neděle 16. prosince 2018

Jak jsem dekorovala podzimní svatbu (ne tu moji)

Týden před Vánoci je to asi trochu offtopic, ale už delší dobu jsem vám chtěla ukázat nějaké fotky z toho, jak jsem si zase jednou hrála na dekoratérku. A to rovnou na svatbě!

Dekorování "cizí" svatby jsem se děsně bála, zadání bylo dost výzva. Jednalo se totiž o moravsko-francouzskou svatbu a jako barvy chtěli ženich s nevěstou trikolóru. Červená, bílá a modrá jsou totiž barvy, které spojují obě země. Rozhodně to teda není kombinace, se kterou bych předem počítala, ale nakonec to myslím klaplo a spokojená byla jak nevěsta, tak i já. Jinak jsem měla v podstatě úplně volnou ruku, nevěsta akorát měla k dispozici nějaká světýlka, která chtěla zužitkovat.

Protože ze své vlastní svatby vím, jak hrozně důležité jsou květiny (a jak často se opomíjí), jedním z prvních bodů programu bylo zapojit do procesu Dominiku Za Kapradím, která vytvořila veškerou květinovou výzdobu. Byli jsme i s nevěstou domluvení na aranžmánech na stoly a oltář, malé vázičky na bistro stolky a nějaký eukalyptus a pistácii na dozdobení. A pak samozřejmě i vazby pro nevěstu, maminky a podobně, ale to už šlo mimo mé pole působnosti.



neděle 2. prosince 2018

Letošní DIY adventní věnec...

Letošní věnec má stejnou historii vzniku jako ten loňský. Nevěřila jsem si totiž, že kdybych to nechala jenom na sobě, že bych to stihla (a reálně nějakej vyrobila). Pravděpodobně bych to nestihla a nakonec akorát vytáhla ten loňský. Ten mimochodem dostal nové svíčky a sedí v kuchyni, pořád relativně při síle. Workshopem jsem se každopádně dobře pojistila proti své neschopnosti a dobře jsem udělala! 

Letošní věnec má v sobě eukalyptu jenom trošku a hlavním materiálem se tak stal jalovec a střapatá borovice i se šiškama. Kromě toho jsem sem tam připletla i větvičky modřínu s lišejníkem a plody olše.

neděle 25. listopadu 2018

Moje nejoblíbenější youtube kanály o bydlení (cizojazyčné)

Přátele a kamarádi, jak jste si asi všimli, ten pozdní podzim fakticky nejni moje roční období. Moje neaktivita zde a na sockách tedy neznamená, že bych si užívala skvělého offline života nebo pobíhala v plavkách někde na jižní polokouli, ale že kromě práce akorát ležím jak placka a toužím po jaru. Jediná má mimopracovní činnost komě spánku momentálně zahrnuje civění na youtube, což už mě teda taky přestává bavit. Ale říkala jsem si, že bych se o těch pár účtů, které s oblibou sleduju, s váma mohla podělit. Všechny se týkají bydlení a DIY a všechny jsou teda v angličtině, což doufám nebude vadit. Ony některý ty videa jsou stejně lepší bez zvuku, viz. první kategorie:

I. Uječené Američanky

Vždycky, když si na YT pustím jeden z těchto dvou kanálů, Jiří nasazuje sluchátka a odchází do vedlejších místností. Fakt nevim proč ty Američanky tak ječí a přehání a objímají se, každopádně po čase si zvyknete. Partneři nikoliv. Pokud jde ale o obsah, rozhodně na tyhle dámy koukám ráda:

Mr. Kate

Tuhle paní s manželem sleduju už mnoho let. Ze začátku to nebylo vždycky úplně na stopro, ale dneska už to dotáhli na jinej level a ten progres mě hrozně baví. Nejvíc se mi líbí epizody "on a budget", kdy zařizujou za pár šušňů, anebo "what's my aesthetics" kde zařizujou podle stylu. Taky se mi líbila série z renovace jejich studia a i sérka o jejich vlastním baráku stojí za mrknutí. Jinak i když Kate dost ječí, s Joeym jsou furt poměrně sympatická dvojka, na jejich videa se vždycky moc těším a pouštím si je hned po vydání.

zdroj

úterý 16. října 2018

Dánský byt v Aarhusu na říjen

Tak jsem se z komentářů dozvěděla, že prej máte rádi články s interiérama! Aha! Svědomitě jsem se tedy vydala na obhlídku svých oblíbených webů a jeden pro vás našla na femina.dk. Tento dánský časopis na webu konečně upravil kvalitu publikovaných fotografií, takže se to dá zas pěkně čórovat. Výběr byl jako obvykle pro váhu náročný, dokonce už jsem měla nachystaný úplně jiný interiér, ale na poslední chvíli si to rozmyslela.

Tenhle byt z dánského Aarhusu mi totiž přijde jako stvořený na podzimní pobyty doma. Takový to, když po létě venku začnete aktivity přesouvat dovnitř a potřebujete, aby vás to hezky zrelaxovalo. Takže se obklopíte teplýma barvama, zelení, dřevem, polštářkama, záchytnými body na koukání...a snažíte se v tom dožít jara. Jinak v bytě bydlí mladý bezdětný pár a pes a hodně věcí asi vyráběli/malovali sami. To teda asi bez psa.

V téhle fotce najdete všechno ze seznamu výše. Na tu pohovku bych si hupla hned! A navíc se mi líbí paní s modrejma vlasama, který jí závidim.

čtvrtek 11. října 2018

Vyhlašuju výsledky soutěže a odcházím slavit

Tak a je to tady. Jednak mám dneska třicet (what?? jak k tomu došlo?) a jednak jsem vybrala a vylosovala vítězky soutěže o čtyři poukázky do Bella Rose. Děkuji všem, kteří jste se zúčastnili a pod článek mi napsali. Hltala jsem všechny komentáře a opravdu hrozně moc oceňuju, jakou zpětnou vazbu jste mi dali. Nejsem obvykle moc osobní, tudíž se tu normálně nijak zběsile nekomentuje...a já pak občas vlastně tak nějak "nevím". Teď mám mnohem lepší představu o tom, co vás tu baví a taky co váš štve (že mám poslední dobou výpadky, nojo). Takže opravdu moc díky, měla a mám jsem ze všech komentů fakt mega radost.

No a kdo že to teda vyhrál?

Včera jsem si na narozeniny napekla! Skořicoví šneci podle Děvče u plotny Tak vám posílám alespoň obrázek :)

neděle 7. října 2018

O svatbě díl 2. - šaty

Jestli si něco z tématu "svatba" zaslouží samostatný článek, jsou to určitě šaty, které mi ušila Marie Mukařovská. Jsou totiž nejkrásnější na světě (minimálně pro mě), lehké jako pavučinka a zcela jednoznačně "moje". Vedla k nim docela dlouhá cesta, ale z výsledku jsem pořád úplně nadšená. I dneska, když jdu kolem nějaké výlohy se svatebníma šatama, tak si ji zkontroluju...a pak spokojeně odcházím se slovy "nope, moje jsou nejkrásnější".

Je samozřejmý, že vám všem se moje šaty takhle líbit nebudou, některým dokonce vůbec. Pokud ovšem některou ze zde přítomných slečen čeká svatba, vřele doporučuji, abyste pro sebe našly takové šaty, ze kterých budete přesně takhle nadšený. Budete se pak cítit krásný a sebevědomý a to je myslím poměrně žádoucí!


úterý 2. října 2018

Slavím výročí s Bella Rose - něco o mé práci a SOUTĚŽ

Né že bych to někdy vyloženě tajila, ale že pracuju v brněnském e-shopu Bella Rose jsem na blogu rozhodně nikdy moc hlasitě nevykřikovala. I když teda předpokládám, že jste si to někteří možná domysleli. Přitom za svou práci vděčím v první řadě právě tomuto blogu, kterým jsem se při pohovoru prezentovala jako důkazem toho, že jsem kreativní, orientuju se v současném interiérovém designu a umím psát. (A ne že se teď začnete předhánět v hledání překlepů! :P) No a protože to v pondělí 1. října byly přesně čtyři roky od chvíle, co jsem v rámci extrémně vichřičného léta páně 2014 nastoupila v Brně-Modřicích na značku, rozhodla jsem se to teď konečně se slzou dojetí trochu okomentovat. A povědět vám něco o tom, co tam vlastně dělám. A taky se trochu pochlubit, žejo.

Jarní lookbook Bella Rose a já vykládám Domči ze Za kapradím něco děsně vtipnýho 

pondělí 17. září 2018

Hladké podlahy vol. 2 - pryskyřice a jiné taškařice

Pamatujete ještě na článek o betonových podlahách? Trochu jsem v něm nakousla téma "aťák", respektive dílnička/zašívárna/home office a cokoliv dalšího se časem vystříbří. Vysnila jsem si do něj hladkou podlahu, ideálně bílou. Jelikož už pár týdnů chodím ve volných chvilkách oškrabávat starý lepidlo, můj plán je jasnej - jakmile to příští rok doškrábu, výsledný povrch natřu plechovkou z Bauhausu. Tadá! Kdybych ale měla jiné časové a finanční možnosti, zvolila bych pravděpodobně trochu jinej postup.

Pokud se vám hladký podlahy beze spár líbí tak jako mně, máte kupodivu poměrně dost možností, jak takového povrchu docílit. Hladká podlaha jde normálně položit (třeba marmoleum) anebo vylít. Vylívají se betonové, anhydritové anebo epoxidové stěrky, které mají každá trochu jiné vlastnosti. Epoxidové jsou pokud vim většinou lesklé, klidně i s flitry nebo metalickým efektem, což už je teda slušná divočina, ale stejně mě baví na jejich výrobu koukat na youtube.

V článku jsem dala dohromady obrázky hladkých podlah, jakým způsobem jsou vyrobené ale upřímně řečeno často fakt nepoznám. Všechny jsou ale skvělý a chci je! 

1. Třeba tuhle geniální modrou:

neděle 9. září 2018

O svatbě díl 1. - oznámení a tiskoviny

Jelikož to možná ještě pro někoho bude novinka, napíšu to rovnou jak to leží a běží, ať to máme z krku hned na začátku. Takže tradáá, Anka nezůstala na ocet a vdala se, jupí! No a chcu vám o tom konečně taky něco "málo" napsat!

Přiznávám se bez mučení, že nad tím, jak pro vás zpracovat téma naší svatby, jsem se solidně zasekla. Furt jsem nevěděla, jestli udělat jeden článek, rozdělit to do víc, jaký v tom případě volit tematický okruhy...no a máme tu září, svatba byla v červnu a kromě květinový fotostěny je na blogu kulový, že. Takže jsem se právě teď, v pátek ve 23:54 s mozkem ve formě míchaných vajec rozhodla, že to rozdělím a rozpitvám jak nejvíc to pude. Mám totiž fakt pěkný fotky a momentálně ještě i docela dost knowhow! Ale zas to možná roztahám na nějaký delší časový vobdobí, ať nám tady z toho nehrábne, jo?

Při plánování jsem samozřejmě prolustrovala všechno, co se na netu dalo k tématu najít. A z vlastní zkušenosti tedy můžu říct, že informací není nikdy dost! Tak doufám, že se moje nadcházející články budou nějaké budoucí nevěstě hodit. Pro mě byla svatba velký "projekt", na který jsem se pochopitelně moc těšila. Mírně mě znervózňovaly dobře míněný poznámky o tom, jak to budem mít určitě dokonalý, jak se všichni těší, že to bude určitě krásný.... No co vám mám povídat, vysoký očekávání mi na duševním klidu zrovna nepřidaly, ale jinak byly celé přípravy vlastně až na pár výjimečných vyteklých nervů (mých) dost fajn. Nejvypjatější chvilkou příprav byl střet názorů mezi mnou a mámou na téma "rozpuštěný vlasy vs. drdol". To byla tvrdá bitva, kterou jsem navíc prohrála, ale ve výsledku to vlastně dopadlo přesně tak, jak mělo. (Jestli máte pocit, že teď implikuju, že rodiče mají většinou pravdu - tak to může, ale taky nemusí být pravda.)

No a když tedy začínám svatební seriál, chtěla bych začít tím, čím svatba většinou začne pro vaše okolí - oznámením. Tedy něčím, s čím mi internet neočekávaně zas tak moc nepomohl.

foto Fotím

čtvrtek 30. srpna 2018

Domov plný barev a zeleně

Našla jsem na The Design Files svůj dream house! Už zase. Ale tenhle fakt píše! Je v něm spousta barev, rostlin, dřeva a nadčasových kousků a nachází se - jak jinak - v Austrálii. Mám pocit, že o australským bydlení už jste ode mě něco slyšeli. Jednou, dvakrát...do půl roku minimálně, že, ha. Kdyby to nebylo dva dny letadlem, už jsem tam dávno!

Tenhle krásný dům patří paní Maritě McCausland, která v Melbourne vlastní obchod s pokojovýma rostlinama Into The Wild. Čili něčím, co je u protinožců asi vcelku běžný, ale u nás existuje zatím akorát na bázi několika málo projektů. Ale zpět k bydlení. Je totiž boží.



neděle 26. srpna 2018

DIY květinová fotostěna - WARNING - do not try this at home

Jestli jste někdo dumali, na co jsem použila tu miliardu papírových růží, jejichž výrobě jsem věnovala článek před pár měsíci, tak konečně můžete přestat dumat. Celý ten zdlouhavý proces měl za cíl vytvořit pozadí do našeho svatebního fotokoutku. A byl to nakonec docela dobrej nápad!

Dobrá zpráva je, že po růžích už je stěna vopravdu dost easy. Přesto mám pár tipů, který by se vám v případě snahy o replikaci tohoto projektu mohly hodit.


neděle 19. srpna 2018

Co jsem ušila + nějaké pindy o mně a módě

Tak jo. Než se do toho pustím, prosím berte na vědomí, že:

1. nejsem žádná fashion bloggerka ani modelka - a tenhle článek je primárně z kategorie DIY s bonusem v podobě protivného mrmlání
2. fotky fotil nepříliš nadšený manžel na mobil podle toho, kde jsem se v dané garderóbě vyskytla - a podle toho to i vypadá :))
3. je to brutálně dlouhý - a to jsem celej jeden dlouhej odstavec plnej hejtů na polyester smázla!
4. pokud vás zajímá čistě jen část o mém šití, srolujte k podnadpisu A co teda s tím

Varování máme z krku, tož pojďme na to!

Trocha backgroundu

Nutkavá potřeba naučit se doopravdy šít ve mně rostla už několik let. Jako děcko jsem se samozřejmě furt převlíkala za princezny a nějaké honosné róby ze záclon jsem si pomocí sichrhajcek a příležitostných experimentů na babiččině šicím stroji i spíchla. K rovným švům a střihům jsem se ale nebyla schopná dopracovat ani poté, co jsem o deset let později dostala svůj vlastní šicí stroj. Jo, dokázala jsem ušít povlak na polštářek anebo závěsy, ale cokoliv složitějšího nešlo napasovat na pracovní postup "punk" (čili žádný měření, žádný střihy, prostě to tady nějak šmiknu a tady to nějak sešiju) a tím pádem to pokaždé skončilo troškou zuřeníčka, zamuchlanejma nitěma a zničenou látkou.

V podstatě celý gympl byla většina mého šatníku postavená na sekáčích s každoročním Ježíškem z konfekce. Na vysoké se mi už sekáče tolik obrážet nechtělo a po nástupu do práce už na to ani nebyl čas. Jenže někdy po dvacítce jsem všech těch polyesterových halenek, viskózových šatiček a akrylovejch svetrů za pár stovek začala mít fakt plný zuby.

Jsem znamením váha, navíc poměrně dost náročná. V obchodech se mi skoro nikdy nic nelíbí, velikosti mi nesedí - a když už mi něco padne do oka, sáhnu na to a mám pocit, že to si rovnou můžu oblíknout pytel na odpadky. Bavlněnou košili jsem u nás aktivně sháněla asi rok (a nesehnala), svetr z čisté vlny seženete akorát v tom sekáči (nebo teda i Benettonu, abych nekecala) a hedvábí je u nás něco jako Colombova manželka. Nesnáším nepraktické trendy, co sedí tak dvou procentům populace, miluju pohodlné a praktické věci, co pak nosím do roztrhání. Černý bavlněný kalhoty jsem si po prošoupání koupila 3 x za sebou ty stejný, bavlněnou košili jsem nakonec ulovila v Uniqlo a mám odtamtud dohromady čtyři ty stejný v různých barvách. Pokud mi v klasických obchodech něco vyhovuje střihem i materiálem, bouchám šampáňo - moc se mi to totiž nestává.

A co teda s tím

Pokud máte s konfekční módou podobný problém jak já, ale do šití se vám nechce, máte několik možností - sekáče, lokální značky anebo švadleny. Ano, je to proces náročnější časově anebo finančně, ale pokud stejně jako já nepotřebujete mít každý den nový model a časté změny vlastně ani nemáte rádi, pak je to pro vás proces zcela ideální. Mně móda nebaví. Respektive - mně rychlá móda nebaví. Stejně jako v interiérech mě baví nadčasovost, kvalita, hravost a osobitost. Šít jsem se tedy chtěla naučit i proto, že jsem měla pocit, že mi vlastně ani nic moc jinýho nezbývá.

Začala jsem tím, že jsem vloni konečně pořádně otevřela knížku Love At First Stitch, kterou jsem si před lety dovezla z Londýna. (Mimochodem, v tom článku jsou vyfocený i nějaký ty košile z Uniqla) Podle knížky jsem pak ušila myslím troje pyžamový kalhoty, následně vylepšila střih a ušila ještě další troje. Pýžo tak má ode mě manžel, sestra, mamka, taťka i nejlepší kamarádka.

Po prvních dvou pyžamech přišel bod zlomu - vloni na jaře jsem se přihlásila na víkendový kurz šití v Brno šije, šmahem odmítla nabízené začátečnické projekty a prohlásila, že chci sukni do pevnýho pasu na zip. A stalo se.

No, to jsem trochu zjednodušila. Na úplném začátku jsme v kurzu prošívali papír, pak přišel na řadu povlak na polštářek a pouzdro, ve kterém mám dneska šitíčko. První den po obědě jsme si pak mohli vybrat jednoduchou halenku nebo sukni na gumu, kterou šila většina osazenstva. Jenže já sukni do gumy nebo střečového pasu fakt nechtěla, protože bych ji nikdy nenosila. Lektorky byly naštěstí úplně zlaté, vymyslely mi střih pasu a prakticky mě celým procesem provedly za ručičku. Výsledek tenkrát předčil veškerá má očekávání - ta sukně se fakt dá nosit! A je to tahle:


pondělí 6. srpna 2018

Betonové podlahy nejen do garáže!

Od mého posledního příspěvku už zase uplynulo poměrně dost času, tentokrát mám ale celou kopu dobrých výmluv. Jak jste si někteří jistě domysleli (nebo rovnou viděli na mým instáči), na konci června se ze mě stala vdaná paní, která se následně i s manželem sbalila a vodjela pryč. Teď jsem už sice nějakou dobu zpět a roztíkám se v kanclu za komplem, blogové "prázdniny" jsem si ale i tak chtěla ještě trochu prodloužit.

Poslední dva týdny už mi ale dost zřetelně začínala chybět nějaká akce. Velkej projekt s krycím názvem "svatba" pořešenej, dovolená v tahu, plány žádný. Takže jsem začala fantazírovat. A to jako obvykle poměrně dost slušně.

Jeden z mých letošních (zatím) neuskutečněných plánů se totiž jmenuje "ateliér". Místo, kde bych si mohla vesele roztahovat všechny svoje krámy, mít šicí stroj vytaženej klidně i měsíc a podlahu zaskládanou nějakou životně důležitou papírovou pitomostí, kterou jsem se rozhodla vytvořit (ano, narážím zde na papírové květiny, které jsme měli v obýváku na koberci v procesu cca čtvrt roku).

Eeee, pardon za slovní průjem, evidentně mám za ty dva měsíce přetlak nevypsaných slov. Prostě - googlila jsem litý podlahy do aťáku. Našla jsem jich mega, hrozně se mi líbí barevný, ale potkala jsem tolik krásnejch betonovejch, že to vydá na celej článek. Hele:

1. S kytkama a přírodním matrošem si beton rozumí náramně! A jak je to krásně flekatý <3

zdroj

neděle 20. května 2018

Květnový interiér - šedá elegance ve Filadelfii

Pokud u mě na blogu nejste právě teď poprvé, tak určitě víte, že mám v interiéru ráda aspoň trochu barvy. Monochromní interiéry mě většinou hrozně nudí, velice často totiž vychází jenom z nějakého okopírovaného trendu - a pak tomu chybí srdce. Když se to ale umí a vychází to tak nějak zevnitř, to je pak jiná! Jako třeba tento krásný domek v pensylvánské Filadelfii, kde sice barvám moc nefandí, ale přitom i moje oko plesá a já áchám. Hele!


neděle 6. května 2018

DIY návod na velké papírové růže + šablona

Helou! Dneska mám pro vás návod na vytvoření téhleté šílené záležitosti, která je zároveň hlavním důvodem toho, proč se tu dlouho nic nedělo. Už od února vyrábím jak idiot miliardu těchletěch papírovejch kravin, tedy květin - a konečně mohu s uspokojením prohlásit, že mám hotovo! Čtvrt roku v obležení papírovejch odstřižků, vláken z lepidla, spálenejch prstů, marvelovek a naprosto nulové schopnosti koncentrovat se na jakejkoliv jinej projekt. Jestli to stálo za to? To se teprv uvidí, spíš asi ne, cha!

Na co jsem tyhlety růže vyráběla vám prozradím v některém z dalších článků, protože tenhle má už i tak zhruba deset kilometrů. Každopádně růže jsou samy o sobě fakt moc pěknou dekorací na zeď, na večírek, na dárkové balení, svatbu, do dětského pokoje.... Jedna tato růže o průměru cca 20 centimetrů vám po troše cviku zabere zhruba půl hodiny, ale při sledování filmu i dýl. Pokud se plně soustředíte, tak to zas frčí mnohem rychleji.

neděle 8. dubna 2018

Londýnský domov plný květeny

Duben je tady a s ním i čas ukázat zas nějaký pěkný interiér. Tento se rozporcovaný v několika článcích objevil před pár dny na Habitat blogu a značně potěšil moje oko. Pokud máte s jarem taky děsnou touhu po zeleným a nakupujete pokojový kytky ve velkým, pak určitě čtěte a koukejte dál, protože o zeleň tady rozhodně nebude nouze. V tomhle živém interiéru plném barev a kytek totiž bydlí paní z londýnského květinářství Geo Fleur, které bych označila za splněný sen všech milovníků urban džunglí. A její domov je tedy logicky džungle jak vyšitá!

Krásné syté barvy + zeleň = hyperventiluju a toužím se tam vsádlit na návštěvu


neděle 25. března 2018

Velikonoční inspirace 2018

Světe div se, za pět let existence blogu jsem stvořila jen dva velikonoční články, naposledy o popsaných vajíčkách před dvěma rokama. Letos mám před Velikonocemi pár dní volno, existuje tedy jistá šance, že stihnu vytvořit i nějakou výzdobu! (Teď jsem to mimochodem právě zakřikla.) K tomu ale potřebuju nějakou dávku inspirace, že, protože ta moje poslední je z toku 2013, a to už je přeci jen trochu pasé.

1. Moc se mi zalíbila tahle jarní terárka. Todle ani neobsahuje žádný vajca, přitom úplně křicí JARO! Ve zdroji najdete i pěkný obrázkový návod, i když teda v němčině.

zdroj

neděle 11. března 2018

Jarní kolekce House Doctor 2018

Dospěla jsem k závěru, že na počest krásného počasí uplynulého víkendu to chce nějaký opatrně jarní článek. Taky máte z té zoncny a venkovního blata takovou radost? Zítra už si možná ani nevezmu podvlikačky! Teď ještě přežít "jarní" únavu (kterou ale stejně trpím celoročně) a možná ten život zase začne být worth living. Kafíčka a limonády na sluníčku i po práci, chataření na prýglu, sluneční brejle nebo rifle zazimovaný ve skříni až do října....už aby to bylo xakru! Ale než to přijde (což bude doufám brzy), musíme se holt spokojit s těšením se a nadějným vyhlížením. A čím jiným začít, než nějakou pěknou jarní kolekcí!

Jarní kolekce se většinou fotí na podzim a k pokoukání bývají dostupné už prosinci či lednu, kdy je mi ovšem ještě vcelku blbý je na blog dávat. Už teď je tedy poměrně dost z čeho vybírat, ale já musím opět sáhnout po stálici - mojí nejoblíbenjší dánské značce House Doctor.

Letošní fotky vypadají oproti minulým kolekcím poměrně monochromně a na jarní kolekci až "zimně", při bližším ohledání ale z neutrálního pozadí vykukují elegantní barvy a výrazné materiály.

neděle 4. března 2018

Vintage zrcadla - trochu světla prosím!

Volejte sláva a tři dny se radujte - nejhorší měsíc v roce je konečně za námi! Ano, je tomu sice již pár dní, ale já se teprve teď začínám pomalu vzpamatovávat a tento fakt patřičně oceňovat. Letošní únor mi dal fakt dost zabrat, díkybohu, že je tak krátkej. Moje tělo vyplo, moje mysl taky. Místo lyžování neschopenka, místo plánování nových projektů chandra a nepříliš kvalitní online seriály. Jako správná váha budu doufat v harmonii a to, že většinu negativna jsem si pro letošek už stačila vybrat.

S březnem jsem začala trochu plánovat. Tělo jsem uvedla do vertikální polohy a konečně podrobila ráznému kritickému zraku nekonečnou řadu odložených záložek v mým prohlížeči. Jedna z nich byla stránka Aukra a vyhledávání vintage zrcadel.

Už delší dobu totiž bojuju s vytvořením galerie v naší chodbě. Neustále přenáším obrázky z kuchyně do chodby a zpět a pořád mi tam něco chybí, neštymuje a nesedí. A pak to přišlo. Nápad! Naše kuchyňka má světlo akorát odpoledne, jinak do ní sluneční paprsky příliš nedosáhnou. Napadlo mě tedy na jednu zeď sehnat starožitné zrcadlo, které by (doufám) mohlo trochu toho přirozeného světla vykouzlit! No a nebyla bych to já, abych v takovém případě neprovedla krátký internetový průzkum, že.

1. Průzkum se týkal hlavně otázky, jestli bych byla schopná najít dostatek argumentů do případné diskuze na téma "je to hnusný a kýčovitý". Stejně se ale (zase) ukázalo, že doma taková diskuze nehrozí. Moje drahá polovice má v mé dyzanjové oko plnou důvěru, které se obvykle projevuje prohlášením "já nevím, jak myslíš, mně je to jedno".

Každopádně teď jde o to, jestli přesvědčím vás! Co myslíte, dobrý, ne?

zdroj

neděle 4. února 2018

Mid-century modern - něco jako retro

V bydlení existuje uber giga množství různých stylů, ne všechny jsou ale u nás profláklý. Mid-century je záležitost řekněme americká a australská, u nás je tomuto stylu nejblíž sedmdesátkové retro. Styčné body naleznete, ale vydávat je za ekvivalent úplně nemůžeme. Naše retro je totiž vzhledem k ekonomické situaci tehdejší doby celé takové plastovější a dřevotřískové, i když některé prvky jsou stejné. Podobné jsou tvary nábytku, ikonické komody nebo například záliba v závěsných květináčích a stojanech na květiny. Žádný mid-century interiér jsem ale u nás eště nepotkala, i když upřímně doufám, že nějakej existuje! 

Přijde mi, že každý rok se jeden takový mid-century prvek promítne do aktuálních interiérových trendů. V letech minulých to bylo macramé a závěsné květináče, letos se konečně začnou objevovat květináče na nožičkách (yess, já si to totiž tak usilovně přála, až jsem byla vyslyšena či co, cha!), ale na to si musíte ještě pár týdnů počkat.

Mid-century modern jakožto mix "retra" a moderního bydlení je jeden z mých oblíbených interiérových stylů právě proto, že i když s ním nemám přímou zkušenost, pořád mi přijde velmi blízký. Asi jak když potkáte spolužáka ze základní školy, kterýho jste sice dvacet let neviděli, ale jak jste společně pařili pogy v družině nemáte šanci do konce života zapomenout.

Vo čem že to tu celou dobu melu?

1. Lesklá naoranžovělá dýha, tmavá barva na stěně, křesílko s "kuželkovitýma" nohama. Co dodat.

neděle 21. ledna 2018

Barevná injektáž z Melbourne

Tak jo, přiznání na začátek: mně už z té naší středoevropské zimy solidně šplouchá na maják. Ve snaze zmírnit barevnou deprivaci jsem si tedy rozhodla spravit náladu projížděním australských The Desing Files, kteří mě z hlediska výbuchů barev a spousty světla nikdy nezklamou. A protože situace je kritická, padl mi do oka pravděpodobně ten nejeklektičtější a nejbarevnější interiér, který se na těchto stránkách vyskytuje. A hned se cítím značně občerstvena!

Tento interiér se nachází v Melbourne a bydlí v něm rodina ilustrátorky a designérky Pauly Mills. Ze všeho nejvíc mě dostal jejich obří krb, který je jak z hradu.


úterý 16. ledna 2018

Kilimy z Maimana a minirozhovor s Terezou Inkovou

To, že miluju orientální koberce, je myslím poměrně známá věc. Napsala jsem o nich už docela pěknou řádku článků a lze předpokládat, že v budoucnu ještě i napíšu. Proč? Protože jsou prostě boží děcka, fakt. Kvalitní vlněný koberec je naprosto fantastická investice po všech směrech - vydrží věky, je nadčasový, skvěle se udržuje, opticky i prakticky zatepluje prostor a v majitelích pravidelně navozuje velmi radostné pocity. To poslední sice soudím hlavně podle sebe, ale to se taky počitá, no ne?

Sama vlastním origo orientální koberce tři. Dva s nízkým vlasem v obýváku a v kuchyni a nově díky Tereze Inkové z Maimana i jeden krásný kilim v chodbě, o kterém ještě určitě uslyšíte. Terezu jsem před Vánoci navštívila v jejím pražském showroomu, kde jsem kromě vůně vlny do nosa a koberce do tašky nasála i poměrně hodně zajímavých informací. Věděli jste třeba, že Afghánistán je poslední východní zemí, kde kilimy vyrábí výhradně ručně tamější ženy? Samozřejmě poté, co chlapi řádně opečují a oholí ovce. V jiných zemích mnohem více zdomácněla průmyslová výroba. Aha!
kilim Rangina
A co to vlastně ten kilim je?

pátek 5. ledna 2018

Report - jak jsem vedla workshop

Jak jste někteří možná zaregistrovali, poslední předvánoční víkend jsem se vydala do Prahy na workshop výroby lapačů snů. Na tom by nebylo nic moc extra zvláštního, protože na workshopy chodím furt (jsou totiž boží, vite?). Z normálu ovšem vybočila skutečnost, že tento workshop jsem vedla já. Cha!

O vlastním workshopu jsem si snila už nějakou dobu, když tu náhle mě jednoho dne oslovila Jana z letenského Pokoje č. 10, ve kterém se pořádají různé kurzy, hlavně šití. Zdálo se to tedy jako znamení z vesmíru a vůbec příležitost, kterou nemůžu odmítnou. I když jsme následně nemohli najít vhodný termín a jako jediný možný se ukázal ten nejblbější vůbec (tzn. přesně ten poslední víkend před Vánoci, díky čemuž jsem šila dárky 23. a cukroví dělala 29.), i když nezafungovala síla mé osobnosti (haha/smrkbrek) a pro nízkou účast se to málem celé zrušilo, nakonec jsem Janě a vesmíru ohromně vděčná, že mi tuhle příležitost seslaly. Bylo to pro mě rozhodně poučné a vlastně i dost zábavné. I když znova už bych leccos udělala jinak, podařilo se mi myslím to, o co tam šlo - naučit mé milé účastnice vyrobit lapač snů. A i když už nám všem na konci byla zima a měli jsme hlad, upřímně doufám, že si to užili všichni zúčastnění.

No a takhle nějak to tam vypadalo. Jak poznáte, že navzdory mírnému blekotání jste schopní předat alespoň nějaké relevantní informace? Tak, že vám kurzistka s prstem v nose napoprvý vyrobí toto:


Mně prosím tento typ výpletu zabral asi tak pět pokusů, než se povedl. A k tomu blekotání - na začátku jsem začala panikařit, že jsem si špatně poznačila potřebnou délku koženky na omotání. Všechny jsem mírně hystericky přesvědčila, že to určitě nevyjde a kruh budou muset omotávat znova, načež to pochopitelně vyšlo i s rezervou. To je tak, když nevěřím sama sobě.

pondělí 1. ledna 2018

Pour Féliciter 2018

Moji milí, hrozně moc děkuji za vaši přízeň v roce právě uplynulém a přeji vám báječný rok 2018! Ať je plný štěstí, lásky, kreativní energie no a samozřejmě krásného bydlení. La Petite Anne dnes slaví už páté narozeniny a já jsem neskonale vděčná té švýcarské čokoládě, která mně před lety vnukla myšlenku blog založit. DIY a interiérový design mě pořád děsně baví a stále mi dělá ohromnou radost sdílet (a snad i šířit) mé nadšení pro krásné věci. Takže díky všem, že sem chodíte, moje výplody čtete a necháváte mi krásný komentáře, který pravidelně zlepšujou můj den!
Tož tak a zítra do prvního pracovního dne ze dveří pravou nohou!
post signature