměv. Tzn. vřele doporučuju! Lehce ovadlé kytičky mi doma rozkvetly takovým způsobem, že se na ně nemůžu vynadívat. (Nejni to vidět, ale jsou růžový, korálový a dva odstíny žluté, krása prostě)

Líbí se vám Rob Ryan? Nakupujete si kytky jen tak pro radost?

Obrázky jsou ze stránek Roba Ryana.