pondělí 4. srpna 2014

Rob Ryan a moje kytky

V neděli jsem se tady v Londýně vydala již poněkolikáté na květinový trh. Koná se každou neděli od rána do tří na Columbia Road a je to krása - všude spousty kytek, hašteřivých trhovců jak z filmu a z nějakého důvodu taky hustá koncentrace Francouzů. Trh samotný je pěkná nudle, takže si tam všichni šlapou na paty, nicméně ulice je lemovaná nejrůznějšíma prima obchůdky s designovýma blbinama, květináčema, vintage shopama a kavárničkama. Jedním z obchodů, kterého jsem si včera všimla poprvé, je prodejna umělce Roba Ryana, jehož práce se mi líbí už delší dobu. Mám dokonce pocit, že jsem ho už i někde zmiňovala, ale zapomněla jsem ho otagovat, tak nevim kde. V článku o papercutu o něm nemluvím, což je divný, protože řekne-li se papercut, je třeba k tomu dodat "Rob Ryan". No posuďte sami.




Vystříhané obrazy s nějakým příběhem tvoří jádro RR tvorby. Kde on na ty svoje hlášky pořád chodí, to by mě teda zajímalo. Taky bych si zašla.


Kromě papercutů (které jsou řekla bych už všechny laserové) kolekce Roba Ryana zahrnujou všechno možný i nemožný. Od nádobí, polštářů, dekorativních kachliček, šperků, triček... Kromě jeho specifického dekorativního stylu mě oslovují i jeho "příběhy". Vtipné, milé....ač se zdám jako strašlivá sekera, i já se občas ráda dojmu.

Deník si sice nepíšu už leta, ale při pohledu na tendle mám chuť zase začít. "Milý deníčku, dneska sem zase spala až do jedenácti a večer jsem sežrala celou tabulku čekulády."



Jednotlivá dílka se často opakují - jako potisk, papercut nebo dekor na nádobí/kachličce/tričku... Tyhle byly obzvlášť romanťycké





Tenhle je můj oblíbený
Tenhle džbánek se skleničkama na Columbia Road zrovna měli. Ještěže sklo do kufru nenarvu, ani kdybych se na hlavu postavila, jinak bych už byla o pěknejch pár desítek liber (který nemám) lehčí.




U pásek se mě pochopitelně taky zmocnil třas v rukách
A tyhle šperky naštěstí neměli.


 Protože tenhle asi fakt dost nutně potřebuju.


Kachličky mi přišly ultra vtipný, myslím, že narvat jich pár mezi jednobarevný kachle třeba v koupelně není vůbec špatnej nápad.



A tohle je sice mimo téma, ale musím se pochlubit - tentokrát jsem neodolala a na trhu jsem si koupila kytici. Po třetí už je výběr nic moc, ale zato ceny jdou dolů a davy jsou rozpuštěné - chtěla jsem si tedy vzít svazek gladiol za 3 libry. Jenže dva svazy byly za pět. Tak že si teda vemu dva. A hodný pán mi k tomu přidal třetí. Řeknu vám, procházet se po Shoreditchi s náručí květin větší pomalu než já, to bylo něco. Připadala jsem si jak literární hrdinka a dokonce jsem svůj pověstný škleb vyměnila za spokojený úsměv. Tzn. vřele doporučuju! Lehce ovadlé kytičky mi doma rozkvetly takovým způsobem, že se na ně nemůžu vynadívat. (Nejni to vidět, ale jsou růžový, korálový a dva odstíny žluté, krása prostě)


Líbí se vám Rob Ryan? Nakupujete si kytky jen tak pro radost?

Obrázky jsou ze stránek Roba Ryana.
post signature

4 komentáře:

  1. Jo jo, RR se mi líbí a moc.
    Řezaný kytky nekupuju, připadaj mi mrtvý, ale o to víc ráda chdím do zahrad. Starých zahrad :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi mi teď úplně připomněla, že jsem jako děcko bydlela v domě, kterej byl obklopenej opuštěnejma zahradama. Jedna z nich patřila paní, která tam vysadila spoustu tulipánů, narcisů a modřenců, ale pak asi umřela a ty kytky se rozcibulovaly po celé zahradě a každý jaro se tam odehrávalo něco zcela neuvěřitelnýho... Je to jedna z mých nej vzpomínek, od tý doby miluju tulipány:) Kam chodíš na starý zahrady?

      Vymazat
  2. jednou jsem si i zkoušela něco vystříhat, ale na tohle asi nemám dost trpělivost... ani laser, jo a občas neodolám a koupím si puget hortenzií nebo pivoněk ...ve velkoobchodu:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, se skalpelem je to pořádná drbačka, ale jde to! Hortenzie si koupím příště, jak dlouho ti tak vydrží? Pivoňky mi vždycky rychle odkvetou, tak chci za ty prachy něco, co mě bude těšit co nejdéle:)

      Vymazat

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...