DIY čela postelí

Kdysi ještě v dobách zcela neproduktivního brouzdání internetem jsem - mimo jiné - zhlédla jedno video od další z mých oblíbených youtuberek Meg Allan Cole. Je to tohle:

Pokud jste si ho pustili, asi tušíte, o čem bude řeč. Pokud ne, tak já vám to teda řeknu! Bude o čelech postelí. Respektive o zcela DIY čelech postelí! Skutečnost, že dřevěná deska se dá vlastně poměrně jednoduše očalounit pomocí molitanu, vatelínu, pěkné látky a vystřelovací sešívačky, mě naprosto ohromila a tak hodinu jsem potom sledovala všechna videa s touto tématikou na youtube.

Krno nechce kultůru, Krno chce buřty

Na dnešek jsem měla připravenej klasickej článek o interiérech. Ale protože jsem v úvodu blogu předeslala, že hodlám občas ventilovat i své názory a momentálně jsem opravdu neuvěřitelně dožraná, článek se přesouvá na později.

Omlouvám se nebrňákům, ale tohle musí ven.

Když před pár dny proběhla internetem zpráva, že Jižní cetrum a.s. vyhazuje z důvodu opožděného placení nájmu na dlažbu Wannieck gallery, můj první pohled směřoval na kalendář, jestli náhodou není prvního dubna. Mé následné pocity by se daly vyjádřit asi takto:

Jeden z hlavních přínosů zahraničního studia – čočkový salát

Tenhle článek jsem psala jako jeden z prvních, ale byl delší dobu u ledu, jelikož jsem neměla obrazovou přílohu. Tu nemám furt, ale v telefonu jsem vyhrabala jednu fotku ještě ze švajcu, tak mi pro dnešek odpusťte, že se nekoná obvyklý fotoromán.

Moje první setkání s čočkou na jiném místě než v polívce či ve školní jídelně doprovázené párkem proběhlo před nějakou dobou ve Skotsku, když jsem byla na zkoušku v jedné tamější kavárně. Servírovali tam čočkový salát a já si říkala, že to je fakt neuvěřitelný, co ti Skoti dokážou splácat. Jenže to jsem byla zaslepena jinými skotskými kombinacemi, jako macaroni cheese s bramborama nebo hrozinky a čipsy narvané do sendviče. Čočkový salát jsem v tomto případě brutálně nepochopila.

Další setkání proběhlo tento podzim, když jsem lítala po městě a dostala hlad. Nerada žvejkám suchej rohlík, tak jsem v obchodě zamířila k salátům. A tam, vedle kuskusu a Quinoy (tož takový zrní), ležel v krabičce čočkovej salát. A když on tak na mě mrkal, tak jsem si ho tentokrát koupila a snědla. A bylo to hodně dobrý. Tak jsem ho doma trochu vymazlila a zde se s vámi dělím o postup.

Na zhruba čtyři porce (pokud to ovšem nesežerete celý sami – v tom případě pozor na letový provoz;) budete potřebovat:

• dva šálky zelené předvařené čočky - seženete určitě v DMku a možná i v M&S. Klasickou hnědou čočku radši nepoužívejte - ta hrozně změkne. Čočka zelená si i po uvaření zachová tvar a určitou tvrdost, bude z toho tedy salát a ne kaše. Když neseženete zelenou, nahradila bych radši černou nebo červenou. Le Puy zelená čočka, kterou používám já, vypadá za syrova takto:
 

Zdroj: http://www.brooklynfarmhouse.com/2009/01/05/lentil-soup-with-prosciutto/

DIY praporky pro vaše trachtace

Tak se mi včera konečně podařilo po delší době dokončit jednu věc. A protože se ze mě stala správná bloggerka, hned se o to s váma musím podělit.

Je to už nějaký čas, co se k mým očím a uším dostalo jedno video. Tohle:

Kachličky pro hodný holčičky. I chlapečky.

Nevím přesně, kdy to bylo, ale v nějakém z minulých katalogů Ikea se objevil obrázek kuchyně s geometrickýma dlaždičkama. Hrozně se mi to líbilo a tak nějak jsem si občas při přemýšlení nad mými budoucími kuchyněmi (ha-ha) na tenhle obrázek vzpomněla. Je to pár dní, co jsem na tu stejnou fotku narazila na ikeáckejch stránkách, a znova mě to děsně nadchlo. Ponechme stranou kuchyň samotnou, vůči té bych měla jisté výhrady, nicméně z kombinace bílé linky a arabských obkládaček jsem na větvi. Je to tadle:

Zdroj: http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/categories/departments/kitchen/roomset/20132_kiro21a/

La Petite Anne na vejletě

Jsem si vědoma toho, že v posledních týdnech trochu poklesla četnost článků. Nebylo to ovšem proto, že by se mi jako přestalo chtít nebo co, ale proto, že jsem byla mimo našu domovinu. Počítač jsem si do příručního zavazadla nebrala, protože by ten můj stařičký rozpadající se stroj mohli považovat za bezpečnostní hrozbu a navíc je těžkej jak kráva a mně by se do tašky na zpáteční cestě nevešly všechny nový hadříky. To ovšem neznamená, že jsem na svůj blog nemyslela dnem i nocí!

Fotky do telefonu si dělám často - věci, který mě prostě zaujmou si vyblejsknu a pak už si na ně nikdy nevzpomenu. Nechci se chlubit, jak bezvadně jsem se měla v Londýně, ale protože jsem kdo jsem a zajímají mě věci, jaký mě zajímají, přišlo by mi škoda se s váma nepodělit o pár poznámek a fotek z mýho posledního výletu. Ať je aspoň jednou zužitkuju.

Po příjezdu jsem z nějakýho důvodu dostala dárečky. Měla jsem je dovézt já, ale místo toho jsem je dostala. Tak jsem aspoň koupila pivo. Respektive cider - vypila jsem ho za ten týden tolik, že mi ještě teď žbluňká v břiše. Jako dárečky mě na dvou složených ručnících na polštáři jak v pětihvězdičkovým hotelu čekala souprava "udělej si vlastní koláž" a plechovka legendární Campbellovy polívky v plechovce. Houbové. Nestihla jsem ji sníst, takže mi snad bude dovežena plechovka. Můj vlastní Warhol yipééé! No co vám mám řikat, připadala jsem si, že jsem měla dovézt nejmíň pečenou kachnu nebo sadu barevných brček a ne jenom sebe.

Zdroj: http://wendyscookingblog.blogspot.cz/

Slavíme konzum, jupí a hurá

Mnozí z vás se asi z tohodle inspirativního článku orosí, ale nedá se nic dělat, láska zblbne kde koho. Navíc nevím, proč bych si jako měla nechat ujít možnost dobře si naprat těřich na účet mé drahé polovice, že ano. Takže se nedá nic dělat, ale čeká vás valentýnský článek, milánkové. Muhahaha.

I když Valentýna neslavíte, protože je to odporný amerikanismus či co, stejně vám všem doporučuju jít se minimálně někam dobře najíst. Zalít to vínem, kouknout se na film....a je jedno s kým a kde, hlavně aby to byl někdo, jehož existence vám přijde vesměs jako pozitivní věc. Pokud máte nějakou drahou polovici, dáreček je dobrovolný. Zde bych ovšem ráda opět zmínila milostné dopisy, kterým děsně fandim - ono totiž něco napsaného se nedá jen tak odvolat. Navíc je to romantika jako prase a nic to nestojí. Dále doporučuju sežrat kilo čokolády či této substanci podobných surovin. A zde si všimněte zásadního bodu - až na ten dopis můžete všechny body praktikovat zcela sami! Chci tím taky říct, že jaký si to uděláte, takový to budete mít. Určitě si můžete udělat pěknej den/večer bez kýče a konzumu a přitom slavit Valentýna.

Pokud sami nejste a kašlete na to, není úplně od věci prozkoumat půdu na druhé straně. Já jsem se na svého milého v předchozích letech dvakrát zcela vykydla, i když on vždycky donesl kytičku. Letos mi povidá: "nemohla by ses vrátit až patnáctýho?" Já: "próč?" On: "no abych ti nemusel na Valenýna nic kupovat" (chicht chicht). Já: "ježiš, na to se vybodni, já ti taky nic nedám, bože." A on mě odmění nevěřícně zklamaným "cooo?". V tom aby se prase vyznalo, že?

Tak konec srandy. Dnešní valentýnská inspirace zahrnuje:

Něco k jídlu. Já letos hlasuju pro libovolné curry. Receptů plnej internet, restaurace též dostupné. Omňomňomňom

Zdroj a recept iningliš: http://scrumpdillyicious.blogspot.cz/2010/11/chicken-in-thai-green-curry.html

Palety a bedýnky v roli nábytku

Nápady, jak využít palety v interiéru, sice již dávno prosákly i do cézet, ale já se dneska rozhodla přihřát si i svoji polívčičku. Upřímě řečeno, furt si nejsem jistá, jakej názor na takovou betli z palety vlastně mám. Ono to totiž vypadá fakt efektně a dobře. Jenže já v posteli trávím děsně moc času (hádejte, kde tendle článek píšu, ha?) a tak vyžaduju kvalitní pohodlí. Přes dvacet let jsem spala v posteli po babičce, která je sice supr trupr funkcionalistickej design, jenže je dětská a já v ní spala ještě nedávno. Teď mám konečně kvalitní rošt a matraci a neměnila bych ani za nic. Moje drahá polovice má sice novou matraci, ale paletě ne nepodobnej futon na zemi, a abych tak řekla, ta moje postel je o dost pohodlnější. Chlapům to asi nepřijde, protože nemají dámské zadnice, ale když spím na zcela rovné podložce já, tak mám pak křivý záda a špatně se mi hoví. Čili fakt, že postel z palety je bez roštu, považuju za velkou nevýhodu. Dále mi taky není úplně příjemná představa, že si při vstávání zarazím třísku kamsi....třeba do nohy, žeano.

Nábytek z palet má ale i nesporné výhody. Jednak to bude vopravdu levný. Když se trochu posnažíte, bude to i hezký. Taky budete super originální machr. A ještě eco friendly! A když vás to začne prudit, můžete v záchvatu vzteku nadělat z pokoje kůlničku na dříví s naštípaným dřívím a ani to nebude moc vadit. Takže i když mám určité výhrady k využití palet jako postele, v zásadě se mi to líbí a takovej stolek by mi rozhodně nevadil.

No a teď nějaký obrázky. Tady mají tak vysokou matraci, že ta bude beztak pružinová, čili ti by se mejm řečím o křivejch zádech asi vysmáli. Jinak tahle ložnice je taky dobrým příkladem toho, jak z interiéru plného dřeva udělat krásný čistý pokoj a né dřevník.

Zdroj: http://www.apartmenttherapy.com/green-style-sandbox-studios-br-90172