neděle 20. května 2018

Květnový interiér - šedá elegance ve Filadelfii

Pokud u mě na blogu nejste právě teď poprvé, tak určitě víte, že mám v interiéru ráda aspoň trochu barvy. Monochromní interiéry mě většinou hrozně nudí, velice často totiž vychází jenom z nějakého okopírovaného trendu - a pak tomu chybí srdce. Když se to ale umí a vychází to tak nějak zevnitř, to je pak jiná! Jako třeba tento krásný domek v pensylvánské Filadelfii, kde sice barvám moc nefandí, ale přitom i moje oko plesá a já áchám. Hele!


neděle 6. května 2018

DIY návod na velké papírové růže + šablona

Helou! Dneska mám pro vás návod na vytvoření téhleté šílené záležitosti, která je zároveň hlavním důvodem toho, proč se tu dlouho nic nedělo. Už od února vyrábím jak idiot miliardu těchletěch papírovejch kravin, tedy květin - a konečně mohu s uspokojením prohlásit, že mám hotovo! Čtvrt roku v obležení papírovejch odstřižků, vláken z lepidla, spálenejch prstů, marvelovek a naprosto nulové schopnosti koncentrovat se na jakejkoliv jinej projekt. Jestli to stálo za to? To se teprv uvidí, spíš asi ne, cha!

Na co jsem tyhlety růže vyráběla vám prozradím v některém z dalších článků, protože tenhle má už i tak zhruba deset kilometrů. Každopádně růže jsou samy o sobě fakt moc pěknou dekorací na zeď, na večírek, na dárkové balení, svatbu, do dětského pokoje.... Jedna tato růže o průměru cca 20 centimetrů vám po troše cviku zabere zhruba půl hodiny, ale při sledování filmu i dýl. Pokud se plně soustředíte, tak to zas frčí mnohem rychleji.

neděle 8. dubna 2018

Londýnský domov plný květeny

Duben je tady a s ním i čas ukázat zas nějaký pěkný interiér. Tento se rozporcovaný v několika článcích objevil před pár dny na Habitat blogu a značně potěšil moje oko. Pokud máte s jarem taky děsnou touhu po zeleným a nakupujete pokojový kytky ve velkým, pak určitě čtěte a koukejte dál, protože o zeleň tady rozhodně nebude nouze. V tomhle živém interiéru plném barev a kytek totiž bydlí paní z londýnského květinářství Geo Fleur, které bych označila za splněný sen všech milovníků urban džunglí. A její domov je tedy logicky džungle jak vyšitá!

Krásné syté barvy + zeleň = hyperventiluju a toužím se tam vsádlit na návštěvu


neděle 25. března 2018

Velikonoční inspirace 2018

Světe div se, za pět let existence blogu jsem stvořila jen dva velikonoční články, naposledy o popsaných vajíčkách před dvěma rokama. Letos mám před Velikonocemi pár dní volno, existuje tedy jistá šance, že stihnu vytvořit i nějakou výzdobu! (Teď jsem to mimochodem právě zakřikla.) K tomu ale potřebuju nějakou dávku inspirace, že, protože ta moje poslední je z toku 2013, a to už je přeci jen trochu pasé.

1. Moc se mi zalíbila tahle jarní terárka. Todle ani neobsahuje žádný vajca, přitom úplně křicí JARO! Ve zdroji najdete i pěkný obrázkový návod, i když teda v němčině.

zdroj

neděle 11. března 2018

Jarní kolekce House Doctor 2018

Dospěla jsem k závěru, že na počest krásného počasí uplynulého víkendu to chce nějaký opatrně jarní článek. Taky máte z té zoncny a venkovního blata takovou radost? Zítra už si možná ani nevezmu podvlikačky! Teď ještě přežít "jarní" únavu (kterou ale stejně trpím celoročně) a možná ten život zase začne být worth living. Kafíčka a limonády na sluníčku i po práci, chataření na prýglu, sluneční brejle nebo rifle zazimovaný ve skříni až do října....už aby to bylo xakru! Ale než to přijde (což bude doufám brzy), musíme se holt spokojit s těšením se a nadějným vyhlížením. A čím jiným začít, než nějakou pěknou jarní kolekcí!

Jarní kolekce se většinou fotí na podzim a k pokoukání bývají dostupné už prosinci či lednu, kdy je mi ovšem ještě vcelku blbý je na blog dávat. Už teď je tedy poměrně dost z čeho vybírat, ale já musím opět sáhnout po stálici - mojí nejoblíbenjší dánské značce House Doctor.

Letošní fotky vypadají oproti minulým kolekcím poměrně monochromně a na jarní kolekci až "zimně", při bližším ohledání ale z neutrálního pozadí vykukují elegantní barvy a výrazné materiály.

neděle 4. března 2018

Vintage zrcadla - trochu světla prosím!

Volejte sláva a tři dny se radujte - nejhorší měsíc v roce je konečně za námi! Ano, je tomu sice již pár dní, ale já se teprve teď začínám pomalu vzpamatovávat a tento fakt patřičně oceňovat. Letošní únor mi dal fakt dost zabrat, díkybohu, že je tak krátkej. Moje tělo vyplo, moje mysl taky. Místo lyžování neschopenka, místo plánování nových projektů chandra a nepříliš kvalitní online seriály. Jako správná váha budu doufat v harmonii a to, že většinu negativna jsem si pro letošek už stačila vybrat.

S březnem jsem začala trochu plánovat. Tělo jsem uvedla do vertikální polohy a konečně podrobila ráznému kritickému zraku nekonečnou řadu odložených záložek v mým prohlížeči. Jedna z nich byla stránka Aukra a vyhledávání vintage zrcadel.

Už delší dobu totiž bojuju s vytvořením galerie v naší chodbě. Neustále přenáším obrázky z kuchyně do chodby a zpět a pořád mi tam něco chybí, neštymuje a nesedí. A pak to přišlo. Nápad! Naše kuchyňka má světlo akorát odpoledne, jinak do ní sluneční paprsky příliš nedosáhnou. Napadlo mě tedy na jednu zeď sehnat starožitné zrcadlo, které by (doufám) mohlo trochu toho přirozeného světla vykouzlit! No a nebyla bych to já, abych v takovém případě neprovedla krátký internetový průzkum, že.

1. Průzkum se týkal hlavně otázky, jestli bych byla schopná najít dostatek argumentů do případné diskuze na téma "je to hnusný a kýčovitý". Stejně se ale (zase) ukázalo, že doma taková diskuze nehrozí. Moje drahá polovice má v mé dyzanjové oko plnou důvěru, které se obvykle projevuje prohlášením "já nevím, jak myslíš, mně je to jedno".

Každopádně teď jde o to, jestli přesvědčím vás! Co myslíte, dobrý, ne?

zdroj

neděle 4. února 2018

Mid-century modern - něco jako retro

V bydlení existuje uber giga množství různých stylů, ne všechny jsou ale u nás profláklý. Mid-century je záležitost řekněme americká a australská, u nás je tomuto stylu nejblíž sedmdesátkové retro. Styčné body naleznete, ale vydávat je za ekvivalent úplně nemůžeme. Naše retro je totiž vzhledem k ekonomické situaci tehdejší doby celé takové plastovější a dřevotřískové, i když některé prvky jsou stejné. Podobné jsou tvary nábytku, ikonické komody nebo například záliba v závěsných květináčích a stojanech na květiny. Žádný mid-century interiér jsem ale u nás eště nepotkala, i když upřímně doufám, že nějakej existuje! 

Přijde mi, že každý rok se jeden takový mid-century prvek promítne do aktuálních interiérových trendů. V letech minulých to bylo macramé a závěsné květináče, letos se konečně začnou objevovat květináče na nožičkách (yess, já si to totiž tak usilovně přála, až jsem byla vyslyšena či co, cha!), ale na to si musíte ještě pár týdnů počkat.

Mid-century modern jakožto mix "retra" a moderního bydlení je jeden z mých oblíbených interiérových stylů právě proto, že i když s ním nemám přímou zkušenost, pořád mi přijde velmi blízký. Asi jak když potkáte spolužáka ze základní školy, kterýho jste sice dvacet let neviděli, ale jak jste společně pařili pogy v družině nemáte šanci do konce života zapomenout.

Vo čem že to tu celou dobu melu?

1. Lesklá naoranžovělá dýha, tmavá barva na stěně, křesílko s "kuželkovitýma" nohama. Co dodat.

neděle 21. ledna 2018

Barevná injektáž z Melbourne

Tak jo, přiznání na začátek: mně už z té naší středoevropské zimy solidně šplouchá na maják. Ve snaze zmírnit barevnou deprivaci jsem si tedy rozhodla spravit náladu projížděním australských The Desing Files, kteří mě z hlediska výbuchů barev a spousty světla nikdy nezklamou. A protože situace je kritická, padl mi do oka pravděpodobně ten nejeklektičtější a nejbarevnější interiér, který se na těchto stránkách vyskytuje. A hned se cítím značně občerstvena!

Tento interiér se nachází v Melbourne a bydlí v něm rodina ilustrátorky a designérky Pauly Mills. Ze všeho nejvíc mě dostal jejich obří krb, který je jak z hradu.


úterý 16. ledna 2018

Kilimy z Maimana a minirozhovor s Terezou Inkovou

To, že miluju orientální koberce, je myslím poměrně známá věc. Napsala jsem o nich už docela pěknou řádku článků a lze předpokládat, že v budoucnu ještě i napíšu. Proč? Protože jsou prostě boží děcka, fakt. Kvalitní vlněný koberec je naprosto fantastická investice po všech směrech - vydrží věky, je nadčasový, skvěle se udržuje, opticky i prakticky zatepluje prostor a v majitelích pravidelně navozuje velmi radostné pocity. To poslední sice soudím hlavně podle sebe, ale to se taky počitá, no ne?

Sama vlastním origo orientální koberce tři. Dva s nízkým vlasem v obýváku a v kuchyni a nově díky Tereze Inkové z Maimana i jeden krásný kilim v chodbě, o kterém ještě určitě uslyšíte. Terezu jsem před Vánoci navštívila v jejím pražském showroomu, kde jsem kromě vůně vlny do nosa a koberce do tašky nasála i poměrně hodně zajímavých informací. Věděli jste třeba, že Afghánistán je poslední východní zemí, kde kilimy vyrábí výhradně ručně tamější ženy? Samozřejmě poté, co chlapi řádně opečují a oholí ovce. V jiných zemích mnohem více zdomácněla průmyslová výroba. Aha!
kilim Rangina
A co to vlastně ten kilim je?

pátek 5. ledna 2018

Report - jak jsem vedla workshop

Jak jste někteří možná zaregistrovali, poslední předvánoční víkend jsem se vydala do Prahy na workshop výroby lapačů snů. Na tom by nebylo nic moc extra zvláštního, protože na workshopy chodím furt (jsou totiž boží, vite?). Z normálu ovšem vybočila skutečnost, že tento workshop jsem vedla já. Cha!

O vlastním workshopu jsem si snila už nějakou dobu, když tu náhle mě jednoho dne oslovila Jana z letenského Pokoje č. 10, ve kterém se pořádají různé kurzy, hlavně šití. Zdálo se to tedy jako znamení z vesmíru a vůbec příležitost, kterou nemůžu odmítnou. I když jsme následně nemohli najít vhodný termín a jako jediný možný se ukázal ten nejblbější vůbec (tzn. přesně ten poslední víkend před Vánoci, díky čemuž jsem šila dárky 23. a cukroví dělala 29.), i když nezafungovala síla mé osobnosti (haha/smrkbrek) a pro nízkou účast se to málem celé zrušilo, nakonec jsem Janě a vesmíru ohromně vděčná, že mi tuhle příležitost seslaly. Bylo to pro mě rozhodně poučné a vlastně i dost zábavné. I když znova už bych leccos udělala jinak, podařilo se mi myslím to, o co tam šlo - naučit mé milé účastnice vyrobit lapač snů. A i když už nám všem na konci byla zima a měli jsme hlad, upřímně doufám, že si to užili všichni zúčastnění.

No a takhle nějak to tam vypadalo. Jak poznáte, že navzdory mírnému blekotání jste schopní předat alespoň nějaké relevantní informace? Tak, že vám kurzistka s prstem v nose napoprvý vyrobí toto:


Mně prosím tento typ výpletu zabral asi tak pět pokusů, než se povedl. A k tomu blekotání - na začátku jsem začala panikařit, že jsem si špatně poznačila potřebnou délku koženky na omotání. Všechny jsem mírně hystericky přesvědčila, že to určitě nevyjde a kruh budou muset omotávat znova, načež to pochopitelně vyšlo i s rezervou. To je tak, když nevěřím sama sobě.

pondělí 1. ledna 2018

Pour Féliciter 2018

Moji milí, hrozně moc děkuji za vaši přízeň v roce právě uplynulém a přeji vám báječný rok 2018! Ať je plný štěstí, lásky, kreativní energie no a samozřejmě krásného bydlení. La Petite Anne dnes slaví už páté narozeniny a já jsem neskonale vděčná té švýcarské čokoládě, která mně před lety vnukla myšlenku blog založit. DIY a interiérový design mě pořád děsně baví a stále mi dělá ohromnou radost sdílet (a snad i šířit) mé nadšení pro krásné věci. Takže díky všem, že sem chodíte, moje výplody čtete a necháváte mi krásný komentáře, který pravidelně zlepšujou můj den!
Tož tak a zítra do prvního pracovního dne ze dveří pravou nohou!
post signature

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...