Pohádky pro dospělé (tzn. je to lehce fantasy, obsahuje to aspoň jeden pořádný líbanec, sprostý slovo a alkohol) jsou v podstatě mým nejoblíbenějším filmovým žánrem, i když mají občas tendenci končit i blbě. To není případ filmu Penelope s Christinou Ricci v hlavní roli, který má schéma nefalšované pohádky, čili všechno dobře dopadne a žili štastně až do smrti. Proč cpu Penelope sem na blog? Protože celý film má naprosto unikátní vizuální styl, který pro něj ale není natolik určující, jako například filmy Wese Andersona. Přesto je ale čirá radost se na něj koukat, na Penelopiny šaty, na její pokoj, na město, na loft postavy mého oblíbeného Jamese McAvoye... Příliš mnoho obrázků po internetu nekoluje, ale jako ochutnávka by to myslím mohlo docela stačit.
![]() |