pondělí 13. listopadu 2017

10 x čtecí okno pro každého knihomola

Vždycky jsem toužila po velikém okně s širokým parapetem, kde bych měla spousty polštářků, deku a knížky. Ačkoliv už vůbec nezvládám číst tolik, kolik by se mi líbilo, ta představa mě zatím furt neopustila. Momentálně to mám se čtením tak, že otevřu knihu v deset večer, dvě stránky šilhám na ty prťavý písmenka a následně si všimnu, že tu stejnou větu čtu už potřetí. Kromě obecné únavy to bude i tím, že si doma čtu obvykle v posteli...kde prostě do deseti minut usínám. S přibývajícím věkem mám taky zásadní problém s klasikou - po přečtení Na západní frontě klid se mi opakovaně zdálo o utrhanejch končetinách a po Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou zase o cestách vlakem do neznáma. Psycho. Obojí jsem četla někdy krátce po dvacítce a od té doby se obdobným žánrům snažím v zájmu zachování svého duševního zdraví vyhnout.

Takže ačkoliv se mi trochu smrsklo pole působnosti, "čtecí okénko" by se mi kór teď v tom pošmourném počasí líbilo velice. Uvařila bych si kakajo, navlíkla flanelový pyžamo...a dala bych si klidně nějakou fantasy blbinku.

1. Slint.

zdroj
2. V zimě denní světlo prakticky nevidím, představa takovýhodle okýnka mě tak dojímá prakticky k slzám

zdroj
 3. Tohle je pěkný moc, ale sedět na handiře moc pohodlný nebude

zdroj
4. Prima tip do malých prostor - pracovna, úložný prostor a čtecí posezení v jednom. A ještě v krásné tyrkysové barvě

zdroj
5. Moc nerozumím tomu, jak se stavebně něco takovýho podaří, ale chci to taky!

zdroj
6. Žlutá je údajně barva moudrosti, která podporuje myšlení a oživuje paměť. To se do čtecího koutku hodí, ne?

zdroj
7.

zdroj
8.

zdroj
 9. Někdy to okno ani nemusí být tak velký

zdroj
 10.

zdroj
Kde si doma čtete vy? A taky usínáte? A máte z "těžkých" žánrů taky někdo noční můry nebo jsem cíťa?

Krásný nový týden přeju

post signature

13 komentářů:

  1. Čítam v posteli, po chvíľke usínam a snívam presne o takýchto oknách ....
    s vekom vypúšťam obľúbené detektívky a náročnejšie psychologické romány, vojnové som nemala rada nikdy pretože som potom za každým stromom videla tiene s puškami
    Nie ste ani ciťa ani divná a ak áno je nás viac
    Zdravím Irena

    OdpovědětVymazat
  2. Tak s tímto článkem naprosto souzním a slintám nejvíc u jedničky...
    Přeju nám všem aspoň trochu sluníčka když už čtecí útulek v nedohlednu!

    OdpovědětVymazat
  3. Prekrásne zhrnutie, len neviem kedy v tomto uponáhľanom svete si človek nájde čas na prečítanie knihy. Čítam vždy v posteli, tak to mám od mlada. Ani len článok z časopisu nestíham dočítať a už odpadávam (Je pravda že chodím spávať veľmi pozde). Prvú stranu jednej knihy som čítala pol roka a žiaľ ďalej som sa nedostala. Dúfam že sa dožijem dôchodku a už bude viac času na čítanie. Krásny deň Zita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem byla na gymplu, máma mi pořád vyčítala, že čtu málo - a to jsem četla docela dost (i když v porovnání s ní jsem samozřejmě žabař). Říkala mi - co nepřečteš teď, tak už nikdy! A měla asi pravdu, teď je to fakt špatný. Kdyby na ten důchod šlo aspoň spolíhat...nezbývá, než doufat!

      Vymazat
  4. Nejdřív jsem chtěla napsat, že handira nehandira, za mě je trojka nejvíc, ale pak jsem rolovala a přidávala další čísla, až je to uplně zbytečný psát, ba co víc, též mi touhou skoro vytryskly slzy... Tak zpátky na zem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty si aspoň spravíš oko v jiných zeměpisných šířkách :) (a my tu bude usínat na první stránce až do jara :D)

      Vymazat
  5. Já mám noční můry i z těžkých filmů - např. Pianistu jsem si dala ještě jednou v noci a nebylo to nic příjemnýho ...:-( ..jinak sdílím Tvou touhu po čtecím okně...jenže v našich šířkách narazíme většinou na radiátor pod oknem a je po romantice...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspoň si můžeme oproti jiným šířkám v zimě zatopit, když už si nemůžem číst u okna :)

      Vymazat
  6. Jooo, čtecí okno byl dlouho můj sen. Než jsem u jednoho seděla a zjistila, že jím ale šíleně táhne a sklo děsně studí :-) Líbí se mi pořád, ale už mi to není tolik líto. Jinak já čtu všechno a kdykoliv, sny mě netrapí (nebo se mi spíš zdají nezávisle na četbě), ale jsem zase děsná plačka. Začalo to u Lassie se vrací, když mi bylo devět, a čím jsem starší, tím je to horší. U Mandolíny kapitána Corelliho (nic pro Tebe, Anko) jsem na veřejnosti úplně štkala. Ale zase se asi tři lidi zeptali, jestli jsem v pořádku, což byl milý důkaz, že ostatní nejsou úplně lhostejní :-D B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chce takový ty látkový "žížaly" do oken :))) Plačka su taky, ale ze strany druhé se i nahlas chechtám - což je třeba při četbě během jízdy tramvají taky docela zábavný pro ostatní cestující :D

      Vymazat
  7. Pokud je tepleji, tak mi bohatě stačí plyšový koberec, kde se mi čte nejlépe a nic jiného k životu v tu chvíli s knížkou v ruce nepotřebuju.

    OdpovědětVymazat