Tak konečně jsou vysvědčení rozdána a začaly prázdniny. Pro mnoho rodičů teď nastává prekérní situace, kam odlifrovat potomky, aby neseděli doma, když oni musí do práce. Já jako dítě jezdila jednak na tábory, ale hlavně jsem trávila celé týdny na chalupě s babičkama a dědečkama. Z chalupy mám jedny z nejintenzivnějších a nejzásadnějších dětských vzpomínek, jak jsem lezla po stromech, stavěla bunkry, pobíhala po střechách, hrála si v dřevníku nebo chodila s babičkou a dědou na houby, maliny a ostružiny. Jak jsme museli obírat rybíz a maliny na zahradě, ze kterých pak babičky v kuchyni vařila sirupy a marmelády. Jak jsme chodily s bandaskou pro čerstvý mlíko a jak nám k večeři babička dělala kakao a chleba s paštikou. Nebo jak jsem celé hodiny sedávala v koruně třešně s knížkou Děti z Bullerbynu, kterou jsem v dětství četla asi tak jednou týdně. No co vám budu vykládat, nostalgie jak blázen.
Až si řikám, jestli taky jednou budu mít nějakou chalupu, kde budu v důchodě (ha-ha) trávit léto a hlídat vnoučata. V případě, že jo, klíďo by mohla vypadat nějak takhle: