úterý 16. ledna 2018

Kilimy z Maimana a minirozhovor s Terezou Inkovou

To, že miluju orientální koberce, je myslím poměrně známá věc. Napsala jsem o nich už docela pěknou řádku článků a lze předpokládat, že v budoucnu ještě i napíšu. Proč? Protože jsou prostě boží děcka, fakt. Kvalitní vlněný koberec je naprosto fantastická investice po všech směrech - vydrží věky, je nadčasový, skvěle se udržuje, opticky i prakticky zatepluje prostor a v majitelích pravidelně navozuje velmi radostné pocity. To poslední sice soudím hlavně podle sebe, ale to se taky počitá, no ne?

Sama vlastním origo orientální koberce tři. Dva s nízkým vlasem v obýváku a v kuchyni a nově díky Tereze Inkové z Maimana i jeden krásný kilim v chodbě, o kterém ještě určitě uslyšíte. Terezu jsem před Vánoci navštívila v jejím pražském showroomu, kde jsem kromě vůně vlny do nosa a koberce do tašky nasála i poměrně hodně zajímavých informací. Věděli jste třeba, že Afghánistán je poslední východní zemí, kde kilimy vyrábí výhradně ručně tamější ženy? Samozřejmě poté, co chlapi řádně opečují a oholí ovce. V jiných zemích mnohem více zdomácněla průmyslová výroba. Aha!
kilim Rangina
A co to vlastně ten kilim je?
Jedná se tkaný koberec, který má stejný rub i líc. Existuje mnoho druhů a podob kilimů, můžete tedy narazit i na takový, který má částečně krátký vlas, což mě teda značně překvapilo. Koberce tkají ženy hlavně přes zimu a jeden obvykle vzniká kolem jednoho až šesti měsíců. Zatímco složité perské koberce se většinou tvoří podle předem daného návodu, kilimy jsou hlavně geometrické a vzory se utváří za pochodu podle fantazie tkadlen. Do každého koberce tak mají možnost vyplést kus sebe a i proto se vžilo krásné rčení "Rozviň svůj koberec, abych viděl, co máš vepsáno ve svém srdci". Toto přísloví pochází od Turkmenů, jejichž ženy jsou údajně ty nejšikovnější tkadleny... které se díky tomu i dobře vdávají. Já věděla, že mám tu předložku do koupelny zkusit utkat sama!


Do Afghánistánu se Tereza dostala pracovně, kde se na vlastní oči přesvědčila o kvalitě místního řemesla. Protože lokality, které navštívila, byly poměrně odlehlé, stala se asi první zákaznicí některých tamějších rodin, od kterých nakoupila několik kousků pro sebe nebo pro známé. Až ji spolu s kolegou Eshanem napadlo, že by ta krása mohla zajímat víc lidí tady u nás v české kotlině. A taky že jo, takže vznikla Maimana. No a aby to všechno nebyly jen neověřené informace ode mě, zeptala jsem se na něco málo o kilimech přímo Terezy...



Předpokládám, že jsi na tuhle otázku odpovídala už asi tisíckrát, ale - jak jsi se vlastně ke kilimům dostala?

U mě to byla láska na první pohled. Díky mé práci jsem objela mnoho afghánských vesnic a když jsem se bavila s místními ženami a popíjela s nimi čaj u nich doma, vždycky mě zaujaly nádherné dekorace (tkané kilimy, vyšívané dečky atd.), kterými si zdobily své pokoje. Začala jsem si jich více všímat i na místních bazarech a díky místním kolegům i rozumět kvalitě, vzorům. Pak už byl jen malý krůček k tomu dovézt jich pár do ČR na zkoušku a pak rovnou celý balík :)

Proč bys do interiéru doporučila právě kilimy? 

Protože jsou to nádherné a také velmi praktické doplňky do interiéru. Kdekoliv se ocitnou, místnost krásně zabydlí a zútulní. Svými geometrickými a jednoduchými přírodními vzory v sobě nesou nadčasovost a hodí se do téměř jakéhokoliv interiéru. Jako kvalitní ruční práce vydrží věčnost! Vlna má navíc samočistící schopnost a kilimy se tím, že jsou tkané naplocho, velmi snadno udržují. Tento fakt ocení hlavně majitelé domácích mazlíčků. Do kilimu se jejich chlupy nebudou zamotávat tak, jako do vázaného koberce.



Předpokládám, že výrobní proces jsi viděla na vlastní oči mockrát. Zkusila sis někdy i výrobu? Jak dlouho trvá vyrobit jeden takový koberec?

Utkat kilim jsem si sama nezkusila, opravdu to není nic snadného. Místní ženy jsou neskutečně šikovné a jen bych se zahanbila. V Afghánistánu se tkaní kilimů stále odehrává velmi tradičním způsobem, některé ženy postrádají kolovrátek a spřádají vlnu ručně. I česání a barvení vlny se odehrává v domácnostech. Do jednotlivých úkonů může být zapojena celá rodina. Doba výroby se velmi liší, jako se liší velikosti a vzory kilimů, řekla bych 1-6 měsíců.

Překvapilo mě, kolik druhů kilimů existuje, jaké máš nejraději ty?

Já osobně mám velmi ráda kilimy obarvené přírodními barvivy jako jsou kůra granátového jablka, mořena či světlice barvířská, kurkuma či indigo. Tyto barviva spolu pěkně harmonizují a jsou velmi příjemné na pohled. Také velmi dlouho na koberci vydrží, i když časem vytvoří přirozenou patinu. A navíc mě moc těší fakt, že tímto podporuji starobylou a nyní již poměrně vzácnou tradici přírodního barvení vlny.

Víc podrobností o výrobě se dozvíte v článku ZDE

A jedna na závěr: Kolik koberců máš doma ty?


Sama mám doma 2 kilimy a 1 koberec s vlasem, který jsem dostala od kolegů při odjezdu z Afghánistánu. Ale protože mám doma provozovnu, všechny ostatní kilimy z nabídky mám hezky pověšené na stojanech v hale. Tímto vás zvu na návštěvu. U tradičního kardamonového čaje si můžeme povědět ještě více!




Můžu potvrdit, že je z čeho vybírat, málem jsem neodešla. Pokud tedy plánujete pořízení orientálního koberce a z letákových nabídek s 150% slevou máte trochu hrůzu, určitě doporučuju Terezu a její poklady navštívit. Stojí to za to!

Dobrou zasněženou noc z Brna přeju
post signature

2 komentáře:

  1. Je to nádhera, moc by se mi takový koberec líbil. Kilimy se kochám ještě na carpetvista eshopu. My máme doma neorientální kilim retro český, asi tak z 60. let :-). J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hlavě jestli slouží a dělá radost! :) Z carpetvisty mám koberec v obýváku a je boží, ale trochu mi k němu chybí ten autentickej příběh...

      Vymazat