sobota 9. března 2013

Diář a já (takové sobotní DIY)

Vloni se mi po tisíci letech konečně podařilo najít diář, kterej by mi absolutně vyhovoval.

Byl to od papelote přesně ten modrej navrchu.

Obrázek papelote

A byl prostě geniální! Origo českej, takže žádný trojjazyčný popisky, hezky všechny svátky vypsaný, státní svátky a prázdniny, prostě paráda. Navíc byly na každé stránce vlevo vždycky chlívečky na dny v týdnu a na druhé straně pokaždé jinak linkovaná prázdná stránka na poznámky a připomínky, co zásadního mě čeká v příštím týdnu a měla bych tedy nachystat. Ten diář prostě dělali inteligentní lidi, jinak to říci nemohu. Ještě bych dodala naprosto ideální formát. Papa můj loňský diáři, byl jsi nejlepčí!

Letos jsem do české kotliny přijela někdy kolem 19. prosince a všechny papelote diáře už byly fuč. Všechny. Nechala jsem paní v Místodržitelským paláci obvolat jak UMPRUM, tak Pražákův palác, jestli tam už taky jako nemaj. Neměli. V Akademii taky ne a Domě umění taky ne. Xakru. Dokonce jsem napsala i email přímo do papelote, jestli nemají jeden někde schovanej a neměli. Napsali, že doufají, že jim i tak zachovám přízeň. A já že teda jo, ale musí jich napřesrok udělat dost puntikovanejch.

A nastala to pravé martyrium sehnat diář jiný. Vyrábět se mi ho nechtělo, protože to vždycky zabere děsně času a já ho potřebovala hned. Takže aby bylo jasno, koupila jsem si ho toto úterý.

Ano, trvalo mi to až do března, než jsem něco sehnala. S každným dnem se navíc nabídka pochopitelně ztenčovala, čili na závěr už to byla opravdická bída. Podle mého to ale byla bída už na začátku. Co jsem například absolutně nepochopila, byly diáře ve Vaňkovce v takovým tom obchůdku s výtvarnejma potřebama a papírnictvím. Měli tam poměrně dost diářů, včetně Paperblanks, a všechny byly i na konci února drahý jako prase. Což o to, to by mě samo o sobě zas až tak nepřekvapilo, ale všechny byly v němčině! WTF? Teda už si úplně nepamatuju, jakej jazyk to byl, ale nebylo to nic, čím bych hovořila. Kolik lidí si asi koupí předraženej diář v němčině??? Nechápu.

Kromě jazykovej nesrovnalostí (já sama jsem nakonec sehnala česko-slovenskej, což je taky trochu otravný, mít tam všechno napsaný dvakrát) mě ale hlavně naprosto znechutilo rozložení dnů. Když už se mi líbil obal, vevnitř to bylo totálně na ranu. Nejsem zubař, aby mi vyhovoval diář se sloupečkama po hodinách. Nakonec jsem sehnala jeden, co má chlívečky na dny pod sebou, jeden týden na dvojstránku. Asi nejlepší možné řešení. Obal teda ale...eh, no, zkrátka jsem se rozhodla udělat si obal vlastní. A o to se teď s váma podělím.

Nedávno jsem u Olivy na blogu tady potkala její nový notes s propíchanou a trochu prošitou přední stranou. Myšlenka papíru a křížkovýho stehu mi přišla prostě žůžo, takže jsem to prostě musela zkusit taky. No a když se vám nelíbí obal vlastního diáře, řešení se nabízí samo, žeano.

Na tendle projekt budete potřebovat:

  • diář nebo notes, který chcete obalit
  • tužší papír 
  • pravítko, tužku a nůžky
  • kus lepenky
  • špendlíky
  • jehlu a barevný bavlnky
  • lepidlo
Začneme tím, že si na papír obkreslíme diář samotný. Hlavně nezapomeneme na hřbet, bez něj by to bylo blbý.


Taky vám ten obal připomíná oční bulvy v láku?


 Jakmile mám obkresleno a vyznačen střed, nůžkama lehce přejedu nakreslený obrys, aby se mi to pak líp překládalo. Následně z papíru vystřihnu něco takovýho:


Potom si vezmu pravítko a na obou stranách (já hřbet vynechala, ale to je zcela na vás) si á pět milimetrů udělám značky.


Který posléze spojím do sítě.


Následně si tento obrobek připnu připínáčkama na lepenku a začnu propichovat, dokud se mi chce a mám na to nervy.


Původně jsem myslela, že propíchám síť celou, ale nakonec jsem se rozhodla trochu jinak.


Když to pak obrátíte, vypadá to takhle:


V této chvíli přichází na řadu bavlnky. Vyberte si barvy, jehlu s velkým okem (ale ne větší než dírky na vašem papíře) a začněte libovolně prošívat.


 A až to celý prošijete, vynde vám z toho třeba todle:


Z rubu to taky není úplně špatný...


 Posledním krokem je hezky to přilepit. Zde si dávejte pěknýho majzla, ať to nezkoníte. Jakmile to zaschne a máte to křivě, už to budete mít křivě nafurt. Začněte zadní stranou, pak hřbetem a přední stranou a nakonec záložkama.



U zakládání je taky prima mít po ruce něco, čím otřete vylízající lepidlo. Záložku do hřbetu jsem nelepila, ale jenom zastrčila.


 Následně nechte schnout pod nějakou těžkou bichlí.....a voilá!
 Takdle to u mě dopadlo.








Původně jsem myslela, že to ještě obalím v celofánu, ale nakonec na to kašlu.

Tak co vy na to? Zkusili byste to též?

Krásný víkend
La Petite Anne

5 komentářů:

  1. žůůůůůžo je to móóóc hezký!! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Napad je paradni, ja osobne bych asi pouzila barevnej papir, a nebo obycejnej prvne obalila celofanem, a pak az prosila. Vime prece, ze diar je predmet denni potreby, vlacime ho ruznym marastem, v kabelce taky neni uplne sterilni cisto, a tak chudak krasny diar muze v zari vypadat, jak kdyby vypad krave z tlamy. A co my s nim potom jeste tri mesice, ze?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obalení celofánem jsem nakonec zavrhla - ten papír je vcelku tuhej, takže si myslím, že to do Vánoc vydrží. Pokud ho teda něčím nepoleju:))

      Vymazat

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...