pátek 29. srpna 2014

Na třech nohách

Moje obsese trojnožkovýma lampama už přestává být legrační. Já vím, že industriální svítidla tu byla tudle a dělat další článek o světlech tedy není úplně inovativní, jenže já si prostě nemůžu pomoct. Původně jsem ho chtěla udělat obecně o trojnožkách - tedy včetně stoliček a stolečků. Jenomže jsem začala lampama....a taky u nich skončila (a mohla bych i pokračovat).

Těžko říct, čím přesně mě tyhle lampy tak fascinují. Pes bude zakopaný asi někde v kombinaci utilitárnosti a čistého designu, ale jistá si tím nejsem. Když si ještě vezmu, že některé z nich jsou DIY, nutkání jednu takovou vlastnit se stupňuje na mez již téměř nesnesitelnou!

1. Tahle je prosím zrovna DIY. Z trubek. 

http://kerryrangelos.com/let-there-be-light/

pondělí 25. srpna 2014

Kolekce na dejmidarek.cz

La Petite Anne pyšně uvádí svoji vlastní "londýnskou" kolekci věcí, co hrozně nutně potřebuje (a vy taky)! Tak na to mrknite. Kdyby mi třeba někdo chtěl dát něco k narozeninám a nevěděl co, žejo, to se pak hodí takovej seznam.

Kolekce tu: haf.


Díky Iri za oslovení a krásný týden všem
post signature

čtvrtek 21. srpna 2014

Londýnské "shabby chic" bydlení

Ačkoliv se můj zahraniční pobyt pomalu chýlí ke konci, doufám, že vám nebude vadit ještě nějaký ten London-related post. Je to ovšem tak, že inspiraci na moje články čerpám vždycky z toho, co mě tzv. "cvrnkne do nosu". Vzhledem k tomu, že momentálně bydlím ve starém viktoriánském domě, kde máme v koupelně původní vitráž v okně, malované kachličky a v předsíni tak milion let starou tapetu, slova "shabby chic" mě tu do nosu necvrnkají, ale přímo dávají pěstí. Našla jsem tedy dva byty, které podle mě tak nějak odpovídají tomu, co to vlastně v Anglii znamená bydlet v "tradičním" interiéru. Trochu ošuntěle, ale hodně chic.

Londýnský dům č. 1. je stylistky Jo Willer, její bydlení je tedy logicky řádně vypiplané. Přesto ale pracuje s původními prvky, dřevěným obložením, krbem (které jsou ve starých domech v každém pokoji, ale nefungují v žádném z nich), velkými okny a podobně. Díky tomu má její bydlení neuvěřitelné kouzlo a ducha.


neděle 17. srpna 2014

Tohle vím na beton...

...beton v interiéru je zkrátka "trend", jakkoliv mi z tohodle slova naskakujou osypky. Je jasný, že tento materiál v interiéru není pro každého, z druhé strany je velmi jednoduše dostupný a vytvořit si doma odkládací betonovou krychli může prakticky každej. Na stěrku po zdech či podlahu už to vyžaduje větší dávku odhodlání, ale jestli fandíte industriálnímu designu, tak prakticky není co řešit - beton je jeden z pilířů industriálna, řekla bych. Přitom to jde mnohdy až romanticky, stačí přidat trochu barev. Hele!

1. Stěrka na kuchyňské desce - prima DIY nápad, jen nevím, esi se to nevoloupe.

http://www.dailyinteriordesignblog.com/cute-things/concrete-countertop-diy/

neděle 10. srpna 2014

DIY ďoury na zádech

Když jsem před nějakou dobou dávala na facebook obrázek s topem prošmikaným na zádech, zároveň jsem si stěžovala, že tady v Londýně nemám přístup ke svejm starejm tričkům, jinak bych si hned něco šmikla. Nojo, jenomže mi záhy došlo, že to jednak prostě nevydržím a jednak že zde mám přístup k Primarku, že. Takže jsem zakoupila jedno tričko za tři libry, nakreslila několik vzorů, jeden vybrala....a tady je výsledek. Podotýkám, že celý postup je proveden ve vysoce polních podmínkách a vyfocen na můj cca pět let (tzn. v dnešní době asi miliardu) starej telefon. Takhle to teda dopadlo:


Chcete vědět, jak na to? Chcete, že jo?!

pondělí 4. srpna 2014

Rob Ryan a moje kytky

V neděli jsem se tady v Londýně vydala již poněkolikáté na květinový trh. Koná se každou neděli od rána do tří na Columbia Road a je to krása - všude spousty kytek, hašteřivých trhovců jak z filmu a z nějakého důvodu taky hustá koncentrace Francouzů. Trh samotný je pěkná nudle, takže si tam všichni šlapou na paty, nicméně ulice je lemovaná nejrůznějšíma prima obchůdky s designovýma blbinama, květináčema, vintage shopama a kavárničkama. Jedním z obchodů, kterého jsem si včera všimla poprvé, je prodejna umělce Roba Ryana, jehož práce se mi líbí už delší dobu. Mám dokonce pocit, že jsem ho už i někde zmiňovala, ale zapomněla jsem ho otagovat, tak nevim kde. V článku o papercutu o něm nemluvím, což je divný, protože řekne-li se papercut, je třeba k tomu dodat "Rob Ryan". No posuďte sami.


LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...