pátek 15. února 2013

La Petite Anne na vejletě

Jsem si vědoma toho, že v posledních týdnech trochu poklesla četnost článků. Nebylo to ovšem proto, že by se mi jako přestalo chtít nebo co, ale proto, že jsem byla mimo našu domovinu. Počítač jsem si do příručního zavazadla nebrala, protože by ten můj stařičký rozpadající se stroj mohli považovat za bezpečnostní hrozbu a navíc je těžkej jak kráva a mně by se do tašky na zpáteční cestě nevešly všechny nový hadříky. To ovšem neznamená, že jsem na svůj blog nemyslela dnem i nocí!

Fotky do telefonu si dělám často - věci, který mě prostě zaujmou si vyblejsknu a pak už si na ně nikdy nevzpomenu. Nechci se chlubit, jak bezvadně jsem se měla v Londýně, ale protože jsem kdo jsem a zajímají mě věci, jaký mě zajímají, přišlo by mi škoda se s váma nepodělit o pár poznámek a fotek z mýho posledního výletu. Ať je aspoň jednou zužitkuju.

Po příjezdu jsem z nějakýho důvodu dostala dárečky. Měla jsem je dovézt já, ale místo toho jsem je dostala. Tak jsem aspoň koupila pivo. Respektive cider - vypila jsem ho za ten týden tolik, že mi ještě teď žbluňká v břiše. Jako dárečky mě na dvou složených ručnících na polštáři jak v pětihvězdičkovým hotelu čekala souprava "udělej si vlastní koláž" a plechovka legendární Campbellovy polívky v plechovce. Houbové. Nestihla jsem ji sníst, takže mi snad bude dovežena plechovka. Můj vlastní Warhol yipééé! No co vám mám řikat, připadala jsem si, že jsem měla dovézt nejmíň pečenou kachnu nebo sadu barevných brček a ne jenom sebe.

Zdroj: http://wendyscookingblog.blogspot.cz/





Výlet se kromě klasických turistických sightů sestával z:


  • Jídla - nefotila sem, ihned sem sežrala. Geniální curry v Camdenu za 4 libry, druhej den tažin na Brick lane za pět. V mezičasech hektolitry polívky z Pret a Manger za zhruba 3 libry. Dokonce jsem si dobrovolně koupila kapustovou a musím říct, že byla moc dobrá. No dobře, co to znamená "kale" jsem zjistila, až když jsem ho v tý polívce našla. Ale to nic nemění na faktu, že mi chutnala:). Pokud někdo z vás zabrousí do UK, do Pret si na sváču s klidem zajděte. Nestojí to moc a budete se olizovat - všechny sendviče jsou čerstvý a nespotřebovaný se večer rozdávají houmlesákům. Což mi připomíná několik takových houmlesáků před lety v Glasgow, hladově čekajících na návrat tehdá ještě slečny A.... Interní vtip, mám nostalgickou. K jídlu ještě musím dodat to, že britské krájení kuřete je postavené na hlavu. Místo uříznutí stehna a jeho následné konzumace celé kuře krájí na tenké plátky. Ty mají ovšem tendenci se rozpadávat a na talíři vám tak skončí vlákna připomínající stravu v domově důchodců. Nutno ovšem podotknout, že na chuti se to nijak neprojevuje.
  • Nákupu hader a očumování vintage trhů. Jak jinak. Nejsem ale fashion blogerka, takže vám řeknu jenom to, že v Londýně se chystá vlna brokátových látek. Sama jsem si koupila kalhoty a šortky, i když k nám to dojde tak napřesrok, jestli vůbec.
  • Pití cideru. Hodně cideru. Hodně moc moc cideru. Ale znáte to, mně přijde hodně moc moc jeden denně.
  • Sledování Star Wars, chechtání se blbovinám a pití čaje s mlíkem. 
  • Zvláštních setkání - pán, co smrkal za jízdy na kole mým směrem, dvě lišky, z nichž jedna se na mě koukala jak na hovězí konzervu a nebo pán, co mi řek, že jsem děsně stylish a měla bych dělat něco v performing arts, což mě nadmulo pýchou tak, že jsem málem praskla. Ovšem pouze do té doby, než jsem si večer přečetla email, že díky za cvčko, ale nemáme zájem. Holt, trochu se nadmete a realita vás zase srazí pěkně zpátky na zem.
Tak teda nějaký obrázky. China ráj na zemi...jen mi tam ta paní nemusela strkat tu ruku.


V jednom obchůdku mě dost zaujaly tyhle tisky na šnuptychlech a utěrkách. Dost se to blíží mé představě toho, co udělat s razítkama na látce.



 Líbily se mi moc, ale chystám se na utěrky sama. Nicméně pak se nějak stalo, že jsem se na Oxford Street nutně potřebovala jít vyčurat. Šla jsem tedy do Marks&Spencera, kteří měli regály se zbožím do domácnosti jak na potvoru hned po cestě na záchod. No a tam už jsem neodolala.


Tři utěrky za devět liber, navíc skoro ve stejných barvách, jaký mám koupený na ty svoje v budoucnu vyráběný. Ještě ke všemu jsou opravdu veliký a mají geometrickej potisk, což je další věc, kterou na svých utěrkách plánuju. Ano ano - z takových věcí jsem já nadšená. Z utěrek.

No a pak už as spíš takový drobnosti. Jako třeba jedna z výloh obchodního domu Selfridges.


Nebo obaly na telefon/digitál v giftshopu National Gallery (který ovšem každý správný kreativec zvládne sám!).


Nebo můj vztek v obchodě s látkama. Když chcete koupit krajku v Brně, máte na výběr z cca pěti druhů a to ani jedna chantillská. To je taková ta jemná, nejdražší (kromě těch perlami pošívaných). V Londýně to vypadá zhruba takto (a to pouze v sekci krajek bílých):


 Ne, nebudu se vdávat, chci si ušít halenku. Jo ale stejně jsem si nic nekoupila - obsluze jsem zřejmě nepřipadala jako někdo, kdo by koupil dvacet metrů látky po dvou stech librách za metr, tak jsem tam chvíli bezradně stála, a pak utekla. Nutno ovšem dodat, že tam bylo hodně lidí a obsluha nebyla britského původu.

Tohle jsou kachličky z metra na Baker Street - na téhle ulici se totiž nachází muzeum Sherlocka Holmese, kde měl jakože bydlet. Tam jsem nebyla. A co jako.


Jeden večer jsme vypili v několika lidech tři tydle akvárka. Jestli je ve víně pravda, tak v tomhle byla schíza - takový věci, který se mi tu noc zdály, by ani Lynch nevymyslel. Asi ty barviva v sirupech.


Když jsme u toho Lynche, jeden večer jsme se koukali na televizi. Zatímco u nás běží růžovka nebo vékávéčka nebo co, tady dávali seriál, na kterej sem celou dobu čuměla jak puk. Puk hodně vyděšenej a úzkostně zaraženej do sedačky, ale v pozitivním smyslu. Jednalo se o jeden díl série Charlieho Brookera Black Mirror, který tak nějak reaguje na nešvary moderního světa a moderních technologií. Epizoda Be Right Back byla o ženský, která se nemůže smířit se smrtí svýho muža. Tak se přihlásí do služby, která zkompletuje veškerý jeho vstupy do moderních technologií (emaily, videa, sociální sítě atd.) a znovu ho "vytvoří" jako software. Bylo to děsně creepy, sugestivně natočený, tlumený barvy...no málem jsem si cvrkla.  Pokud nevíte, na co se takhle večer sami doma podívat, navrhuju si vygooglit tohle.

A na závěr jeden obrázek z obchodu 9 a 3/4 z nádraží King's Cross, kde si můžete koupit hůlky, hábity, Pobertův plánek (můj favorit, ale za 40 liber si ho radši nakreslím) a různé další serepetičky pro všechny postižené HP. Připravte se ale na to, že je to drahý jaxviňa. Ale zato se můžete zadáčo vyfotit u vozíku s kufrem zaraženýho do zdi. To jsem nějak nestihla. Hm, tak příště, no....


Inu, není to úplně typickej článek, ale snad vám to neva. Teď zas dlouho nikam nepojedu, blah.

Pěknej víkend
La Petite Anne

7 komentářů:

  1. Článek možná netypický, ale výborný! Až na ty poslední dvě fotky - Harry mě nebere a ty jedy v akvárku jsou sice hezké, ale obdivuju každého, kdo to pozřel. :-)
    A utěrky krásné, všechny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani díky! Já jsem "bohužel" ta postižená generace, která s HP doslova vyrostla...:) A curacao vypadá věru hrozivě, ale chuťově to špatný rozhodně nebylo:)))

      Vymazat
  2. Ani jaktože ti to modro-žluto-oranžový akvarium chutnalo když ti nechutná ani Coca cola atd. Byl v tom alkahol nebo to byla šileně sladka obarvena voda??????

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To byly džusy a to modrý je alkohol, knedlíku:)))

      Vymazat
  3. No jo, slečna A. ...to bejvaly jiné časy. Pret a Manger budiž pochváleno. Vstávat sice člověk musel nechutně brzo, hned zrána si poplakal nad tunou nakrájené cibule a nasmýkaných krabic s tuňákem a mlíkama, pak do omrzení mazal chleby spreadama, tisíckrát se zeptal lidí, esy na to jejich posmolený kafe s rohlikem chcou tašku, ALE dostal za to dobře zaplaceno a báječnou baštu k temu. Pro jejich carrot and coriander soup bych těm Hiyahowyoudoing cvičeným opicím aji nohy líbala... Ech. A prosciutto and parmesan baguette, olalaaa!
    Nu. K tvému příspěvku dále toto: http://www.fler.cz/zbozi/uterka-ryba-2171847
    http://www.fler.cz/zbozi/prirodni-2750586

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Achich, je tam pěkně v tom UK, i když tam furt chčije... Chjo.
      Utěrka s rybou je mého srdce žamipon, asi budu muset udělat nějakej fléří článek

      Vymazat

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...