neděle 27. července 2014

Moje zkušenosti s kurzem interiérového designu

Tentokrát to bude asi trochu hutnější (taky mi nějakou chvíli trvalo to sesmolit), čili pokud preferujete vyloženě obrázkové články, ani bych se nenamáhala tenhle dále rozklikávat (já vim, jak si navnadit čtenáře, che). Po zdárném ukončení studia (pravděpodobně na furt) jsem dospěla k závěru, že je třeba se před nástupem do toho opravdického pracovního procesu, který mě bude pravděpodobně ubíjet až do důchodu, patřičně odměnit. Několik dní po státnicích jsem tak nažhavila kreditku, totálně vyždímala svoje konto a za pár dní skutečně odjela do Londýna na kurz interiérového designu. Ať žijou rychlá rozhodnutí.

Vybrala jsem si třítýdenní kurz na University of the Arts London, která má cosi jako věhlas a taky krásnou budovu. Kurzů nabízeli spousta, na místě jsem trochu zalitovala, že jsem si nevybrala spíš ten s názvem "Experimental Fashion Knitwear" (vtip, ale ten kurz fakt běžel a moje cynické pošklebování dostalo pořádnýho facana s jejich závěrečnou přehlídkou). Výuka probíhala pět dní v týdnu od rána do odpoledne, ale čím byl blíž konec (a tedy i deadline závěrečného projektu), tím víc času byl třeba nad projektem strávit a člověk pak padl do postele s mozkem rozteklým jak zmrzlina. Beze srandy - ten záhul na hlavu, to bylo teda něco. Ačkoliv to nebyl můj první kurz interiérového designu, na tohle jsem připravená nebyla, ten rozdíl byl obrovský. První kurz, který jsem absolvovala, byl v rámci Art Campu v Plzni před pár lety. ArtCamp mimochodem vřele doporučuju, je mi docela líto, že se mi nepodařilo udělat na tenhle kurz recenzi v době, kdy to bylo relevantní, páč ArtCamp teď v pátek skončil a příští je až za rok. Nicméně interiérový design tehdy (2012 tušim) běžel poprvé a i když já byla spokojená, pár much by se tenkrát jistě našlo, nicméně nepochybuju, že ty už jsou dávno vychytaný. Plzeňský kurz byl hodně praktický - měli jsme přednášky o podlahách, svítidlech atd..., v myšlenkové rovině jsme se pohybovali v celku při zemi. Závěrečný projekt byl tenkrát navrhnout řešení pro jeden z nabízených prostor - já si tenkrát vybrala kavárnu, mezi dalšími prostory byl třeba dětský pokoj nebo garsonka. Žádné konkrétnější zadání jsme ovšem neměli.

V Londýně se při zemi pohybovat asi ani dost dobře nelze. Spíš než o konstrukci interiéru to bylo celé o jeho dekonstrukci. O pochopení prostoru jako celku, jako jednotné struktury, ve které jsou jednotlivé části pevně provázány a když vydělíte jednu část, celá struktura mění svůj význam. Hlavně to ale bylo o tom, přijít s nějakou nosnou myšlenkou a u všeho vědět odpověď na otázku "proč". A to bylo právě to, u čeho se mi málem zavařily mozkové závity.

Ještě se vrátím na začátek a popíšu, jak to vlastně celý probíhalo. Takovej kurz samozřejmě není zadarmo, mezi mými mezinárodními spolužáky s kabelkami Louis Vuitton a Michael Kors (případně obojí), kterým kurz z velké většiny zaplatili rodiče jako prázdninové povyražení, jsem se vyjímala trochu jako chudá příbuzná. Ačkoliv jsme měli na začátku předepsanou tunu věcí, co si máme vzít sebou, nepotřebovali jsme nic. Na náš závěrečný 4D model nás dokonce vzali do modelářskýho obchodu a do určité částky nám zaplatili nákup. No to si dokážete představit, jaká hysterie se člověka v takovým obchodě zmocňuje, když je všude kolem spousta barevných papírů, barviček, lepidýlek a tuny dalších kravin, který prostě všechny nutně potřebujete. Nakonec se mi podařilo odejít jenom s dvěma baleníma metrovejch hranatejch špejlí, což bylo bohužel to jediný, co jsem opravdu potřebovala. Jinak jsem ale první den kurzu přišla, vyfásla kartu a už se jelo, každej den od desíti do čtyř (ale několikrát jsem odcházela až v šest či přicházela už v osm). Co s týče osazenstva, děcka byly většinou mladší jak já, ale lidi přes třicet, kteří se rozhodli změnit svou kariéru, se taky účastnili. Pokud by někdo z vás o něčem podobným uvažoval a měl na to prachy, rozhodně jeďte, ať je vám kolik chce (ale máte nad 18, pro děcka jsou zas jiný kurzy). Potkáte spoustu prima lidí, procvičíte si angličtinu, rozšíříte si obzory a v neposlední řadě upgradujete svůj životopis.

Jeden z prvních úkolů, který jsme dostali, bylo pomocí barevných lepicích pásek vypracovat plán a nárys kavárny/hospody a to v životní velikosti. Já jsem z nějakého důvodu pracovala převážně na záchodu, který jsem na závěr dostala za úkol patřičně zvandalizovat. Jinak jsem se vyřádila na aplikaci dortu a cupcaků na barpultu. Time of my life. Nikdy bych nevěřila, jak si takový blbiny může člověk užít, když si jich dokáže patřičně vážit. Jinak celé cvičení samozřejmě nebylo jenom pro zábavu. Cílem bylo uvědomit si prostor a "ohmatat" si rozměry v praxi - ti, kteří nejsou zvyklí s návrhy a rozměry běžně pracovat, totiž nemají přibližné rozměry tzv. "ve voku" a při navrhování se pak dopouští zásadních chyb, kdy si židli nakreslí o třetinu menší a pak se diví, že se jim vedle té skříně nevejde. První, přibližné návrhy a modely se totiž dělají jako skici, s měřítkem se pracuje až v dalším kroku.







Naši učitelé nám nechtěli prozradit náš závěrečný úkol celý dva týdny, že prej pak studenti dospějou k předčasným závěrům. Místo toho jsme měli spoustu dílčích úkolů, které k tomu hlavnímu postupně směřovaly. Natahovali nás tak jak kšandy, ale troufám si tvrdit, že to bylo celý co k čemu. Vypotit myšlenku bylo bolestivé, ale její vypocení následně doprovázely výrazné pocity satisfakce. Náš závěrečný projekt byl vymyslet službu nabízející prostor (omezený rozměry dvou jednotek plovoucího mola - neptejte se proč, prostě proto. U školy je kanál s lodičkama a plovoucím molem, naše závěrečná výstava tak byla na imaginárním kanále), který by nějakým způsobem vyjadřoval ducha námi zvolené firmy. Ostatní děcka dělaly třeba British Airways, Pinterest, Instagram, Green Peace.... já jsem dělala Fair Trade.

Jakkoliv se to může zdát jednoduchý, nebylo. Vymyslet totiž něco, co nebude příliš banální, ale ani tak komplikovaný, že to nikdo nepochopí, vyžaduje hodiny brainstormingu a myšlenek typu "já jsem úplně blbá, napadají mě jenom hovadiny". Nakonec jsem vymyslela prostor, na kterém by si lidé mohli vzájemně nabízet služby na principu směnného obchodu - tzn. já ti napeču buchty na oslavu, ty mi za to natřeš plot. Prostor jsem ohraničila provázkovou "nástěnkou" na inzeráty a dovnitř jsem strčila čtyři houpačky, kde se můžou lidi hezky domluvit. Houpání ze strany na stranu mělo být symbolické - prostě férovej obchod.



Z toho myslím jednoznačně vyplývá, že tenhle kurz byl spíš o rozšíření obzorů v našich hlavách, i když jsme se vlastně naučili i spousty praktických věcí. Hlavním přínosem bylo rozvíjení myšlenek na trochu vyšší úrovni, než jenom "sem prdnu skříňku". Rozhodně bych takový kurz doporučila, ale spíš pro ty, kteří už nejsou úplnými začátečníky, a kteří to myslí vážně. Pokud vás zajímají spíše ty "přízemnější" věci, jako volba vhodných materiálů, ergonomika a další ryze praktické věci, doporučuju Plzeň. Pokud chcete začít myslet jako designér a naučit se pracovat s prostorem nezávisle na tom, co znáte (ale co svazuje - jako třeba "chci tam čtyři židle od Vitry"), pak jednoznačně doporučuju kurz tohoto typu.

Pokud jsem se v Londýně naučila něco ryze praktického, pak to byla rozhodně tvorba 4D modelu v měřítku. Spoustu času jsem strávila vypočítáváním konstrukce, kterou jsem si musela vymyslet, ale která zároveň musela být funkční. Nehledě na to, že nařezat asi milijón dřevíček v určité velikosti trvá prostě svinsky dlouho. Ale řeknu vám, že po vší té práci tam ten model nechat s vědomím, že ho uklizečka šópne do koše, to teda bolelo. Ale nést si ho domů...to by se Ryanairu asi moc nelíbilo, mám takovej pocit.

Protože nechci, aby byl tenhle článek delší jak občanský zákoník a podobně čtivý, už toho radši nechám. Tenhle text jsem nevyplodila proto, abych se pochlubila, ale abych se podělila o svoje zkušenosti, pocity a taky proto, abyste věděli že tyhle možnosti existujou a jsou vždycky nějakým způsobem přínosné. Pokud vím, tak v ČR se interiérový design na univerzitách jako samostatný obor stále nevyučuje, ve výsledku tak ale má v tomhle oboru u nás šanci mnohem větší spektrum lidí. I to je jeden z důvodů, proč jsem se do toho pustila i já - a musím říct, že moje dyzajnová sebedůvěra poskočila zase o nějakej ten stupínek vejš.

Pokud jste se prokousali až sem a zajímaly by vás nějaký další informace, klidně se ptejte, pokud budu vědět, odpovím ;)

Hezkou neděli
post signature

15 komentářů:

  1. Spadla mi klapačka na stůl, čoveče... To musí být sakra opravdovský odhodlání vypravit se takhle do Británie a místo nákupu hadříků tam vyždímat peněženku za vědomosti. Respekt!
    Eslivá teda můžu mít dotaz, zajímalo by mě, jak probíhá výuka? Přednášky nebo spíš praxe (říkejme tomu třeba "dílny")? Vzali vás někam do provozu, ateliéru, studia? Kolik vás tam asi tak bylo? Rozdělili si vás nějak nebo to brali všechno komplexně? Dík :)
    P.S. Supr fotka z devastace záchodu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zběsilé nákupy hader jsem si odžila někdy v devatenácti, teď nejvíc utratím za žrádlo :D
      Výuka byla ryze praktická, čili furt jsme něco tvořili, včetně "domácích úkolů". Přednášky nebyly (ty byly v Plzni), ale hodně s náma všechno probírali, pustili nám nějaký videa apod. Jinak hned první den jsme byli rozdělení do skupinek a měli jsme za úkol oblítat nějaký podniky či obchody, který mají zajímavý interiéry a potom jsme si o tom vzájemně referovali, což bylo super. Místa, který bychom měli navštívit, nám říkali pořád. Bylo nás kolem dvaceti na dva lektory, nějaký úkoly jsme dělali ve skupinkách, ale jinak se pracovalo spíš individuálně. Tož tak :)

      Vymazat
    2. To vypadá na hodně sympatický způsob výuky. Žádná tupá nalejvárna...
      S tim žrádlem jsme na tom stejně :D.
      Díky!

      Vymazat
  2. Fandím mladým, kteří ví, co chtějí a investují do vzdělání. Krásné čtení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Jen mě trochu mrzí, že jsem na to, co chci, nepřišla o pár let dřív ;)

      Vymazat
  3. Rovněž smekám,vypadá a zní to báječně.Můj brácha se teď hlásil na design interiérového nábytku ale nějak to nedopadlo a jak píšeš,u nás jsou ty možnosti dost omezené.Můžu se zeptat co jsi studovala?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, bohužel - buď nábytek na hnojárně nebo v rámci architektury... Já jsem čerstvý Magor dějin umění (na bc stupni jsem dělala ještě humanitní environmentalistiku). Čili čistá teorie....a je mi to málo:)

      Vymazat
  4. tyjo! vypada to super, ale ja to pristi rok zatim vidim na tu plzeň kterou jsem letos nestihla poresit, casem treba i tohleto :)

    OdpovědětVymazat
  5. oh super skvely clanok!!!! a napady mas fakt super, pokracuj v tom co ta bavi!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! :) Pokusím se neskončit jako uklízečka....

      Vymazat
  6. Anicko- super cteni! Ty pises, skoda ze jsem to nezjistila driv, co chci delat ( v komentarich)no, to mi prijde usmevny, me prijde, ze jsi to stihla uplne akorat:-) uz mas neco v hlave a vek tak akorat, ver mi. To my zeny, co jsme zjistily, co by jsme chtely delat az skoro v 35, se spoustou straveneho zbytecneho casu praci, ktera te nebavi a nikam nepousova, navic uz s rodinou a s ditetem, jsme trochu vic za zenitem:-)))
    Ja razim nazor, ze nikdy neni pozde a ty mas navic pred sebou urcite hvezdnou karieru a az budu rozsirovat svoji treti kavarnu a nasetrim na interierovyho designera, vim kam sahnout:-)
    Mej se krasne a uzij si to tam!
    S moji anglictinou jsem treba na stiru. Ale to dozenu az v duchodu:-))
    At se ti dari v tvych snech a nejen pracovnich...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, díky moc. Mně trochu štve, že jsem si to uvědomila asi až cca dva roky zpátky, i když mě vlastně interiéry a bydlení bavily fakt odjakživa, ale možná právě proto mi furt nějak nedocházelo, že bych to doopravdy mohla dělat...Když jsem si v devatenácti podávala přihlášky na vejšku, seděla jsem u počítače a házela si korunou (skoro). Kdyby mi to bylo bejvalo došlo už tenkrát, mohlo to být se mnou teď už přeci jenom trochu jinak...

      Jinak ale v pětatřiceti za zenitem, to je dobrej fór, hele! Jedna kolegyně Francouzka z kurzu se v 36 rozhodla, že na to finančnictví dlabe a bude dělat interiéry :)) Pozdě není nikdy na nic, to já vim. Jenom se hůř stíhá víc věcí zaráz (kariéra a rodina například, čili já ti dost závidím, že ty už se teď můžeš pustit prakticky do čehokoliv! :)

      Vymazat
  7. Ty houpačky jsou báječný!!!
    A taky se mi moc líbí nový design blogu :)

    eklekticka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...